Když jsem byla malá, rodiče mě přihlásili do lidovky na housle. Nenáviděla jsem to. Těsně před hodinou jsem měla podobné pocity, jako když jsme se školou chodívali povinně k zubaři.

Nakonec jsem to, později už zcela dobrovolně, vydržela do osmnácti let. Doma jsem necvičila, odbyla jsem si každoročně vánoční koncert, postupové zkoušky a před maturitou toho nechala. Přesto jsem moc ráda, že si rodiče mého počátečního stávkování nevšímali. Hudbu mám ráda a plní můj volný čas dodnes, stejně jako kreslení, sporty a jiné koníčky, ke kterým mě přivedli právě rodiče.malá houslistka

Mnohokrát mě napadlo, zda je vhodné snažit se malé děti u mimoškolních aktivit udržet, přestože je někdy zapotřebí je k tomu trošičku nutit. Moje odpověď je jednoznačná, ano!

Kde je ale hranice, přes kterou by ani rodiče jít neměli, na co si dávat pozor…

Zeptala jsem klinické psycholožky Leony Němcové,  která má v oblasti dětské psychologie mnohaleté zkušenosti.

„V dnešní době jde spíše o problém, že matky jsou si nejisté tím, zda jsou opravdu dobrými matkami. Chtějí pro své děti to nejlepší, srovnávají se s ostatními matkami nebo s informacemi z médií. Výsledkem je to, že se snaží děti dávat už v předškolním věku do různých kroužků, učit batolata znakovou řeč atp.

Výsledkem jsou přetížené, přestimulované děti, které se neumějí samy zabavit, čekají neustále nějaké podněty, a když ve starším věku nedělají výkonové aktivity, nejsou schopny samy se sebou vydržet a mají pocit malé hodnoty, pokud nemají neustále nějakou činnost.

Předškolní děti by si měly hlavně hrát, objevovat svět a tím rozvíjet svou tvořivost a komunikaci. Mladší školní děti (do 5. třídy) chodí rády do různých kroužků, pokud jim to rodiče umožní. Nemělo by jít ale o to, že si rodič jako dítě přál něco dělat a nemohl, tak se snaží za každou cenu, aby to dělalo jeho dítě, které k tomu třeba až takový vztah nemá.

Kapitola sama o sobě je rozvoj „talentů“, kde je dobré rozpoznat hranici mezi rozvíjením talentu a týráním dítěte, kterému se tímto ukradne dětství. 

Cílem rodiče by mělo být dítě šťastné, nikoliv nutně úspěšné. Tuším, že toto se nebude spoustě lidí líbit, ale taková je praxe.

V tomto věku má smysl dítě podpořit v jeho zájmech a zaměření, a pokud chce příliš rychle kroužek vzdát, tak mu pomoci tyto krize překonat.

Od 12 let dochází k vývojovému skoku, dítě dospívá a je tendence experimentovat s neznámým, nevyzkoušeným a opouštět dosavadní (dlouhodobé) kroužky, sporty atp. Tam se musí postupovat citlivě a současně učit dítě, že není možné náhle věci vzdávat a opouštět.

Mimoškolní aktivity by měly být zdrojem radosti, tvořivosti, vyvážení školní nudy a také do budoucna možnost, jak v dospělosti trávit volný čas. Neměly by to být další z povinností, které dítě má.“

Navštěvovala jste v dětství nějaké kroužky? Posíláte na ně svoje děti?

Reklama