Vzpomenete si na první knížku, kterou jste přečetli? Já ano, vedle povinného Malého Bobše to byl Král Vlků, a celou knížku jsem přečetla při baterce pod peřinou, protože mi otec zakázal večer svítit.
Jakou knihu jste četli jako první?

Přečtu i bobkové listy
Mám knihovnu, kterou doposud nevím, kam v novém bydlišti umístíme, ale trvám na tom, že ji musím mít. Zdědila jsem hodně knih po babičce a prakticky to bylo to jediné, o co jsem z dědictví stála. Naštěstí se po ní vyjma maminky nikdo výrazně nesápal a s mamkou jsme se rozdělily. Vlastním takové poklady, jako je vydání Babičky z roku 1901, romány L. A. Čarské a mnoho dalších, na které jsem neuvěřitelně hrdá. Znám ale i lidi, kteří za celý život nepřečetli jedinou knihu. Neumím si to představit. Osobně přečtu i bobkové listy.

Ke knihám se vracíme
Ten, kdo má ke knize kladný vztah, mi jistě dá za pravdu, že některá díla se dají číst i několikrát. Vždy se jedná o mluvené slovo, které člověk vyhledá a ke kterému se vrací. Například Jako zabít ptáčka od Harpera Lee  jsem doposud četla čtyřikrát, a je toho víc. Možná je to obdobím, situací, ve které se člověk nachází, kdy jde a vyhledá přítele v podobě knihy. Hledáme odpovědi na otázky, které právě zaměstnávají naši mysl, nebo potřebujeme návod, jak se k nějaké věci postavit. A na to jsou všechny filmy krátké. Čtete knihy vícekrát? Které to byly?

Nechávají v nás otisk leckdy na celý život
Některé knihy nám po přečtení dokáží nejen rozšířit obzor, ale dokonce nám do jisté míry změní život, pohled na něj i na druhé. Často najdeme takovou podobnost, že nám kniha přímo ukáže cestu. Například takový Don Quijote de la Mancha je přímo ideální pomocník a po jeho přečtení mi došlo, proč mi maminka do věnování napsala: Až dočteš, mnohé pochopíš. 

A není to jen statečný bojovník s větrnými mlýny a jeho sen o krásné Dulcinee, kdo má navždy místo v srdci nejednoho člověka.

Jmenovala i doporučila bych díla jako Bez dcerky neodejdu Betty Mahmoodyové, Egypťan Sinuhet (Mika Waltari), snad všechny tituly Betty McDonaldové, jejíž životní filozofie je ukázkovým návodem, jak v těžkých chvílích neztratit humor i víru (dodnes potkávám přímé potomky sestry „Žulové oko“).  
Za všechny knižní kamarády zmíním ještě například knihu Jitro kouzelníků (
Jacquese Bergiera, Louise Pauwelse), kterou jsem četla na etapy a často jsem stránku musela číst dvakrát, abych pochopila, nebo třeba dílo Muž se srdcem kovboje od Jacka Schaefera, kdy jsem tak brečela, že to vypadalo, jako by zesnulý „muž se srdcem střelce“ byl můj příbuzný. :-)
Každý příběh, každá myšlenka dobré knihy člověka provází jako zkušenost. Některé z nich dokonce mnohdy citujeme, nebo se stanou součástí naší životní filozofie.
Které knihy se zapsaly do srdce vám a proč?

Pomohou i s výchovou
Když asi před třemi lety přišla moje prostřední dcera s modelem „Jsem nácek“ a s vyholenou hlavou, šla jsem a sehnala Deník Anny Frankové. Po několika dnech přišla a přes slzy jako hrachy pravila „Mami, já jsem takový pako.“ A bylo po náckovi. Abych se vyhnula i jiným nebezpečným zálibám, doporučila jsem dcerám rovněž My děti ze stanice ZOO. Velmi efektivní.  
Co čte právě vaše dítě?

Čas je, jen si ho najít
Hodně lidí dnes namítne, že přes všechno podnikání, porady a kvanta hodin strávených v práci přijdou domů zbití jako psi a do postele padnou jako špalek. Maximálně se na toaletě dostanou k dennímu tisku. To je ale veliká škoda. Co třeba o příštím víkendu na chatě vlézt na verandu, nohy si přirýt dekou a vzít si do ruky pěknou knihu, například některý z mnoha skvělých příběhů soudce Ti, či cokoli od Raymonda A. Moodyho? 
Štípání dřeva, zahrádka nebo upevnění okapu přece hodinku počká…

Co jste četli jako první knihu?
Která je tou, na kterou nezapomenete?
A co čtete teď?

V redakci se evidentně čte hodně, tady jsou odpovědi na naše tři otázky:

Pavel
První, kterou jsem vnímal tak nějak víc, byla asi O letadélku Káněti, nebo tak nějak se jmenovala...:)
Mám hned dvě: Forrest Gump od Winstona Grooma a ještě Robert Fulghum - Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.
Teď čtu Obchodníka se smrtí, autorem je Hugh Laurie, napsal ho ještě před tím, než se stal slavným doktorem Housem. 

Klára
Byly to pohádky. První jsem přečetla Jezinky (jak dloubaly oči)..:)
Ráda se vracím ke knížkám od Hitchcocka - bylo to několik knížek ve slovenštině - Traja patraci a zajikavy papagaj, Traja patraci a tajuplnny ostrov, Traja patraci a zelené strašidlo...
Byli to tři náctiletí kluci, co měli „detektivní kancelář" a řešili záhady, i vraždy. Bylo to napínavé a strašidelné. Četla jsem to v pubertě a prožívala to s nimi.
Zrovna čtu detektivky Agathy Christie, Irenu Douskovou - Oněgin byl Rusák, a Pohádkáře od Barbary Nesvadbové.

Radek
První byla Honzíkova cesta.
Nezapomenu na Pána prstenů - Tolkien.
A právě teď čtu Román pro muže od Viewegha.

  

Honza
Honzíkova cesta, to byla s mým jménem povinnost...
Rád vzpomínám na hodně knih a rád se k nim vracím. Teď si například vybavuju, jak jsem v patnácti nechtěl ani do školy, protože jsem louskal Čachtickou paní od Jožo Nižnanského, naposledy mě nadchly třeba Mandaríni nebo Dvojí pohlaví od Simone de Beauvoir.
Teď mám rozečtené Intelektuály od Paula Jonsona a Byla jsem ženou slavného muže od Boženy Neumannové (exmanželky S. K. Neumanna)...
Kuba

1) Polámal se mraveneček
2) Saturnin, Hobit, svoje články, anebo věci, ke kterým dělám ilustrace.
3) Teď zrovna čtu fantasy román Otvírač cest.

 

Lukáš
První? To už nevím, ale nějaká dětská to byla.
Celine - Smrt na úvěr. Na tu nezapomenu.
Bašó - Úzká stezka do vnitrozemí. Je to zajímavé čtení.

  

Kačenka           
První byl určitě Špalíček... ten jsem milovala taky proto, že voněl po cukrkandlu. :-)
Nezapomenu jich hodně... ale za všechny uvedu snad ty nejoblíbenější „vracečky"... Spolčení hlupců, Svět podle Garpa, Egypťan Sinuhet, V melounovém cukru, Filozofie tváří v tvář zániku, Rašómon.
Teď čtu: B. Vian - Naplivu na vaše hroby, Tři zlaté klíče - P. Sís a Brida - P. Coelho.

Co čtete v tuhle dobu vy? Je nějaký titul, který byste doporučili? Máte oblíbený žánr, který vyhledáváte?

 

Reklama