Bulvár

Co chystají vaše děti, když je nevidíte?


Vzpomenete si ještě, jaké originální způsoby efektivní likvidace nervové soustavy vašich rodičů jste dokázali v dětství vymyslet? Nebo už jen potlačujete touhu zardousit vlastní potomky a přemýšlíte, po jakém předkovi se zvrhli, když vy jste byli „ták zlatý dítě!“?

 

Uznejte ale sami, kdybychom měli zlaté děti, nebyla by to tak trochu nuda? Vždyť co dáváme k lepšímu, když se sejdeme s přáteli a začneme si vyprávět? Pokud chlapi „neválčí na vojně“ a ženy zrovna neprobírají porod (velice oblíbená témata), tak se řeší historky našich dětí a našeho dětství.
Mimochodem, úplně nejlepší je, když vaše matka líčí barvitě vašemu novému příteli, jak jste mordovali vlastní sourozence a kterak jste do kamen napěchovali papírový pytlík s lidskými exkrementy vlastní provenience jako pomstu za zakázané kolo… :-)

 

Zde jsou dva úžasné modýlky, které dokázaly „vystřihnout“ ratolesti těch, které jsem oslovila. Rozumí se, že ve chvíli, kdy se staly, se asi nikdo moc nesmál. Dnes jsou to ale vděčné příspěvky a zaručeně pobaví…

 

První adeptka na medaili a roztřepaný strýček

 

Děti jsou ryzí. Pokud jim někdo nepadne do oka, nepářou se s ním a má prostě smůlu.

Smůlu měl i strýček naší první soutěžící. Tento skotačivý padesátník se projevoval bodře a malou slečnu, ve snaze být „veselý a oblíbený“, vždy pošťuchoval a nenechal si ujít jedinou příležitost, kdy by ji nelechtal nebo jinak neoštipoval. Naprosto při tom neřešil, že jeho lechtání je protivné a veselé oštipování je příčinou nepěkných, fialovo-zelených kroužků a bolí.

 

Jeho „takhle jedou páni“ na kostnatých kolenou s prsty zarytými do žeber nebylo také nic moc. „Kdepak je ta naše loštomilá plincezniška? Ňu ňu, budliky!“ – blábolil zas jednou, když nečekaně narušil domácí pohodu své sestry.

Malá princeznička zděšeně vyskočila od vystřihovánek a pokusila se zachránit plavným skokem pod stůl, což „vítaný“ host vyhodnotil jako popud ke hře a jal se ji za nohu tahat ven, což mělo za následek dalších několik nepěkných kroužků kolem kotníků. „Pošééém, já už tě mám, ty ještěrko,“ vyrážel ze sebe.

 

Nakonec se přece jen uhnízdil v sedací soupravě. Malá slečna si našla místo za jeho zády. Ocenil to jako projev přízně a každou chvíli ji počastoval nějakých přihlouplým „Čopak to tam šijeme? Kdepak je ta nožička? Ťu ťu?“ – přičemž usilovně tvořil další kroužky.
Ani náznakem netušil, že její ďábelské ručičky vyrábějí z jeho zánovní vesty od obleku přepychovou vestu indiánskou.

Dopil kávu a vstal.


Celou zadní část jeho oděvu zdobil doslova umělecky vyvedený pruh nádherných, zhruba pět centimetrů dlouhých třásní, za které by se nestyděl ani Old Shatterhand!


Všichni si jeho ozdoby všimli, ale nikdo neměl odvahu promluvit.  Tak ahoj, ty malá švadlenko,“ zahuhlal a na rozloučenou ještě štípl „malou švadlenku“ do stehna. Malá švadlenka, ač měla chuť prošpikovat mu zápěstí nůžkami, se andělsky usmála. „Ahoj strýčku, a zase se stav!“ Nestavil se celý zbytek roku…

 

 

 

Alenka a tatínkův referát

 

Tatínek Alenky byl pečlivý vývojový pracovník jedné velké laboratoře, jednoho velkého výzkumného ústavu v ČR. Malá Alenka byla jediné povyražení, které za den měl, pokud ji vůbec zastihl vzhůru, když dorazil domů.

 

Manželku potkával povětšinou v pyžamu, protože když odcházel, ještě nebyla ustrojená, a když přišel, už nebyla ustrojená. S ohledem na jeho vytížení nebylo divu, že si práci bral skoro všude. Konečně si vzal jeden srpnový týden volno, aby trávil ten čas u vody v karavanu, s Alenkou a manželkou. Ovšem za předpokladu, že se staví v Praze, aby kolegům ze dvou států přečetl obsáhlou práci, týkající se plánovaného, společného projektu. Pracoval na tom se svým týmem celý měsíc. Potřeboval jen drobnosti, a tak si vezl práci s sebou k vodě, kde ji v klidu a za zpěvu ptactva na čerstvém vzduchu dokončoval. Alenka vedle něho skotačila a začínala být jako každé dítko i lehce obtížná.

 

„Hele, sluníčko, víš co? Vymysli mi třeba nějakou pohádku,“ oslovil své šestileté potěšení. „Dobře,“ zaradovala se.

„A já, až zítra pojedu do Prahy, tak ji všem přečtu, aby viděli, jakou mám šikovnou holčičku,“ sliboval s úsměvem.

Alenka se dala do spisování a on měl čas dokončil sedmistránkový elaborát.

Ráno se taťka sebral, oblékl slušivé kvádro, rychle vypucoval chrup, ženu s Alenkou nechal spinkat a odkvačil na důležitou schůzku…čekal na něho jeho tým a delegace cizinců…

 

Otevřel desky… odkašlal si… a…

V té chvíli, by měl práci dobrý internista…

 

Aby pohádku doma nenechal, připravila ji Alenka pečlivě do jeho desek. Pro jistotu ještě vyndala ty „nepotřebné papíry“, aby se nespletl. Projekt se konal… pohádka je rodinným pokladem a Alence je dnes šestnáct let.

 

Kdybychom ty prcky neměli, nezbývalo by nám než si povídat jen o té vojně. :-)

   
16.07.2008 - Společnost - autor: Michaela Kudláčková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [34] Michaela Kudláčková [*]

    Ch.Z. Kochanská: Já si jednou chtěla přibít na zeď obrázek princezny a bylo mi zatrženo dělat díry do zdi. Tak jsem si našla dvě dírky, které už tam před tím byly a vrazila tam dva špendlíky...
    Přišla jsem do obýváku se slovy " maminko mě kop kůň" .

    superkarma: 0 16.07.2008, 22:44:22
  2. avatar
    [33] Ch.Z. Kochanská [*]

    Po zdi jsem kreslit nesměla, tak jsem kreslila zespodu na postel.

    superkarma: 0 16.07.2008, 22:06:54
  3. [32] mindulinka [*]

    Taky mám zkušenost, že jakmile je dítě chvíli tiše - je to podezřelé.

    superkarma: 0 16.07.2008, 21:00:05
  4. avatar
    [31] Meander [*]

    micinka.juli: Mně tam tuhle spadly klíče, ale vylovila jsem je Mozek by za to snad taky stál

    superkarma: 0 16.07.2008, 19:57:41

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] micinka.juli [*]

    Meander: co by za tohle "nudné" jiné daly
    a blbostí jsem nemyslela, že jsi ty blbá, ale že to je malichernost, pokud nešlo o život...
    nějak plkám, celý den tak sorry, mozek skončil v míse...

    superkarma: 0 16.07.2008, 19:41:28
  2. avatar
    [29] Meander [*]

    micinka.juli: Já do ní nebušila kladivem, únava materiálu Jinak jsem hrozně nudná, nemám žádné koníčky a jenom se strojím a draze jím. Nic jiného mě nebaví.

    superkarma: 0 16.07.2008, 18:55:44
  3. avatar
    [28] micinka.juli [*]

    Meander: ale já myslela tu nudnost....
    Ničení převodovek není zásluha, spíš blbost

    superkarma: 0 16.07.2008, 18:48:40
  4. avatar
    [27] Meander [*]

    micinka.juli: Nevyrostla Zničila jsem všehovšudy jenom jednu převodovku

    superkarma: 0 16.07.2008, 18:07:04
  5. avatar
    [26] micinka.juli [*]

    Meander: hlavně, žes z toho vyrostla, ne?
    Nepamatuju si, že by můj syn byl abnormálně někdy tichej, takže záclony se nestříhaly, ale určo něco popatlal, včetně sebe. Je to už moc let, spíš řeším jeho momentální průsery, na dětství můžeme vzpomínat jako na období pohody. Akorát jako osmiletý trápil děti ve škole berlemi, asi je tloukl, nevím, nikdy se nepřiznal

    superkarma: 0 16.07.2008, 18:03:58
  6. [25] Kloni [*]

    Ahoj, no já nevím, andílek jsem nebyla. Strašně mě bavila planeta opic. Šla jsem k našim do ložnice a tam byla to tiché dítě, celou dobu si mě nikdo nevšímal. Když po filmu přišli, měli rozstříhané nové damaškové povlečení i s noční košilí. celou dobu jsem prý tvrdila, že si jdu ostříhat nehty.

    superkarma: 0 16.07.2008, 16:39:56
  7. avatar
    [24] Julianna [*]

    Asi jsem byla taky nudné dítko, ale tohle jsem taky nedělala, nejradši jsem si četla nebo kreslila - na papír, nebo do omalovánek, ty jsem milovala, ale na zdi, fuj, to se přece nedělá . Syn naštěstí taky kreslí jen na papír, ale jináč je dost divoký a ty skřeky, co vyluzuje mi stačí ke štěstí.
    Občas bývá taky potichu, to pak spravuje rozbité hračky, když na to přijdu, tak jen prosí, neříkej to taťkovi.
    Ale docela veselá historka nastala, když mu byli tři roky, při malování předsíně spadl - sedl si do kbelíku se žlutou barvou, manžel v tu chvíli taky hýřil všemi barvami, aby toho nebylo málo,tak si to zopakoval ještě druhý den,kecl pro změnu do růžové, 2 roky jsme měli kus obýváku v jiném odstínu, barva došla.

    superkarma: 0 16.07.2008, 15:17:26
  8. [23] a.... [*]

    *Kotě*: Když byla dcera malá, její nejoblíbenější hračkou venku bylo bahno, kaluž a klacek. U toho vydržela potichu a v plném zaujení opravdu dlouho

    superkarma: 0 16.07.2008, 14:23:13
  9. avatar
    [22] *Kotě* [*]

    a....: já většinou abnormálně tiché dítě najdu při nějakých vodních hrátkách, takže pak řešíme minimálně potopu v koupelně

    superkarma: 0 16.07.2008, 14:17:17
  10. [21] a.... [*]

    Já když jsem byla jednou jako dítě dlouho potichu, zapatlala jsem si do vlasů barvu na natírání plotu.
    Když byla dcera dlouho potichu, zaručeně jsem ji našla u svých šminek, většinou právě u překusování rtěnek

    superkarma: 0 16.07.2008, 13:40:51
  11. avatar
    [20] Meander [*]

    ToraToraTora: Já tohle nedělala. Neničila jsem věci. Povídám, nudné dítě

    superkarma: 0 16.07.2008, 13:39:25
  12. avatar
    [19] ToraToraTora [*]

    Meander: Když jsou děti potichu, často si kreslí, teď jde o to čím a po čem....rtěnka na zdi, fix na pětistovce, vix na boty na bundě....mi nudný nepřijde

    superkarma: 0 16.07.2008, 13:32:19
  13. avatar
    [18] Meander [*]

    Ale to je pěkné Zabít ty haranty Já když byla dlouho potichu, tak jsem si prostě kreslila. Byla jsem nudné dítě

    superkarma: 0 16.07.2008, 13:23:57
  14. avatar
    [17] Kattteřina [*]

    My máme dceru, co nevidět jí budou 3 roky a nevíme si rady s jejím temperamentem. Mluví s námi jako by jsme my byli zlobivý děcka a je to abnormální všetečka. Říká se, že ve výchově je nejdůležitější důslednost, v našem případě už se nám mlží ta hranice mezi důsledností a zbytečným napomínáním.

    superkarma: 0 16.07.2008, 13:17:37
  15. avatar
    [16] ToraToraTora [*]

    Většinou, když si děti krásně potich hrají a nejsou vidět ani slyšet déle jak 15 minut, je průšvih.

    superkarma: 0 16.07.2008, 12:59:46
  16. avatar
    [15] *Kotě* [*]

    gentiana: na to nemusí mít člověk zápočty z vývojové psychologie, aby věděl, že když je dítě potichu jako myška, nevěstí to nic dobrýho

    superkarma: 0 16.07.2008, 12:29:15
  17. avatar
    [14] ValinaK [*]

    Olga Marie: málo platné...každý rok jezdí na vojenský tábor, kde tohle všechno podstupuje a móc si to užívá..... doufáme spíš v ty hasiče - ty maj taky pěkný protichemický oblečky a do nikoho nestřílej

    superkarma: 0 16.07.2008, 11:08:45
  18. [13] gentiana [*]

    Když vědec neumí odříkat výsledky své práce spatra, tak si nezaslouží slitováni:D

    Angelika.Devil: Takhle jsme já a bratránek vypatlali tuzexové tetě obrovskou fungl novou krabici šminek. Všichni byli spokojení, jak si pěkně tiše hrajeme v pokoji, akorát moje matka, která má čtyři zápočty z vývojové psychologie, varovala, že to je podezřelé a že se půjde podívat a byla opětovně zatlačena do křesla, že to je dobrý.

    OlgaMarie: Neodolatelné.

    superkarma: 0 16.07.2008, 10:46:01
  19. avatar
    [12] Angelika.Devil [*]

    Jo nechat děti někde o samotě, že jsou hodné tak si to chvilku užijeme, se nevyplatilo mojí tetě:D pokreslily jsme (já a její dcera) všechen nábytek v pokoji i klavír se slonovinovejma klávesama - tam to bylo vidět nejlíp přece

    superkarma: 0 16.07.2008, 10:21:03
  20. avatar
    [11] RenataP [*]

    Teda, mě tyhle historky spíš nahání husí kůži a působí 200% antikoncepčně a než rozebírat s kamarádkama tohle, tak radši s chlapama tu vojnu.
    A ten strýček mi taky přijde lehce přišinutý na stranu

    superkarma: 0 16.07.2008, 09:52:18
  21. avatar
    [10] OlgaMarie [*]

    ValinaK: Umožni synovi pravdivý rozhovor s vojáky nasazenými v Iráku. Protichemický oděv ve čtyřiceti stupňovém vedru a slušný plat prochlastaný za čistou vodu.

    superkarma: 0 16.07.2008, 09:26:13
  22. avatar
    [9] ValinaK [*]

    michaela: s povoláním máme velký problém, kromě požárů ho zajímá válka.....

    superkarma: 0 16.07.2008, 09:19:35
  23. avatar
    [8] Michaela Kudláčková [*]

    ValinaK: Až se přesune na obytné části - řešte jeho prefernce pro povolání

    superkarma: 0 16.07.2008, 09:09:13
  24. avatar
    [7] ValinaK [*]

    Můj syn (14 let) pravidelně zakládá požáry. Ze seníku se přesunul do lesa......

    superkarma: 0 16.07.2008, 09:03:26
  25. avatar
    [6] Zázvorka [*]

    Ta pohádka nemá chybu!

    superkarma: 0 16.07.2008, 08:09:40
  26. avatar
    [5] Evikus [*]

    superkarma: 0 16.07.2008, 08:04:54
  27. [4] Troi [*]

    Ten strýček z prvního příspěvku byl úchyl a pedofil, nemůžu si pomoct. A raději si budu povídat s otcem a bratrem o vojně (taky vzpomínají už jen na to hezké), než s kamarádkami o jejich "úžasných" dětičkách.

    superkarma: 0 16.07.2008, 07:21:23
  28. avatar
    [3] OlgaMarie [*]

    Já musela do družiny, když můj syn, vzorný žák 3.tř., nechal děcka nastoupit do haptáku a hulákal na ně německy citáty z Dobrého vojáka Švejka.

    superkarma: 0 16.07.2008, 07:06:00
  29. avatar
    [2] *Kotě* [*]

    Můj syn je nebezpečná biologická zbraň, u níž člověk nikdy neví, kde zasáhne. Minulý týden jsme byli na dovolené, jezdili jsme s dětmi na výlety. Vystoupili jsme z aut a vypravovali se. Koukám, dítě si pokojně sedí na bobku a skládá si kamínky. Dobrý, otočila jsem se na kamarádku a řekla jí asi tři slova. Otočím se zpátky, tak tři vteřiny mohly uplynout, a dítě jedním z kamínků zaujatě kreslí hlavonožce na krytku palivové nádrže...

    superkarma: 0 16.07.2008, 05:06:14
  30. avatar
    [1] tyrkys [*]

    Máma mi vyprávěla, jak jsme byly na návštěvě u známých, když mi byly asi 2-3 roky a nechali mě se stejně starým kamarádem v pokoji. Jeho matka na něj občas zavolala "Péťo, copak děláš?" a on prý "Číhám, číhám", ona "tak číhej" a po dvaceti minutách jsme rozstříhali záclony ...

    superkarma: 0 16.07.2008, 00:32:10

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme