Být někam pozván na Vánoce znamená, že se s vámi už tak víc počítá, že skutečně jednou nohou patříte do rodiny, případně že už tam skutečně jste. A to je závazek, který osud přímo dráždí k tomu, aby se něco stalo.

Na úvod musím říct, že už dlouho jsem se tak nepobavila při přípravě nějakého článku. V rámci poctivé práce jsem totiž požádala řadu svých přátel a známých, aby zalovili v paměti a vytáhli nějaký ten trapásek, který při svých vánočních návštěvách u  získaných příbuzných tehdy zažili. Bylo jich hodně. A jak už to tak bývá, čím se zdály horší tehdy – v dobách, kdy se staly, o to víc jsme se nasmáli teď – s odstupem. Většina z nich neměla žádné fatální následky. Vlastně by se dalo říct, že takové trapasy a těžké chvilky celkem příjemným způsobem zocelují vztahy, tedy aspoň vztahy, které za to stojí. I tak jsem si ale několikrát vyslechla varovné zakončení: ALE TO TAM NEDÁVEJ!

V rámci určitého kompromisu pak většinou následoval boj o každé slovo, zamlčení jména či jiných souvislostí. Ve finále vyšla taková velká pětka častých trapasů, které se opravdu mohou stát komukoliv. Tak si udělejte svařák nebo horkou čokoládu a začtěte se.

Pět nejčastějších trapasů u svátečního stolu a stromečku

1. Obvykle se hojně něco klopí na zem či sváteční ubrus. Velký talent má v tomto směru přilnavý bramborový salát.
Nesla jsem na stůl mísu plnou bramborového salátu, abych tam neseděla jen jako pecka a přiložila taky trochu ruku k dílu, líčí dnes pětatřicetiletá Jarmila, a ve vteřině se mi ji podařilo vyklopit celou na koberec.

2. Pak se také hodně rozlévá. Pokud jde o bílé ubrusy a různé dekorativní koberečky, vede samozřejmě červené víno. Jak jinak.
Nikdy bych nevěřila, jak rychle se dvojka červeného vsákne do bílého huňatého koberce, říká dnes už s úsměvem Sára. Ale atmosféra by se prý v první chvíli po nehodě dala krájet. 

3. Tenký led představují také nevhodné dárky. Překvapení a originálnost mají svůj půvab, ale občas je dobré svou invenci zkonzultovat aspoň s partnerem.
Chtěla jsem dát něco opravdu originálního, aby budoucí tchyně hned viděla, že nejsem tuctová holka, vzpomíná Kateřina, kterou v této souvislosti uchvátila sbírka motýlů v hezké dřevěné vitrínce. Mělo to jen jednu vadu na kráse nápadu – byli to noční motýli, takže vlastně můry. Mně se to líbilo, fakt jsem to nemyslela nějak blbě jako že ona je můra, směje se dnes.

4. Mlčeti zlato, mluviti stříbro platí u svátečního stolu, kde sedí budoucí (či už současná tchyně) dvojnásob. V podstatě by se dalo říct, že je zde mít na paměti i další přísloví: Dvakrát měř, jednou řež nebo chcete-li po lopatě: domýšlejte důsledky vyřknutých slov, protože i obecně vtipná hláška může v určitém kontextu vyznít hodně blbě.
Během prvních společných Vánoc si mi tchyně v celkem uvolněné atmosféře postěžovala, že ten její syn je taková svéhlavička, že si s ním sama nevěděla celý život rady, vzpomíná na svůj trapásek Martina. Aby nějak projevila solidaritu, pod vlivem pár skleniček vína a zřejmě i televizních pořadů, které rok co rok opakují, vybavila se jí její oblíbená hláška z Pelíšku: Vím přesně, o čem mluvíte, řekla a dodala: Mě by jen zajímalo, kde soudruzi z NDR udělali chybu. Následný pohled na poněkud zkamenělý obličej u dosud se vstřícně usmívající matky jejího vyvoleného jí dal pochopit, že její reakce nebyla úplně nejvhodnější.

5. A celkem náročné a mnohdy až dobrodružné bývá někdy i přijmout nabízené jídlo.
U nás doma se nikdy nejedl králík, vzpomíná třicetiletá Dita a dodává, že její maminka vždycky říkala, že by „měla pocit, že jí myš“. Takže i ona měla k pojídání tohoto zvířátka trochu rezervovaný vztah: No, a když jsem přišla na první sváteční oběd do manželovy rodiny, podával se zrovna králík. A taky králičí polívka. A já, jakožto vzácný host, jsem dostala speciální porci - uprostřed mého talíře s vývarem trůnila králičí lebka. Zkameněla jsem. Neměla jsem tušení, jak s tou... věcí naložit. A zároveň jsem si připadala jako host u domorodého kmene divochů, kteří bílým cestovatelům předloží k jídlu syrové opičí mozky. Bylo mi jasné, že když ten vzácný dar odmítnu, příští pochoutkou budu já! Ale můj budoucí manžel to tehdy rychle pochopil (už trochu věděl, co jsem zač) a králičí lebky mě elegantně zbavil.

Tak šťastné a hlavně veselé!

Přečtěte si také:

Uložit

Reklama