Škoda, že s menstruací tak ženy bojují a nevědí, jak moc je nám prospěšná, povzdychla si jednou moje známá, ke které jsem v té době chodila na masáže. Uplynul nějaký rok a její věta se ke mně vrací jako ozvěna z různých stran. Možná i proto, že současnost napomáhá k rozbití tabu kolem ženského cyklu. Na téma menstruace vycházejí populárně- naučné knihy, konají se besedy a učíme se TO pojmenovávat správným jménem -   bez ostychu.

Pojďme se vrátit k té prosté větě, kterou jsem zmínila v úvodu. Také vám nejde do hlavy, jak nám může být menstruace, kterou často provází bolest a blbá nálada, prospěšná?

menstruaceVysvětlení je prý prosté – příroda, resp. naše tělo nám tak zkrátka dává najevo, že bychom měly na pár dní zvolnit a odpočívat.

S trochou nadsázky lze říct, že tomu možná intuitivně rozumějí pubertální děvčata, jež bravurně využívají „svých dní“ k různým omluvám a výmluvám, zejména z hodin tělocviku.

  • Ze svých školních let si pamatuji takové umělkyně, které byly schopny mít menses dokonce tři týdny do měsíce, aby nemusely předvádět v tělocvičně nějaké výkony. Chudák mladý učitel tělocviku neměl sílu na toto téma diskutovat. Nedivíme se mu, že?

Ale tak to je jeden extrém, který se – jak již zmínila – objevuje jen v takových těch telecích letech, kdy menstruaci bereme jako vhodnou záminku z ulití se z čehokoliv.

Čím jsme ovšem starší a možná rozumnější nebo spíše zodpovědnější vůči svému okolí (a láme se to plus minus kolem dovršení plnoletosti, nejpozději se založením rodiny), tak bohužel přichází pravý opak – opět extrém.

  • Zatínáme zuby a polykáme prášky proti bolesti, abychom mohly vykonat všechny úkoly, i když máme své dny (a tělo volá po odpočinku).

Moderní doba nám dala nejen pilulky, díky kterým pošleme bolest do patřičných mezí, ale také tampóny, s kterými můžeme sportovat a plavat, jako by se nechumelilo, ehm nekrvácelo.

  • Je to tak správně? Hodně hlasů říká, že ne.  

Samozřejmě těžko necháme děti o hladu nebo pošleme šéfa, ať si udělá tu práci sám, ale ženy, které už ví, radí svoje tělo maximálně poslouchat aspoň tam, kde to jde. Nicméně stále jsou mezi námi udatné ženy - a je jich většina, které zvládnou vše, ačkoliv jim tělo říká, že to tak nechce.

A není to jen o úkolech a povinnostech. I když padají na ústa, jdou na pravidelnou lekci cvičení nebo dokonce i do posilovny, protože ony to přece dokážou! A když konečně přijdou domů? Mávnou rukou nad možností chvíli si lehnout a odpočinout, protože je třeba vyluxovat, atd.

Nenabádám zde k lenosti, ale k tomu, abychom poslouchaly svoje tělo. Nic méně a nic více. Když to totiž nejde po dobrém, tak často prostě přitvrdí. A někdy už musí zasahovat lékař. Nebo další dávka růžových pilulek.    

Mně to trvalo dost dlouho. Také jsem patřila do té skupiny žen, které se snaží být dokonalé každý den. Ale nakonec jsem přestala se svým tělem bojovat a pochopila slova moudré osoby za začátku tohoto článku. A řeknu vám – je to úleva si říct „já (dnes) nemusím…

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Přečtěte si také:

Reklama