Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Listopad začal kreativně. Konečně jsem v sobě našla odvahu a přihlásila se do kurzu šití. Po Pokoji č. 10, kde je sdílená šicí dílna a pořádají zde různé kurzy, jsem pokukovala už hodně dlouho. Vybrala jsem si jednodenní sedánek nad zimním kabátem. Střih byl těžší, než se na první pohled zdálo, všechno nešlo rozhodně hladce, jak jsem si myslela, ale prostředí, lektorka i moje „kolegyně“ byly moc prima. A modrý krasavec už je ve skříni.

Moc se mi líbila výstava Krištofa Kintery v Rudolfinu. Člověk si připadal jak na jiné planetě. Bohužel tam ale nebyl sám, toho lidstva tam…

S dovolením pana manžela, slečny dcery i pana šéfe jsem si vzala tři dny volna a utekla do překrásného předvánočního Salzburgu. O příšerných Krampusech jsem vám už psala, zážitek trošku děsivý to byl. Salzburg si to ale u mě vyžehlil tou krásou všude kolem. Náladu jsem si poctivě vylepšovala Gluhweiny (svařené víno) na vánočním trhu ve městě, ale i blízkém Hellbrunnu, Oberndorfu i v St. Leonardu. Určitě ještě budu psát o koledě Tichá noc, které se také vztahuje k Salzburgu.

Pro milovníky přírody rozhodně doporučuju film Earth: Den na zázračné planetě z produkce BBC.  
Už vyhlížím Vánoce!



Kristina Vodičková, editorka

Pro mě byl na listopadu nejkrásnější výlet do Londýna, kde jsem byla spolu s rodiči navštívit moji mladší sestru, která se tam před časem odstěhovala. Vyšlo nám to celkem náhodou, protože naši měli letenku už dávno (táta lítá každý rok na tenisový Turnaj mistrů) a já jsem zrovna chytla skvělý let za tisícovku od Ryanair. Do Londýna jsem přiletěla o dva dny dříve než rodiče a stihla jsem tak veškeré nákupy, které jsem potřebovala. Například návštěva butiku Victorie Beckham, kam jsem se v červnu nedostala, byla pro mě naprostou nutností a velkým zážitkem. Dárky jsem nenakupovala, ale vybavila jsem se na zimu, protože zkušenosti z posledních let mě naučily nakupovat většinu oblečení a bot v Anglii. Jednoduše mi jejich velikosti sedí lépe a příjemněji se mi tam nakupuje. Po dvou dnech dorazili rodičové a sestra si kvůli nám vzala volno z práce a naplánovala nám krásnou procházku přes Hyde Park, do místa kde pracuje v Sohu až do nejvýše postaveného baru v Londýně, který se nachází ve 40. patře Heron Toweru.

Miluju Londýn a Anglii celkově, proto to byla moje letošní už třetí návštěva na ostrovech a příští rok už nejspíš poletím zase jen do Manchesteru, protože sestra se mi stěhuje do Sydney. Je to asi náš rodinný zvyk, odjet na rok do Austrálie. Začala to moje starší sestra, která byla v Sydney a já si vyzkoušela život v Melbourne. Snad se za ní stihnu podívat. Jinak všem doporučuji vyrazit do Londýna v předvánoční čas, byla to nádhera a s výzdobou v Praze se vůbec nemůže srovnávat, protože tolik nádherných blikajících světýlek jsem naposled viděla na promenádě v Blackpoolu...

Marie Cicvárek Fléglová, redaktorka

Listopad měl být původně můj poslední měsíc v Čechách, a tak jsem předpokládala, že bude plný práce, povinností, nestíhaček, úkolů, nákupů dárků a předčasných vánočních večírků. Prosinec jsme totiž měli s manželem trávit v Nicarague, mimo civilizaci a na surfu. Dovolená se ale musí kvůli práci odsunout na nový rok, a tak jsem nejprve zatlačila slzu (pořád zatlačuji) a trochu zvolnila. Vánoční šílenství jsem odložila na neurčito a začala si užívat podzim a všeho, co nabízí. Strávila jsem čas s rodiči a na výletech, byla jsem sekat dřevo na chatě v Kácově se ségrou, podlehla jsem nákupnímu masakru Black Friday a pořídila si (opět) něco pěkného do skříně. Moc mě bavil koncert kapely Wohnout, tahle hudba mě asi nikdy neomrzí, užila jsem si baristický kurz v Doubleshotu a na úplný závěr měsíce jsem byla na super domácím večírku. Do prosince jsem tedy vstoupila s kocovinou, za to spokojená a teď už i natěšená na Ježíška.

Markéta Škaldová, redaktorka

Listopad byl pro mě takový nijaký. Začala být už opravdu zima, kterou já vážně ráda nemám. Do toho deštivo, brzká tma, takže nálada se mi houpala na bodu mrazu. Je ale faktem, že se jsem párkrát pozitivně naladěná byla. A to díky pár vánočním večírkům, které jsem v listopadu absolvovala. Na ty mě pozvali zástupci jednotlivých značek. Bylo fajn se s nimi potkat a vidět staré dobré známé. Navíc jsem vždy dostala nějaký krásný dáreček a ty já moc ráda, kdo ne, že?

Co mi ale opravdu vykouzlilo úsměv na rtech, byl projekt Ježíškova vnoučata. O tom si budete moci přečíst v pátek v reportáži kolegyně Marušky. Na stránkách jsem si vybrala dvě opuštěné babičky, kterým jsem splnila jejich přání. Následně mi ze SENIOR centra Blansko, p. o. přišly fotografie paní Marie, které přišel můj balíček s dárečky. Ve zprávě stálo, jak byla paní Marie potěšená, že prý uronila i slzičku. I já jsem si nad fotkou poplakala. Byla jsem opravdu dojatá a naštvaná zároveň. Absolutně nechápu ty, kteří se na svou rodinu vykašlou, zvláště na staré babičky a dědečky. Na ty, kteří nás potřebují. Je mi z nás lidí někdy smutno, co mi jsme zač. Pak ale vidíte, že ten náš národ zase až tak zkažený není, Ježíškova vnoučata jsou toho důkazem. Do tohoto projektu se zapojila celá naše redakce a spousta ostatních lidí. Jejich úmysl je jediný, potěšit ty, na které jejich krev kašle. Tohle má smysl a všem zúčastněným patří velké díky!

Julie Hájková, redaktorka

Jak jsem Vánoce jako dospělá nikdy moc nemusela, letos je tomu jinak. Poprvé po dlouhé době se na ně snad i těším. Musím uznat, že s dětmi dostávají úplně jiný rozměr. Nefalšovaně překvapené a rozzářené oči miminka při pohledu na vánoční výzdobu v obchodech mě už v listopadu naladily na stejnou vlnu. I já si tu atmosféru, na kterou jsem předtím nadávala, začala užívat. A světe, div se, už mám polovinu dárků nakoupenou. Přiznávám, že zatím jen přes internet, protože běhat po obchodech s kočárkem není úplně příjemné. Ale i tak je to oproti tradičnímu shánění dárků den před Štědrým večerem úspěch. Jen se tedy musím krotit při nákupu hraček pro malého. Konečně je tu totiž někdo, kdo nemůže říct, že už všechno má, a nic nepotřebuje (jak slýcháme třeba od rodičů). Tak například v Lidlu mi udělala radost nabídka dřevěných hraček pro rozvoj jemné motoriky a logického uvažování.
V listopadu jsme si ale také užívali posledních podzimních procházek sluncem zalitou přírodou.



NÁŠ INSTAGRAM @ZENA_IN.CZ

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama