Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Leden už je pryč? Hned první lednový víkend jsme vyrazili s partou přátel ze studií v Heidelbergu na lyže do Deštné v Orlických horách. Sjezdovky nás tak nadchly, že jsme i další víkend strávili na sněhu, tentokrát v Bedřichově.

S dcerou jsme si užily výstavu Hudba a pohádka v Českém muzeu hudby. Líbí se mi, že současné výstavy jsou dělány interaktivně, děti je zažívají všemi smysly a maminky nemusí každých pět minut říkat, aby na něco nešahaly a nemačkaly. Velká úleva pro obě strany, myslím.

Pracovně jsem si na jeden den odskočila do Vídně a prohlédla novou kolekci jaro/léto od Humanicu a druhý den pak v Praze i u Batě. Mám takové tušení, že na jaře to bude peněženku hodně bolet.
Čtenářský deníček jsem obohatila o tři kousky. A na nočním stolku se hromadí další.

Jo a naučila jsem se jíst kari k velké radosti mého manžela... (Několik let jsem ho na všech našich výpravách po světě bojkotovala. Ale zase je důvod se znovu vrátit do Indie, Thajska, Malajsie a tak, že?)

Ahoj únore!


Kristina Vodičková, editorka

Jsem typická račice, která nemá ráda zimu, takže mě zima povětšinou ukládá ke spánku a jsem víceméně stále doma v teple pod dekou. Ovšem tento leden jsem alespoň stihla jeden kosmetický wellness výlet do Beskyd a také jsem si udělala týdenní detox, abych nastartovala svůj organismus. Už podruhé ve svém životě jsem se pustila do týdenního popíjení nápoje Neera a pokud by vás zajímalo, jestli se to dá, nebo nedá vydržet, najdete moji recenzi na blogu Mysticlipstick. I po více jak měsíci se držím svého předsevzetí dělat každý den něco pro své zdraví a cvičit. Denně skrze Instagram sdílím inspiraci a hlavně motivaci k pohybu. Nemyslím si, že by mě to jen tak přešlo a dělá mi radost, kolik lidí se mnou tuhle zálibu sdílí. Vzájemná motivace je vždycky lepší a hlavně, když vidíte někoho kdo maká, donutí vás to zvednout se a udělat to taky. I kdyby měl být jediný důvod „přeci nebude vypadat líp jak já“. Ovšem teď se už nemůžu dočkat koncertu Lady Gaga, na který se chystám už za dva týdny do Berlína.

Marie Cicvárek Fléglová, redaktorka
Start nového roku nepovažuji za úplně šťastný, ale jak se říká „všechno zlé je pro něco dobré“, snažila jsem se vzít si z ledna maximum toho, co mi nabízel. Toho dobrého a pozitivního, samozřejmě. Máte to také tak? I když vstáváte delší dobu levnou nohou? Takže, ve zkratce: seznámila jsem se s trenérem bojových sportů Tiborem Šarayem a pustila se do kurzu sebeobrany pro ženy. Společně pro vás budeme připravovat celý seriál nan toto téma, tak se máte na co těšit. Já jsem z toho nadšená! Velkou radost mi také udělal týden s mojí psí princeznou Čertou. Maminka byla zdravotně indisponovaná, a tak jsem ji dostala do své péče. Bylo to parádní, připomnělo mi to dobu, kdy jsem měla svého Aríska (ten kudrnáč z obrazu v minulém článku) a byl mým nejlepším parťákem. Čertička se mnou chodila do práce, běhat i na jógu. Moc jsem si to užila a teď se mi po ní opravdu stýská.
V lednu jsem si také nechala udělat další tetování. V pořadí třinácté. Víte, ráda bych skončila, ale tak nějak to nejde. A pak za sebou máme focení pro naše jógové studio Solo Bueno. Radost mám také ze své čtenářské závislosti. Stačila jsem za ten měsíc přelouskat čtyři knihy, asi je načase založit si čtenářský deník. Jako za školních let. 

Markéta Škaldová, redaktorka

Musím přiznat, že první měsíc roku 2018 byl pro mě takový nijaký. Nic zvláštního se mi neudálo. Co mě ale bavilo, byla má práce (nechci šplhat, ale je to tak). S blížícím se příchodem jara totiž započaly různé tiskové konference, které mám ráda. Člověk se na nich potká s lidmi, které vždy rád vidí, popovídá si, zjistí, co nového se děje ve světě módy či kosmetiky. V lednu těchto akcí bylo vážně hodně. Jo a taky jsem přečetla hezkou knížku, kterou bych doporučila všem romantickým dušinkám. Jmenuje se Chybíš mi a je to příjemné čtivo. To je asi tak vše, co bych vám ke svému měsíci řekla. Snad to příště bude lepší a zažiji nějaké pořádné vzrůšo, samozřejmě jen v pozitivním.


Julie Hájková, redaktorka

Obyčejně mi každý měsíc uteče tak rychle, až se nestačím divit. Ne tak letošní leden. Vůbec netuším, čím to, ale zdál se mi zvláštně dlouhý. Ne že by se nudně vlekl, to zase ne. Ale příjemně, pozvolna plynul. Možná to bylo tím, že mi najednou „chyběl“ ten předvánoční shon. Nebo že by za to mohlo počasí, které víc než zimu připomínalo jaro? Na to jsem se ostatně dost naladila a vůbec si nedovedu představit, že ještě přijdou třeskuté mrazy a závěje. Pokud tedy přijdou, že?

Z našeho malého miminka už je skoro roční kluk. A jako takový si zaslouží vyměnit malé „vajíčko“ do auta za pořádnou autosedačku. Jenže kterou vybrat? Řeknu vám, byl to oříšek. Jediné, co jsem věděla jistě, byl fakt, že musí být co možná nejbezpečnější. Po rozhovoru s odborníkem na autosedačky jsem měla jasno v tom, že musí být protisměrná. To samo o sobě výběr dost zúžilo a já se rozhodla investovat nemalou částku do jedné ze dvou značek zvučných jmen. Kterou ale zvolit? Co jsem při „gůglování“ zjistila, to mě vrátilo na začátek hledání. Nezávislé testy totiž i v některých výrobcích těchto značek (bylo to už před lety a u jiného typu) objevily škodlivé látky v materiálech a jedna autosedačka se dokonce při testech utrhla… Tak čemu pak máte věřit? Opět jsem se přesvědčila, že ani známá značka a vyšší cena nemusí být zárukou kvality. Nakonec jsme přeci jen vybrali, tak snad dobře. Cestujeme totiž hodně a na silnicích není zrovna bezpečno.

motyl
Předčasné jarní počasí v lednu probudilo i motýly. Tahle návštěva se postarala o zábavu na půl dne.


Klára Křížová, obchodní ředitelka

Leden byl pro mě akčním měsícem. Začal hezky, letos moje kamarádky, spolužačky slaví spolu se mnou kulaté výročí narozenin. Takže tyto oslavy jsou velkolepé a bujaré, večírky až do rána. První byl právě v lednu. Byl super, velmi pozitivní. Protože z ubíhajících let si děláme legraci, nesla se tato nálada celým večírkem. Když jsme o půlnoci s oslavenkyní Hankou řekly milému chlapíkovi, co hrál na vozembouch, že je mladý a krásný, byl velmi potěšen a hrál pak, jak když do něj střelí až do ranních hodin. Také se mi povedlo se dostat na víkend na hory, skvěle jsem si zalyžovala, i když byl vítr a na ledovci pěkně mrzlo.  Mám radost, že už se pomalu natahují dny a je déle vidět, to už je taková předzvěst jara, které brzy přijde. Jak bylo pár dní teplo, přišlo mi, že už ho cítím ve vzduchu. Také jsem začala zase běhat, po výsledcích voleb jsem si nazula boty a šla se proběhnout. S tím, že si na změnu budu muset ještě počkat a že politiky a divných nálad už bylo dost. Těším se na únor a pak na březen, to už bude jaro. 


NÁŠ INSTAGRAM @ZENA_IN.CZ
Pokud vás zajímá, co nás bavilo během celého roku 2017, tak všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama