Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Březen byl plný radostí i starostí. Téměř celý měsíc jsem pečovala o své marody. Nejprve byla dva týdny nemocná dcera a následoval ji manžel. (První dva týdny byly podstatně snesitelnější než ty následující.)

Já jsem si v rámci zachování duševního zdraví odskočila do italského Jižního Tyrolska a zalyžovala si na poslední chvíli ve středisku Alta Badia. Užila jsem si úžasné sjezdovky, božské jídlo od těch nejlepších kuchařů a dokonalé víno a Apres Ski koktejlů. Někdy je prostě třeba se řídit citátem: Žijeme jen jednou…



Z kulturních zážitků musím vyzdvihnout vtipné představení v Dejvickém divadle 39 stupňů. Na poslední chvíli jsem stihla výstavu v Galerii ve Smečkách:  František Kobliha - Ženy mých snů. Co mi ale nedalo několik nocí spát, byl seriál Příběh služebnice. Děj vás zavede do amerického totalitního státu Gileád, který se kvůli ekologickým katastrofám potýká se ztrátou plodnosti. Situaci může zmírnit několik plodných vyvolených služebnic, které jsou nuceny k sexuálnímu otroctví v rodině svých Velitelů, s nimiž mají za dozoru manželek zplodit nové potomky. Mrazivý příběh románu kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové se dočká i druhé řady seriálu. Předem říkám, že se nezasmějete, ale rozhodně vás donutí přemýšlet.


Kristina Vodičková, editorka

Jak budete číst i o pár řádků níže, největším a nejpříjemnějším zážitkem pro mě byl výlet do Londýna s Maru. Výlet, který se stal na základě plácnutí věty: „Tak pojď, vyrazíme třeba do Londýna a na všechny ty starosti zapomeneme.“ I když jsme nevěděly, jestli se shodneme na tom, jak trávit dovolenkové dny, o to milejší bylo překvapení, že jsme na to nahlížely úplně stejně a celý pobyt byl plný zábavných momentů, překvapení a všechno, na co jsme zrovna v tu chvíli měly chuť. Jedlo se, pilo se a kromě dlouhých procházek jsme stihly i nákupy. Naštěstí nás limitovala příruční zavazadla, takže opravdu jen pár „potřebných“ věcí a zpátky do Prahy. Už se těším na další výlet a doufám, že těch měst prozkoumáme víc, i když už teď víme, že Londýn padne nejméně ještě jednou. Takové krátké eurovýlety na prodloužený víkend s kamarádkou doporučuji všem. Hlavní je se nebát užít si každou chvíli, jako by měla být poslední. Pokud se do Londýna chystáte, doporučujeme zajít na výborné jídlo do Ceviche v Soho a na dražší, ale výborné cronuty do Harrods. 

Marie Cicvárek Fléglová, redaktorka

V březnu nad tím, co mě bavilo, nemusím vůbec přemýšlet. Nejvíce ze všeho mě totiž bavil výlet s Kris do Londýna. Akce, která byla úplně neplánovaná a naprosto báječná. Přesvědčila mě o tom, že nad věcmi občas není třeba moc přemýšlet a přátelé si najdeme přesně v takových chvílích, jako je tato. Tohle byl ryze holčičí výlet. Hodně jsme chodily, jedly i pily, nakupovaly a hlavně se smály. To jsem tak potřebovala! Užily jsme si Londýn pěkně po svém, couraly jsme se po Sohu a Notting Hillu, okusily, jak chutná noční život a myslím si, že se z tohoto výletu dvou kolegyň stal výlet dvou kamarádek, které se už těší na repete. Rozhodně doporučuji!

Markéta Škaldová, redaktorka

Jak jsem si stěžovala na předchozí dva měsíce, které pro mě byly nudné, tak březen to vše dohnal. Ihned v prvním týdnu jsem byla pozvaná na press trip na romantický zámeček Chateau Mcely. Ač to bylo jen na jednu noc, náramně jsem si to užila. Masáž, výroba vlastní přírodní kosmetiky, noční vířivka a ke všemu lože jako pro princeznu. Bylo to zkrátka naprosto dokonalé.

V březnu jsem navštívila i kartářku a vědmu Helen Stanku. Fascinující, tak bych nazvala naše setkání. Je to vážně inspirující žena. Z našeho setkání budu brzy připravovat i reportáž, tak si to nenechte ujít. Konečně jsem se také, po několika letech přemýšlení, rozhoupala nechat si ustřihnout ofinu. A světe div se, nerozčiluje mě, jak jsem si myslela, naopak mě baví. Tedy až na rána, kdy se probudím, a přední krátká část vlasů mi trčí do nebe. Pak tu byl prodloužený velikonoční víkend. Ten jsem strávila u sestry na vesnici, kde jsem dokonce pekla svůj vůbec první mazanec. Ano, nejsem žádná velká kuchařka, ale musím se pochválit, všem chutnal. Jo, a abych nezapomněla, během třetího měsíce roku 2018 jsem přečetla dvě perfektní knížky, které mě hodně bavily. Jedna se jmenuje Hora mezi námi a druhá Ta přede mnou. Rozhodně doporučuji přečíst, určitě se od nich neodtrhnete stejně jako já. Už se těším, co se stane v měsíci dubnu. Doufám, že bude minimálně z poloviny takový jako březen.

Julie Hájková, redaktorka

Ačkoli si s námi březen, co se teplot týče, trochu nemile pohrál, a jaro příliš nepřipomínal, já si nenechala zkazit náladu. Tenhle měsíc je prvním jarním, to mu neodpáře ani mráz a sníh! Dny se prodlužovaly a já se těšila na Velikonoce. To jsou totiž moje snad nejoblíbenější (Vánoce prominou) svátky v roce. Všechno se probouzí a začíná znovu – no však to znáte!

První slunečné a teplé dny počátkem března mě zlákaly k zahradničení. Prostříhala jsem jabloně, hrušně, rybízy i révu a vyzdobila zápraží květináči osázenými jarními květinkami. No, ty bohužel následné mrazíky nepřečkaly bez úhony…

Co se výletů týče, vzhledem k chřipkové epidemii jsem se snažila držet miminko co nejvíce z jejího dosahu – přece jen je to chlap a „rýmičku“ tuze špatně snáší. Až poslední březnový víkend jsme si nenechali ujít Velikonoce v Muzeu lidových staveb v Kouřimi. Staré, lidové zvyky a vůně čerstvě pečených jidášů s medem nebo pučálky, která se linula skanzenem, to byla teprve ta pravá velikonoční atmosféra!

A jelikož se v březnu miminko naučilo už celkem obstojně chodit, neminul nás nákup prvních botiček. Nikdy bych nevěřila, že je to taková věda! I díky tomuto prozření se můžete v blízké době těšit na články s odborníky na téma „obouvání dětí“.

mimi

NÁŠ INSTAGRAM @ZENA_IN.CZ
Pokud vás zajímá, co nás bavilo během celého roku 2017, tak všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama