Ke jménu svého auta nám „přibalila“ i vtipnou a poučnou příhodu naše čtenářka s nickem Ivásek. Tak to chodí, když se auta mění moc často.

Ahoj ž-inky, ahoj všem do redakce.

K dnešnímu tématu mě přiměla napsat příhoda, která se mi stala včera. Jak já, tak i můj přítel, máme každý auto (já mám Toyotu Avensis – hnědá metalíza, přítel má Ford Ka – „švestkově“ modrá barva). Dle barvy máme přibližovadla pojmenována – mému se říká Čmelák, přítelovo vozidlo má přezdívku Švestka. Švestka je toho času u doktora – trochu nám začala zespodu rezivět, a to tak, že hrozilo reálné nebezpečí, že se po Brně budeme pohybovat odstrkováním jako Flintstoneovi. Proto teď jezdíme mým autem.

Včera jsme byli na obědě u mých rodičů – přítel dostal půl litránek domácí meruňkovice. Říkala jsem mu, ať si klidně cvakne, že nás odvezu. Neb je churav a není  mu moc dobře, tak odmítl s tím, že si dá paňácu doma.

Od mých rodičů jsme vyrazili záhy. Na jedné křižovatce si přítel ve zpětném zrcátku všimnul, že policejní auto, které původně stálo v pruhu vedle nás, z nepochopitelných důvodů zacouvalo a zařadilo se za nás… Padla zelená, my „vyrazili“ a za zatáčkou už na nás blikali a dávali signály, abychom zajeli ke krajnici. Následovalo klasické „pane řidiči, řidičský průkaz a doklady od vozidla“… Předali jsme všechno, co jsme měli.

Orgán příteli následně sdělil, že auto má propadlou technickou kontrolu – a to o celé tři měsíce. Já žila v domnění, že je času dost do listopadu (bohužel, spletla jsem si to s technickou, kterou jsem dělávala na předchozím vozidle, ta bývala kolem října, listopadu). Přítel byl „odvelen“ k autu policie, sepisovali „blokovku“ a já mezitím koukala na papíry, co nám orgán vrátil – s hrůzou jsem zjistila, že v nich chybí potvrzení o zaplaceném povinném ručení. Přítel se vrátil s útržkem o pokutě – orgán byl tak hodnej, že nám to nechal za 500,-- s tím, že nás nechá dojet domů (za normálních okolností bychom správně měli vystoupit a nechat auto odtáhnout odtahovkou, neb je vlastně „technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích“). Sotva orgánové odjeli, hned jsem referovala o absenci kartičky k povinnému ručení - tak jsme se tomu „zasmáli“ a jeli dál na nákupy – ovšem s nutně staženými půlkami sedacích částí těla…

Domů jsme dojeli celkem dobře naladěni, i když mě pořád ta pokuta štvala (no, za blbost se platí, že..). Já jsem začala probírat papíry a hledala ústřižek od povinného ručení, resp. zelnou kartu – našla jsem ji u řidičského průkazu, o kterém jsem si myslela, že ho mám celou dobu s sebou J Takže představa, že jedu bez řidičáku, bez zelené karty a s tři měsíce propadlou technickou, nás už opravdu rozesmála J Nic jiného, než panák oné darované meruňkovice, nemohl logicky nic než následovat J

Řízení zdar!

Ivásek

Milá Ivásek, tak přesně podobná příhoda se přihodila mně. Auto na mě naštěstí nebylo napsané, tak jsem to také „ukecala“ na pětistovku

Text nebyl reakčně upraven

Máte také nějakou příhodu s autem, milé ženy-in? Pokud ne, napište nám, zda svému autu dáváte jméno? Co vás k tomu vede? Co vás inspiruje? Myslíte si, že je to ryze ženská záliba pojmenovávat své plechové miláčky, nebo jsou na tom muži stejně? Jak je to u vás? Napište nám.

Na vaše příspěvky se těším na adrese: redakce@zena-in.cz

Reklama