Bulvár

Člověk si má nabít pusu sám

Dnešní téma nemusí být plné facek a ran. Vychovávat se dá i bez nich. Přečtěte si názor čtenářky snickem Ahoi, za který děkujeme.

Milé ženy-in, ráda bych reagovala na nadhozené téma. Moje dětství bylo krásné a ráda na něj vzpomínám i přes to, že od 15 let žiju v neúplně rodině s otcem a bratry. Leckdo si jistě umí představit situaci takto dospívající dívky. Musím upozornit, že za celou dobu mého života na mne matka ani otec nevztáhli ruku. Nikdy jsem nedostala nařezáno kvůli známkám. O každém průšvihu jsme si s rodiči byli schopni promluvit. Rodiče mne tak naučili o všem přemýšlet. To j, myslím, nejdůležitější na výchově dítěte - nikdy ve mě nevyvovaly strach svěřit se s problémem, měla jsem k nim důvěru a oni ke mně. V době kolem mých 11 let jsem se začala opravdu intenzivně věnovat hudbě. Začalo to hrou na piano a klávesy, pokračovalo posloucháním všeličeho, než jsem se našla v rocku.

V pátnácti letech, když jsem přišla o matku a nastupovala na střední školu, jsem znala kapely od A do Z, věděla o nich první poslední, učila se texty.. V té době jsem hodně těžko překonávala ztrátu. Ve třídě jsem neměla kamarády, učení mi nešlo, o víkendech jsem seděla zavřená doma se sluchátky na uších. Nedbala jsem o sebe, praštila jsem s hudební školou, přemýšlela o útěku ke drogám. Táhlo se to od deseti k pěti.

Finanční situace doma byla hodně špatná. Veškeré náklady pokrýval zatím jen otec, dva starší bratři studovali. Jediné, co jsem měla byla hudba. Obdivovala jsem zkrachovalé ( ačkoli kdysi geniální) kytarové sólisty, ale nebyla jsem schopná dát se dohromady a něco začít.

Pamatuji si na tu zimu, kdy jsem si celý dlouhý večer povídala s otcem, v mých 16 letech až neuvěřitelně v klidu, filosofovali jsme u kávy, mluvili jsme tehdy snad o všem. A pak se to stalo, dostala jsem od něj i přes všechnu tu finančí tíseň a jeho problémy kytaru.

A to mě nakoplo. V květnu mi bude 24 let. Hudbu miluji stále a věnuji se ji znovu i aktivně. Mám stálou známost, dobré přátele, maturitu a nikdy jsem se nepostavila proti zákonům. Řekla bych, že jsem slušný člověk - i když tuhle frázi nemám ráda, každý má přeci jiné měřitko "slušnosti" a to jen a jen díky mým rodičům - těm, kteří mě celou dobu vedli a podporovali v tom, co jsem milovala.

Dobrý rodič podle mne nepoužívá měchačku, ale slova. Měl by vědět, jak své dítě motivovat, jak dát najevo, že je něco špatně, naučit ho, aby dokázalo nést odpovědnost za své činy samo. Protože když si člověk nabije pusu sám, lépe pochopí proč se tak stalo.

Ahoi

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Děkujeme za zajímavý názor na dnešní téma. Jaké výchovné metody praktikovali vaši rodiče, milé ženy-in? Jaký jste rodič vy?

Napište nám na redakce@zena-in.cz

   
02.03.2010 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [10] ToraToraTora [*]

    maje — #8 Kokoko dák...to snad ani ne. Sml23

    superkarma: 0 02.03.2010, 16:06:38
  2. avatar
    [9] mio [*]

    ToraToraTora — #6 maje — #5 Sml52 úplně  se vidím..My taky počítáme- řeknu JEDNA, dcera vyvalí oči a zařve néééééé, někdy ještě zamrzne a stojí, tak pokračuju DVĚĚĚ a už se běží, už se činí, TŘI buď nestihnu vyslovit, nebo už mě neslyší jak plní povinnosti..Fakt to funguje, vlastně ani nevím, co bych jí udělala po té trojce, kdyby neposlechlaSml30Sml30

    superkarma: 0 02.03.2010, 14:32:39
  3. avatar
    [8] maje [*]

    ToraToraTora — #6 já myslela, že klameš kecama, ne i skutkem. to bych do tebe fakt neřekla. myslela jsem, že budeš spíš taková ta kvočna v dobrém slova smyslu

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #10
    superkarma: 0 02.03.2010, 14:17:23
  4. avatar
    [7] ahoi [*]

    Sml30 tka počítání? To si budu pamatovat

    superkarma: 0 02.03.2010, 13:59:38
  5. avatar
    [6] ToraToraTora [*]

    maje — #5 Já řeknu jedna a děti brečí, že když počítám, tak je to bolí, ať nepočítám. Tak jim řeknu, že nebudu počítat, když oni budou uklízet. Pak řeknu dvě a je uklizenoSml57

    1. na komentář reaguje maje — #8
    2. na komentář reaguje mio — #9
    superkarma: 0 02.03.2010, 13:16:47
  6. avatar
    [5] maje [*]

    ToraToraTora — #3 tak přesně tohle používám taky. jedna, za chvíli dva, pak dva a půl, a jedna jsouuuuuuuuuuuu - pak se začneme s adou smát a já řeknu tři  a je klid.takže to asi moc výchovný není, ale co.Sml24

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #6
    2. na komentář reaguje mio — #9
    superkarma: 0 02.03.2010, 13:10:51
  7. avatar
    [4] enka1 [*]

    Hezké, máš v mnohém pravdu,když se nebere doslova -nechat vběhnout dítě pod auto,aby poznalo, že to bolí taky nejde.Vím,žes to tak nemyslela, ale uvidíš, že s tím plácnutím je to někdy jednodušší.PřejuSml72.

    superkarma: 0 02.03.2010, 12:57:17
  8. avatar
    [3] ToraToraTora [*]

    ahoi — #2 ...jenže ty neznáš mé monology Sml52 jsem velmi velmi sugestivní, naléhavá a dramatická. Rozhovor se mnou je psychická šikana, věř mi Sml54 Ale Tvůj postoj chápu. My doma počítáme...do třech, pak je zle. Většinou stačí říct jedna, dva...málokdy napočítám do třechSml24

    1. na komentář reaguje maje — #5
    superkarma: 0 02.03.2010, 12:29:05
  9. avatar
    [2] ahoi [*]

    ToraToraTora — #1 Hezký den Toro a děkuji :-)

    Sml30 Ale pochopila to, dcerka. Mně je to pořád přístupnější víc, než fackování a přehýbání přes koleno. Možná že je to jen nedostatkem zkušeností, a až budu mít svoje děti, změním názor. Tohle je opravdu těžké téma :-)

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #3
    superkarma: 0 02.03.2010, 12:24:01
  10. avatar
    [1] ToraToraTora [*]

    Ahoi, moc krásné...

    Mě jednou takhle posedl rarach, že tedy také nebudeme dceru vychovávat bitím, ale zkusíme všechno přes domluvy, vysvětlování a dialog. Asi byla na dialog ještě malá, i když vyřídilku pravděpodobně podědila po mamince. Zrovna dělala nějaké kraviny s jídlem, ještě to učila bráchu a mě došla trpělivost. Místo facana jsem do ní začala hučet jako do vykotlané vrby...a že jsem chytla slinu, napadlo mě tolik pádných argumentů, proč se k jídlu chovat slušně, že bych vám přála vidět její výraz po mém monologu. Vypadala, že půjde odprosit mlýny Voženílek i masokombinát a veškeré kapesné po příštích deset let odevzdá na boj s hladomorem.

    Facka sice smrdí fyzickým týráním, ale tohle zase psychickým Sml57

    1. na komentář reaguje ahoi — #2
    superkarma: 0 02.03.2010, 12:11:51

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme