Novinky

Člověk někdy musí ustoupit tradici

Píše ve svém krásném příspěvku naše čtenářka OlgaMarie. Své vnučce upletla ke křtu šatičky, ale nemohla jí je dát, protože přednost měly tradiční, dědičné šaty určené ke křtu. Člověk se prostě stále učí

Dobrý den, nebudu psát teologickou rozpravu o významu přijetí svátosti křtu, ale o jeho praktickém významu, který znají ti, kteří ve víře vyrostli a měli by o něm být poučeni i ti, kteří se ke kmotrovství zaváží z nějakého pocitu módnosti.

Tuším, že do roku 1950 byly vydávány křestní listy, kde byl kmotr/kmotra uveden/-a. A to znamenalo, že kmotr/kmotra je povinen/-a se o dítě postarat v případě, že se s rodiči něco stane. V pozdějších rodných listech se již kmotrovství neuvádělo. Je pouze v kostelním záznamu o křtu.

Mé nejstarší vnučce byl na Moravě kmotrem student medicíny, blízký přítel jejích rodičů. Jeho kmotrovským darem byla  finanční částka na její stavební spoření. Částka, kterou si vydělal jako student na stáži v Belgii. Když se syn s rodinou vracel později ze stáže v USA, bylo domluveno, že z pražského letiště je na Moravu odveze s věcmi právě on, již dostudovaný lékař. Při čekání na letišti, jsem za ním šla:

„Pane doktore, jdu se s vámi vyrovnat alespoň za benzín.“

Překvapeně se na mě podíval a zcela mě ochromil.

„Ale já jsem kmotr, to je víc než prarodiče. Jsem rodina a přijel jsem pro svou kmotřenku, což je jako dcera.“

Ano, jeho postoj je i ve skriptech ke studiu kulturní antropologie, kapitola o kmotrovství.

Před dvěma lety jsme byli na křtinách nejmladší vnučce, která žije s manželem mim ČR, kde nežijí ani jeho rodiče. Maminka mého zetě je z devíti dětí a několik jejích sourozenců se tam slétlo s rodinami, aby přivítali na svět první vnučku jejich sestry. To tedy na byl hukot, jak se radostně vítali! Z naší strany nás tam bylo pouze osm.

n

Mě tedy hřálo, jak upřímně obdivovali můj malý dáreček vnučce, řetízek s madonkou po její praprababičce. Do krabičky jsem vložila i lístek s daty narození, které ženy z rodu ho měly, malá je tedy pátou generací vlastníků. Pro malou jsem měla uháčkované šatičky, ale dcera se mi omluvila a vysvětlila mi, že šaty na křest bude mít ty, které přiveze jeho maminka, neboť to jsou v jejich rodině dědičné  šaty ke křtu. Člověk někdy opravdu musí ustoupit tradici, zvlášť když vidí dojetí druhé babičky při pohledu na její první vnučku.

OlgaMarie

Milá OlgaMarie, myslím, že je to hodně stará tradice, a už se jen tak nedodržuje, ale křestní roucho bylo samozřejmostí. Dnes ho symbolicky nahrazuje třeba vyšívané pláténko. Tak to bylo alespoň na křtu, u kterého jsem byla

Text nebyl redakčně upraven

 

   
11.12.2013 - Čtenářské příspěvky - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [5] ancee16 [*]

    Sml79

    superkarma: 0 13.12.2013, 00:42:09
  2. avatar
    [4] luneta [*]

    hezká holčička

    superkarma: 0 11.12.2013, 19:38:00
  3. avatar
    [3] samecka [*]

    Díky za článek i za foto Sml67

    superkarma: 0 11.12.2013, 19:19:14
  4. avatar
    [2] vmarta [*]

    Super kmotr! hezký článečekSml59

    superkarma: 0 11.12.2013, 13:58:20
  5. avatar
    [1] peetrax [*]

    Moc hezký příspěvek, Oli. Kmotr to pojal opravdu zodpovědně. Sml16

    superkarma: 0 11.12.2013, 13:50:53

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme