Můj příběh bude asi trochu jiný než většina dnešních příspěvků a určitě ne tak úsměvný. Ale zase se z něj dozvíte něco nového, co většina z vás určitě neví. I když to není úsměvná historka, záchodu se týká, takže myslím, že do tohoto tématu také patří.

Z několika mých příspěvků už asi víte, že jsem po úrazu před 8mi lety vozíčkářka. Co ale možná nevíte, že při úrazu páteře a míchy dochází i k poškození vyměšovacích funkcí. Zkrátka člověk přestane ovládat svěrače. Řeší se to různými způsoby, např. cévkováním a čípky, ale já patřím k 10-11ti lidem v naší republice, kteří v tomto směru fungují "na baterky".

Asi před čtyřmi lety jsem si v časopise Vozíčkář přečetla o možnosti operace stimulátoru vyměšování (tak se přístroj odborně nazývá) a zeptala jsem se na možnost operace MUDr. Doležela z Urologického oddělení Úrazové nemocnice v Brně, který tyto operace provádí. Po provedených vyšetřeních jsem byla shledána vhodnou pacientkou pro operaci, ale vyskytl se finanční problém. Na posledního pacienta přede mnou byl totiž vyčerpán grant Ministerstva zdravotnictví, takže dosavadní pacienti měli operaci i stimulační přístroj zdarma. Na mne už peníze z grantu nezbývaly, takže bych si musela operaci v ceně 330.000 Kč hradit sama. Naštěstí se mému tchánovi (lékaři) podařilo přesvědčit Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, že vložené prostředky se vrátí, takže mně VZP přispěla na operaci částkou 220.000 Kč. Zbývajících 110.000 Kč jsem dostala z povinného ručení řidiče, který způsobil můj úraz.

Asi před třemi lety jsem tedy absolvovala operaci, která laicky řečeno spočívá v napojení kabelů s tzv. přijímačem signálů na potřebné místo míchy. Další součástí stimulátoru je tzv. vysílač, což je krabička o něco větší a těžší než mobil, tato krabička obsahuje baterie a podobně jako mobil se musí přibližně každých 5 dnů nabíjet. Od krabičky vede kabel, na jehož konci je trojúhelníková destička. Když se chci "vyčurat" nebo jít na stolici, přiložím trojůhelníkovou část vysílače signálů na místo na břiše, kde mám pod kůží voperovaný zmíněný přijímač signálů, na popisované krabičce zmáčknu 1 nebo 2, podle toho, co potřebuji "vykonat", přístroj začne vysílat pravidelné impulsy a příslušná potřeba se vykoná. Potom stimulační přístroj zase vypnu.

Po vychytání počátečních chyb přístroj funguje k mé spokojenosti, omezily se na minimum záněty močových cest, přestala mně samovolně unikat moč, k čemuž před operací často docházelo.

Ještě bych měla upozornit, že operace je vhodná pro pacienty s přerušenou míchou, u kterých není naděje, že by znovu začali chodit, protože při samotné operaci dochází k přerušení míchy v bederní oblasti.
Tak jsem se tedy stala "člověkem na baterky", jak někdy svůj současný stav žertem nazývám.

monca13


Děkujeme za nesmírně zajímavý a poučný článek.

redakce@zena-in.cz

 

Reklama