Ahoj, máme poslat nějaké legrácky ... no tohle mne nejdříve řádně vytočilo, ale teď už se můžu i zasmát ... takže Člověk míní, chlap mění
 
V neděli jsme měli vyzvednout dceru po táboře ve 12:00 na Strašnické (od nás tak 380 km), vše jsme opravdu společně naplánovali, pojedem oba, uděláme si pak 2 dny volno ....
 
Realita soboty byla zcela jiná, posuďte samy:
 
20:00 - manžel má grilování s kamarády na našem dvorku
21:00 - se mne ptá, jestli budu zítra řídit, odpověď je NE, protože mám prášky, jsem nemocná a je mi zle, prý OK, už nebude pít
23:00 - jdu nahoru spát, tvrdí s rumovýma očičkama, že za 10 min. příjde taky .... neusnu
00:35 - všichni se z našeho dvorka vytrácejí na Stodolní .. stále nespím
02:00 - volám mu, telefon zvedne, nicméně nechá asi ležet na baru, abych z toho veselí taky něco měla ... tak zkouším usnout
03:00 - přibližně v tu dobu usínám
03:41 - hysterický telefonát od dcery "Mamí, jsme v Německu, ale děsně mne bolí zub a čelist, prášek zatím nezabral", tak ji uklidňuji
04:10 - posílám dceři sms a toužím spát
04:50 - mistr manžel dorazil po tahu domů, čímž mne vzbudil ... už nemá cenu jít spát
05:35 - vyjíždím z domu, říkám si, že do 12:00 času dost ...
05:57 - sms od dcery "Ahoj mamíí, jsme v ČR, jedem na Plzeň a do Prahy" .... pronesu něco jako "kurvadrát" a sešlápnu plyn
09:20 - vjíždím do Prahy
09:55 - vyzvedávám ji na Strašnické ... nevyspalá a utahaná jak pes, před sebou 380 km domů ...
 
Fajn neděle, no ne? :)))))
 
čtenářka (..... - neuvádět, dík)
 

My dík za příspěvek.
Myslím, že titulek docela sedí.
I pro takovéhle příběhy je tu náš e-mail
 
Reklama