Rodina

Člověk míní a mimi v bříšku mění

Na svůj první a zatím poslední porod jsem nemusela dlouho  vzpomínat... odehrál se ještě poměrně nedávno, před 2,5 lety.
Naše miminko bylo vymodlené a vytoužené, čekali jsme na něj celkem dost dlouho a prošli si různými peripetiemi, abychom se konečně mohli stát rodiči.
 
Proto když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem začala číst všechny dostupné materiály, abych byla na vše aspoň teoreticky připravená:-)
Pěkně jsem to měla naplánovená, příjezd do porodnice, od 1 až 3 doby porodní jsem to měla  naplánované... ale člověk míní  a mimi v bříšku mění:-)
 
Jednou večer jsem se šla osprchovat... bylo to 3 týdny před termínem, přes bříško jsem si neviděla na špičky u nohou, a tak se mi do sprchy moc dobře nelezlo... ohnu se a něco ze mě teče.. no, že bych neudržela moč? napadlo mě v první chvíli.. asi ano, nic mi nebylo, tak jsem si vlezla do sprchy a prozpěvovala si... Řekla jsem to samozřejmě manželovi, ale že si myslím, že to byla jen moč, jelikož mi nic není. Šli jsme v klidu spát a s ním i mé bříško:-)
Manžel šel ráno do práce a já zjistila, že mi asi odešla děložní zátka, obvolala jsem kamarádky, které už to měly za sebou, a zjistila jsem že to včera asi nebyla moč... Zavola  jsem manželovi do práce, aby přijel, v klidu si  vyndala již připravenou tašku, a čekala na jeho příjezd. Doma mě zastihl v pohodě a byl tím překvapen, čekal mě zkroucenou v bolestech, přesto mě do porodnice odvezl, i když  si myslel, že jsem jen zbytečně vystresovala. Měl se mnou trpělivost, říkal, si, že je to poprvé, tak nemůžu vědět, jestli je to už skutečně "ono":-)
Při zkoumání na příjmu mi nicméně řekli, že to zatím na porod nevypadá, ale nechají si mě tam.... Manžel prohlásil něco v tom smyslu, že se aspoň projel autem.
 
Poslali ho zatím domů, že do rána zřejmě neporodím, a i kdyby to přišlo, tak ho zavolají a on stihne přijet.
Mě poslali samotnou o patro níž na lůžkové oddělní gynekologie... Byly to jen dvoje schody o patro níž.
Když jsem šlápla na poslední, měla jsem pod sebou louži, nevěděla jsem, co mám najednou dělat... Všechna  moje teorická příprava vzala za své.
Došla jsem na sesternu....a sestra mě už poněkolikáté dnes poslala na  vyšetření k doktorovi. Ten mi potvrdil, že ted už to skutečně praskla plodová voda a že porod nastoupí do 24 hodin... Zase jsem putovala o patro víš, na porodnické oddělení:-)
 
Zavolala jsem manželovi, že tentokrát už doopravdy ano!
Nicméně jsem mu řekla, že má přijít až ráno, jelikož to ještě nějakou dobu potrvá.
 
Celou noc jsem strávila v 5minutovkách, nicméně jsme stále nebyla otevřená a porod nenastupoval. Manžel dorazil druhý den v 8 hodin, to já už po probdělé noci skoro neviděla na oči a skučela jsem bolestí :-(
 
Tohle trvalo ještě celý den, už mi hrozili i císařským řezem, pokud se do večera neotevřu. Chodbu jsem už měla vyšlapanou a stále nic. :-(
V 15 hodin, jako když utne, bolesti  mě přešly, manžel si tedy ještě odskočil prodat  sbírku pivních etiket do sousedního města, kterou zdědil po otci... prý stejně jen tak neporodím.
Jenže jak odešel, tak se samozřejmě bolesti přihlásily znovu a tentokrát to skutečně vypadlo, že konečně porodím.
 
Doktorka mi řekla, že  do dvou hodin "to " skutečně bude. :-)
Bylo právě 19 hodin večer.
Manžel dorazil včas, ještě mi namasíroval záda a šla jsem na sál... Tedy i s ním, chtěl u zrození být dobrovolně:-))
 
Bylo právě 21 hodin, 8. 11. 2002 a mně se po 26 hodinách bolestí a prostřídání dvou směn na porodním oddělení narodil ten nejkrásnější chlapeček Ondrášek, který vážil 3,25kg a měřil 51 cm. Když mi ho přinesli už umytého, s plínou na hlavičce, a položili mi  ho na hrud, byl to ten nejkrásnější pocit, který jsem zatím zažila, a silnější zážitek už mě asi nikdy nepotká; leda u druhého dítka, o které se  už delší dobu zase marně snažíme.
 
Koukal na mě těma svýma obrovskýma očima, celý bezbranný, ještě nafialovělý. Neměl ještě ani řasy a obočí... ale byl  a je stále nejkrásnější dítko, které znám:-)))
 
Ty velké oči mu zůstaly dodnes, a ještě v nich hrajě několik tisíc rarášků  :-)))) 
                                                                                                                                                                               čtenářka  kat
 
--------------------------------------------
 
Milá kat, moc děkuji... krásné.
Každá z nás si prožila svůj vlastní porod... a každá z nás na něj má své osobité vzpomínky. Napište nám i Vy ty Vaše.
   
28.04.2005 - Těhotenství a porod - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [14] Žábina [*]

    lenajsek: to je ale příjemnější činnost než porod tak s chutí do toho

    superkarma: 0 28.04.2005, 14:32:17
  2. avatar
    [11] Maduli [*]

    Teda to je síla. Já měla bolesti "jen" 10 hodin, ale nejhorší bylo to bolení nohou. Na chodbě v porodnici jsem našlapala snad 100 km a pak už jsem neměla sílu vylézt na porodní stůl. Tak jsem stávkovala a chtěla rodit na zemi . Ale je pravda, že jakmile je na světě, tak všechny bolesti jsou ty tam.

    superkarma: 0 28.04.2005, 13:48:07
  3. [9] kat [*]

    lilithheta: chudáááááák

    superkarma: 0 28.04.2005, 12:36:55
  4. [8] kat [*]

    matysek79: neboj, není to nic příjemnýho, ale přežiješ to já se kupodivu nebála, nevěděla jsem do čeho jdu a podruhé se také bát nebudu, protože ten vrnící uzel stojí za všechnu bolest světa

    superkarma: 0 28.04.2005, 12:36:36
  5. avatar
    [7] lilithheta [*]

    Žábina: Dcera mé kolegyně v práci rodila 48 hodin.

    superkarma: 0 28.04.2005, 12:09:02
  6. avatar
    [5] tortora [*]

    na moji kamarádku když přišli bolesti,tak odfrčeli do špitálu,dojeli před něj,jí se udělalo zle,tak se před špitálem ( už to dál nezvládla ) vyzvracela a řekla,že už jí je zase dobře a tudíž se můžou vrátit domů,ale chlap řekl,že když už jsou tam,tak že tam půjdou pro jistotu a když došla na porodní,tak jí doktorka řekla,že už má půlku porodu za sebou malá se narodila pak už velmi rychle

    superkarma: 0 28.04.2005, 11:27:51
  7. [4] kat [*]

    Sitta: malej jak přišel o ty 3 týdny dřív, tak to ten muj už měl naplánovaný, a co je naplánovaný, to s e v naší rodině nemění byt by šlo o narození prvního potomka

    superkarma: 0 28.04.2005, 11:22:59
  8. [3] kat [*]

    Žábina: to si teda piš

    superkarma: 0 28.04.2005, 11:15:06
  9. avatar
    [1] Žábina [*]

    hodně jsi si vytrpěla, rodit 26 hodin bych tedy nechtěla ale ta odměna stála za to, viď

    superkarma: 0 28.04.2005, 11:11:09

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme