Ahoj redakce,

zajímala by mě zkušenost žen s českým příjmením "-ová", jež žijí v cizině.

Manžel, já i synové se jmenujeme stejně. Ovšem tato jednoduchá věc je jasná jen v Čechách. V Německu zní příjmení s koncovou -ová jako úplně jiné jméno.

Takže ve škole, u lékaře a bůhví kde všude jsem musela neustále dokola vysvětlovat, že to jsou moji synové, i když já se jmenuji "úplně jinak". A že se vlastně nejmenuji až tak "úplně jinak", že je to jen ženská koncovka...

Hrozně mě to otravovalo, byla jsem na to úplně alergická, až jsem dokonce začala pomýšlet na to, že si v Čechách požádám o úpravu jména. Jenže pak bych si připadala s mužským příjmením zase divně v Čechách.

Už to nechám asi být. Lidé, se kterými přicházíme do styku, to buď pochopili, nebo mě oslovují jen mužskou částí jména, bez koncovky -ová, a tak jsem si zkrátka už zvykla a "rozdejchala" to.

Ale k dalšímu zamyšlení mě přivedlo, co my v češtině děláme naopak s cizími příjmeními. Vždyť ty ženy se nejmenují např.: Lorenová, Spearsová, Schifferová, Merkelová nebo Clintonová. A možná, že by se jim ta "ženská koncovka" přilepená na jejich jméno ani moc nelíbila.

Jednou jsem také někde četla, že nejparadoxněji to vyznívá u George "Sandové". Ona si chudák dala pseudonym George Sand, aby bylo každému jasné, že se jedná o mužské jméno - a my jí na to přilepili -ová.

Mějte se fajn, vaše Sigrun -ová

Milá Sigrun,
osobně si myslím, že Češi svoje "ová" neopustí, proto herečky i zpěvačky ze zahraničí stále budou mít svá "ová".

Ozve se nám žena-in, která řeší podobné problémy jako Sigrun? Nebo je mezi vámi někdo se zahraničí, bydlíte v Čechách a řešíte opačný problém, protože koncovku "-ová" nemáte?

Napište nám: redakce@zena-in.cz
Reklama