Podle řady zahraničních výzkumů a studií patří ženy cizinky k jedné z nejvíce znevýhodněných skupin na trhu práce. Není proto divu, že se stávají potencionálními oběťmi různých forem diskriminace, která může začít nižšími mzdami a končit u zneužívání – nucené práce nebo obchodu s lidmi.

Mnoho žen imigrantek se dostává do potíží tím, že zde pobývá nelegálně nebo se zapojí do nelegální práce. A právě tam bují podmínky pro diskriminaci. Nezřídka v takových případech dochází k zabavení osobních dokumentů, cestovního pasu, nedodržení domluvených podmínek, nezaplacení za odvedenou práci, porušování délky pracovní doby, různé formy ponižování včetně sexuálního obtěžování nebo vydírání.

Dochází zde k porušování práv, ale zároveň se cizinky svých práv nemohou dožadovat, neboť jsou součástí nelegálního systému. Pokud by tedy porušování svých práv oznámily příslušným orgánům, prozradily by i svou ilegální činnost a vystavily by se riziku vyhoštění. Přesto se ženy cizinky často rozhodnou právě pro nelegální práci, neboť jim stojí v cestě k serióznímu zaměstnání mnohé bariéry.

Jednou z nich je neznalost jazyka a nedostatečná orientace v systému a podmínkách, za kterých u nás mohou pracovat. Příchozí ženy mnohdy nemají tušení, kdo a kde jim zajistí bezpečný přístup na trh práce. Nezaměstnaný azylant může požádat pracovníka úřadu práce o vypracování individuálního akčního plánu. To je dlouhodobý proces poradenských aktivit (analýza individuálního potenciálu, rekvalifikace, psychologické poradenství) směřujících k aktivizaci uchazeče o zaměstnání a vytvoření prostoru pro to, aby mohl za sebe převzít větší odpovědnost.

Doporučené postupy pro cizince uvádí na svých internetových stránkách také ministerstvo práce a sociálních věcí. Své služby bezplatně nabízejí také poradny pro integraci, které mají pobočky ve všech větších městech. Jenže málokterý z cizinců se k informacím nedostane nebo zkrátka neví, kde je má vyhledávat. Často se tak obrátí raději na zprostředkovatele, kteří jim zajistí právě zaměstnání nelegální.

Neinformovaní jsou také samotní zaměstnavatelé. Při hledání legální práce se také setkávají s řadou předsudků vůči cizincům. Zaměstnavatelé se domnívají, že kulturní odlišnost s sebou přináší rizika odlišných pracovních návyků nebo nedostatečně kvalitního výkonu. Mnohdy ani sami nevědí, za jakých podmínek mohou cizince zaměstnat. A mylně se domnívají, že budou nuceni vyřizovat řadu formalit, a proto cizinkám práci ani nenabídnou. „Zásadní otázkou je, zda má cizinec na území České republiky povolení k trvalému pobytu dle zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Trvalý pobyt cizinci poskytuje poměrně širokou škálu oprávnění a do značné míry jsou jeho práva a povinnosti totožné s právy a povinnostmi českých občanů,“  potvrdil Libor Kučera, právník poradny pro integraci.

Mnozí si nevědí rady ani s pojištěním. „Osoby s trvalým pobytem na území České republiky jsou zdravotně pojištěny podle zákona o veřejném zdravotním pojištění za stejných podmínek jako čeští občané. Stejně tak jsou dle tohoto zákona pojištěny osoby, které sice trvalý pobyt nemají, avšak jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo na území České republiky. Zaměstnavatel odvádí zdravotní pojištění stejně jako u českých občanů,“ dodal Kučera.

Na legálním pracovním trhu jsou překvapivě cizinky také vystavovány větší míře diskriminace, neboť jim je nabízena práce nižšího charakteru, a z toho samozřejmě vyplývá i nižší platové ohodnocení. Všichni to ale přisuzují tomu, že jsou prostě cizinky, a je to tak v pořádku. Více viditelná je diskriminace v těch případech, kdy se ženy cizinky snaží dostat do vyšších pozic. V tomto případě musejí vyvinout mnohem větší úsilí než ženy Češky nebo muži cizinci.

Mezi viditelné nerovné podmínky týkající se žen imigrantek na trhu práce patří platová nerovnost. Jak ukazuje nedávno provedená analýza, příchozí ženy vydělávají výrazně méně než muži imigranti. Rozdíl činí zhruba 3500 korun měsíčně. Podle posledních statistik je v České republice mezi cizinkami s trvalým pobytem nejvíce žen z Ukrajiny – téměř 17,5 tisíce, z Vietnamu – 14 tisíc a z Ruska – 6 tisíc.

Svůj příběh nám vyprávěla i paní Olena, která do Čech přicestovala právě z Ukrajiny:

„Do Čech jsem přijela před deseti lety za matkou, která už tu nějaký čas pobývala. Přestože jsem tu měla ji a hodně mi tenkrát pomohla, nebyly začátky vůbec lehké, měla jsem totiž tříletou dceru a manžel musel zůstat doma na Ukrajině, protože nedostal povolení k trvalému pobytu.

Začala jsem si hledat práci a bydlení. S matkou jsem bydlet nemohla, protože ona přespávala v pokoji v restauraci, ve které dělala pomocnou sílu v kuchyni. Najít si práci nebylo vůbec lehké, protože nikdo nechtěl zaměstnat ženu cizinku s malým dítětem bez táty. Nakonec jsem tedy skončila také v kuchyni jako pomocná síla.

Nechtěla jsem, aby to tak bylo napořád. Během dvou let jsem se naučila pořádně mluvit česky a znala jsem i základy němčiny. Chtěla jsem si už najít lepší práci. Dcera se chystala do školy a potřebovaly jsme také víc peněz. Ale stále jsem zaměstnání hledala marně. Později jsem se alespoň domluvila s majitelem restaurace, že budu u něj dělat servírku, protože česky jsem uměla už docela dobře a objednávkám v němčině jsem také rozuměla.

Servírku tam dělám dodnes. Ještě chvíli jsem se snažila najít lépe placenou práci. Teď už se jen snažím zůstat alespoň tam, kde jsem. Už také nejsem nejmladší a místo bych si hledala ještě hůř. Doufám, že alespoň dcera vystuduje školu, najde si dobrou práci a bude se mít lépe než já.

Na druhou stranu si vážím toho, že tu jsem. Na Ukrajině to mají ženy horší. Musí hodně poslouchat a nemají tolik příležitostí se rozvíjet jako tady.“

Máte zkušenosti s prací v cizině? Znáte nějakou cizinku? Jak si hledala uplatnění?

Reklama