Nevím, jestli se dá můj příspěvek zařadit do rubriky o společnosti, ale řekla bych, že teoreticky ano. Většina tzv. společenských rubrik se týká módy, elegance, společenského chování a života celebrit.

Já bych se ráda zastavila u jistého zvláštního druhu chování některých lidí, zejména bulvárních novinářů, ale i čtenářů bulváru.

Bohužel i v naší společnosti platí, že cizí neštěstí potěší, nebo minimálně zaujme. K napsání tohoto příspěvku mne motivovala diskuse ke článku o pětiletém chlapci, který se za záhadných okolností dostal mimo vlak, kterým cestoval se svou matkou. V této diskusi se našla spousta přispěvovatelů, kteří hodnotí chování matky a kteří různě spekulují o tom, jak se měla zachovat ona a jak mohl chlapec z vlaku vypadnout. Některé příspěvky jsou zvlášť nechutné, ale jak se říká: "Po bitvě je každý generálem."

Jsem taky matka a nedovedu si představit, jaká hrůza to musí být přijít o dítě jakýmkoliv způsobem. O to horší musí být pocit matky, která cítí jakousi míru odpovědnosti za osud svého dítěte.

Vím, že veřejnost má právo na informace a o takovýchto tragédiích by měla být informována už jen proto, aby vešlo v povědomí lidí, že se podobné věci stávají. Mají být varováním a mají pomáhat tomu, aby se podobné případy nestávaly, ale myslím si, že by tak mělo být činěno s taktem.

Potíž je v tom, že někteří senzace chtiví pisálci si přidají svou "trošku", aby už tak otřesnou záležitost ještě okořenili, dodali jí na dramatičnosti. Jenže - jak se asi cítí matka dítěte, jehož fotografie plní stránky našich novin, jsou na internetu, vysílá je televize, spekuluje se o míře její viny na celé skutečnosti?

Někteří lidé mají pocit, že mohou hodnotit chování druhých. Nechci se nikoho zastávat. Na určení míry zavinění, na zjištění odpovědnosti a případné určení trestu tu máme policii a soudy. Pochopitelně, že každý člověk má právo na vlastní názor a já ho nechci nikomu upírat, ale je mi smutno, když vidím, jak někteří lidé uvažují. Trocha taktu by neuškodila - nikomu.

Vžijte se, prosím, do situace člověka, kterého postihla podobná tragédie, a neodsuzujte ho předem. Vím, že jsou případy, kdy matka nese vinu na poranění, nebo dokonce smrti dítěte, ale je spousta matek, které přišly o dítě "díky" úrazu nebo nehodě a nemohou za to a celý život si budou vyčítat, že nebyly u toho a nezabránily tomu. Respektujte presumpci neviny... opravdu vás moc prosím...

Danulinka


Milá Danulinko,

nemohu, než souhlasit.

Někteří lidé si skutečně troufají hodnotit, komentovat a rozebírat životy ostatních tak nehorázným způsobem, že by je člověk měl spíš litovat - tedy pokud by při tom svém řádění nepáchali takové škody.

Je jasné, že každý "recenzent životů ostatních", každá "hyena", přiživující se na neštěstí jiného, má nějaký zásadní problém, který mu neumožňuje vydolovat ze sebe aspoň základní dávku taktu a tolerance.

Je to smutné, ale té se opravdu mnoha lidem nedostává.

Mějte se krásně a držím palce, ať se Vám dnes všichni takoví lidé obloukem vyhnou.

editorka Hana

Reklama