Připadala jsem si jako cizinec v cizím světě, hluchá a němá, neschopná se domluvit. Jako ve filmu, ve kterém někdo vypnul zvuk, ale nikomu, kromě mě, to nevadí. Stáli u baru, tančili na parketu, posedávali u stolků… A povídali si. I když hudba hrála tak nahlas, že člověk neslyšel vlastního slova. Jim to nevadilo. Jenom něžnosti si nemohli při tanci šeptat do ouška. I když i to někteří z nich vyřešili – mladík přidržoval svou dívku v pase ve vzorném tanečním postoji, ona se k němu tiskla boky a v lehkém záklonu mluvila oběma rukama, zatímco on jí odpovídal jednou…

A kde že jsem to byla? V kulturním domě na Vltavské, kde se tuto sobotu konal ples k příležitosti oslav 80 let Radlické školy pro neslyšící. Lidí se tam sešlo vskutku nemálo, o to více bylo fascinující skoro úplné ticho, které se nad sálem rozestřelo pokaždé, jakmile přestala hrát kapela. A přesto se mluvilo – jak říkají sami neslyšící  „štrikovalo“ - o sto šest.  A taky tleskalo – projevu Jana Brabence, vystoupení taneční skupiny Tichá hudba, rómským tanečníkům nebo řadě zdařilých pantomim v provedení studentů JAMU. A tleskalo se také pro neslyšící, potřásáním zdvižených rukou. Vypadá to tak trochu jako rozbouřené moře, les prstů a dlaní rozechvělých větrem, němý tleskající sál.

Byl to vůbec zvláštní ples. Samozřejmě se na něm sešla i řada slyšících lidí – neslyšící nejsou žádná sekta, která by se uzavírala sama do sebe, ale přece jen jich byla většina. A většina z nich také výborně tančila. Který z párů na parketu vůbec neslyší se dalo poznat jen občas, když některý z nich odtančil ještě pár kroků, než si všiml, že hudba už umlkla. Skupina Tichá hudba znakovým jazykem, tancem a pantomimou tlumočila řadu písní, neslyšící herci využívali rytmiku bubnů a slyšící barman se brzy naučil několik základních, ale důležitých gest ve „znakovce“. Třeba "ještě jedno pivo"...

Rozhodně šlo o vydařený ples a působivý zážitek, na němž se z menšiny stala většina. Za což patří neskonalý dík týmu organizátorů i všem účastníkům…

A nakonec jsme se stejně všichni nějak domluvili – rukama, nohama, tělem i hudbou…

 

 

 

 

Více o oslavách školy i o znakovém jazyce se můžete dočíst zde.

Umíte něco říct ve „znakovce“? Chtěla byste se naučit znakovou řeč? Stalo se Vám někdy, třeba v hlučném prostředí, že by se Vám hodila? Víte, jak neslyšící vnímají hudbu? Chodíte ráda na plesy? Umíte tančit, nebo si na parketě připadáte jako slon v porcelánu?

Reklama