Reklama


Bylo pravé léto, kdy teploty dosahovaly nepředstavitelných výšin, právě takové počasí akorát na dovolenou. Ale bohužel já trávila čas ve své kanceláři. První léto, kdy už jsem si neužívala prázdnin. První léto, kdy mi zbyly jenom vzpomínky na životní lásku, roztrhané srdce a beznaděj.

Přišlo mi vhod, když v práci kolegové navrhli, že zajdeme na skleničku. Vše se domluvilo velmi narychlo, a tak bylo velkým překvapením, kolik lidí dorazilo. Bylo to fajn, ale to jsem ještě netušila, jak moc tento den změní můj život. Všichni jsme se skvěle bavili, já byla samá řeč, samý vtip. Ale pak přišel i ON. Vysoký, tmavovlasý, charismatický a sebevědomý muž středního věku, jménem Pavel. Řekl ahoj, sedl si hned naproti mně a naprosto přirozeně se zapojil do hovoru.

Já ale okamžitě cítila to napětí, které najednou s jeho příchodem poletovalo vzduchem. Cítila jsem na sobě každý jeho pohled a rázem se vytratila moje jistota. Podvědomě jsem hlídala každé své slovo a hlavou mi běhalo - hlavně neplácnout nějakou kardinální pitomost. Stále jsem se snažila být vtipná, ale už mi mé komentáře vtipné nepřipadaly. Ale proč?  Sama sebe jsem se ptala, jak je možné, že ten člověk mě pokaždé tak vykolejí. Chtěla jsem zmizet, ale odejít jsem nemohla.

Ne, nikdo mě nedržel, až na ten pocit, že v jeho blízkosti je pro mě všechno tak jiné. Odpoledne se pomalu přehouplo ve večer a někoho napadlo, že si půjdeme zatancovat. Většina z nás se tedy přesunula do hudebního baru. Sotva jsme dosedli, projel mnou ten známý pocit, zvedla jsem oči a pod jeho pohledem jsme nebyla schopná vnímat, co říká. Zeptal se znovu, zda chci  jít tancovat...

Byli jsme sami na parketu, jen já a on. Vnímala jsem jen hudbu a jeho jemný stisk na mé ruce a kolem pasu. Byla jsem jak ve snu, nevěděla jsem, co se děje, ještě pořád jsem si nechtěla připustit, že je to už dávno, co mezi námi přeskočila jiskřička, a že je to oboustranné. Probrala jsem se, až když jsem si uvědomila, že my tančíme, i když nám chybí hudba. Pohledy všech ostatních směřující na nás dva hovořily za vše. Museli jsme se začít smát.

Vzduch houstl a on navrhl, že se půjdeme projít. Byla krásná, teplá noc a na nebi se třpytily miliony hvězd. Šli jsme vedle sebe a bylo víc než jasné, že magnetická přitažlivost vedle té naší bledne závistí. Ani jeden z nás nevěděl, co bude dál. Moc nás to táhlo k sobě, ale celá  řada věcí nás rozdělovala, a toho jsme si byli vědomi. Pak se přes všechno odvážil, zlehka mě vzal za ruku a něžně políbil. Objal mě, přitiskl k sobě a řekl, že tak krásný večer už dlouho nezažil.

Dlouze se mi díval do očí, v jeho očích jsem poprvé viděla, jak mlčky říká – udělal bych pro tebe všechno na světe, pak mi odhrnul vlasy z obličeje, přejel prsty po tváři, na šíji až k ňadrům, která na chvilku jemně stiskl. Pak už se nedokázal ovládnout a znovu mě začal líbat, tentokrát však mnohem víc energicky. Jeho ruce brouzdaly po celém mém těle. Už nemělo smysl skrývat vzrušení. Jeho polibky se vpíjely do mé kůže, jeho prsty se proplétaly s mými, v každém doteku byla cítit neuvěřitelná něžnost, smyslnost, ale i zdravost.

Přála jsem si, aby tahle noc nikdy neskončila. Takto jsme se objímali až do rána, kdy jsme se museli rozloučit. Zažila jsem něco neuvěřitelného. Domů jsem přišla a hlava se mi točila jak po hodinové jízdě na „řetízku“, mé spodní prádlo bylo důkazem mého vzrušení a po celém těle jsem se chvěla, jako když prožijete ten nejsilnější orgasmus. Jeho polibky a doteky jsem si uvědomovala ještě po zbytek dne. I když kapitola nebyla tu noc dopsána do posledního řádku, byl to ten nejsilnější a nejkrásnější zážitek, kdy láska nebyla jen slovo.

Uvědomila jsem si, že na světe je minimálně jeden muž, který je tisíckrát lepší, než byl ten před ním. Pavel mě naučil, jak se zase smát, jak opět věřit v lásku a jak si umět užít krásné chvíle. Z našeho vztahu nikdy nevyprchalo to napětí, které tu bylo od prvního setkání.