Pradlenka není žádné hanlivé slovo, voní čistotou a mýdlovými bublinkami. Právě takhle se na praní dívá čtenářka s nickem Dajrin...

V příspěvku níže si můžete přečíst, že čtenářka Dajrin má ráda pohádku O štěstí a kráse. A tak čtenářce pro potěšení posílám jednu písničku...


Přeji všem dobrý den,

dnešní téma je obzvlášť voňavé. Praní, sušení, ale i žehlení prádla patří mezi mé oblíbené domácí práce, nepovažuji je za nudu. Pradlenka je slovíčko, které mi doslova voní čistotou a mýdlovými bublinkami. Možná právě proto mám ráda pohádku „O štěstí a kráse“, kde vystupuje právě jedna taková pradlenka jménem Madlenka.

Zavzpomínám dnes na své dětství, kdy ještě v domech byly prádelny a to opravdové velké prádlo se pralo právě tam. Tehdy nebylo samozřejmostí mít doma automatickou pračku, ale v té naší domovní prádelně jedna taková pračka byla, vhazovaly se do ní mince a byla obrovská. Zkrátka na tu dobu něco úchvatného...

Když si maminka ráno vyzvedla klíče od prádelny u našeho domovního důvěrníka, protože měla v plánu hned po obědě prát ložní povlečení, závěsy, záclony, prostě že bude „velké prádlo“, nemohla jsem se dočkat konce školního vyučování, jak jsem se nadšeně těšila domů. Běžela jsem ze školy rovnou do prádelny, která už tou dobou byla plná bílé páry, bubny ve všech pračkách se otáčely na plné obrátky, z některých se valila ven pěna, hučelo to tam jako v úle, pod kotlem hořel modrý plamen hořáku, v kotli se vyvařovaly bílé kousky, ve dvou velkých vanách byly připravené lázně s aviváží a s tekutým škrobem.

Položila jsem si aktovku na dřevěný stůl, vyhrnula si kalhoty až pod kolena a bosá se courala mokrou podlahou od jedné pračky k druhé, chytala do rukou pěnu a foukala ji do vzduchu, se zájmem jsem sledovala program automatické pračky a koukala na ni jako Alenka z říše divů. Z pohledu zhruba osmiletého dítěte bylo nepochopitelné, že si pračka sama napustí vodu, sama ji vypustí, sama vyždímá, sama odebere prášek nebo aviváž.... a dokonce i ve správném pořadí, nikdy to nepoplete :o). Doma se totiž pralo v malé vířivé pračce, která na praní běžného oblečení stačila, ale nic neuměla sama, potřebovala obsluhu.

Stále na praní prádla v domovní prádelně ráda vzpomínám, byl to opravdový rituál. Maminka uměla prát se sobě vlastním elánem a láskou, nikdy tuto činnost neošidila, prádlo muselo být řádně vyprané i vymáchané, při sušení naklepané a pevně napnuté klamerkami ( kolíčky ), po usušení rohy srovnané tak, aby se pak v mandlu netvořily sklady a různé nevzhledné faldíky.

Jelikož jsem už od dětství prožívala tyto příjemné okamžiky, mám dnes očistu oblečení moc ráda. Dlouhá léta vlastním automatickou pračku, stala se mi velkým pomocníkem v časové tísni, ale ne vždy ji využívám. Při praní si s oblečením pohrávám po svém. Tedy ručně vyrobené háčkované nebo pletené kousky peru zásadně ručně, záclony před praním přes noc namáčím, předpírka mi nevyhovuje. Ráda vyvařuji, ovšem ne v pračce, to prostě není ono. Zkrátka mám už svůj osobitý styl praní prádla, který jsem si postupem času upravila tak, aby mi plně vyhovoval. A spokojenost je na všech stranách...

Hezký prosluněný den přeje,
Dajrin

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 17. 9. 2012: Praní

Příspěvky k tomuto tématu již neposílejte. V poslední dnešní novince se dozvíte, kterou z přispěvatelek jsem odměnil slíbeným dárkem: denním krémem a sérem GARNIER Ultra Lift - kompletní péčí proti vráskám.

garnier

Reklama