Nebudu psát o kosmetice, manikúře nebo pedikúře.  U dnešního tématu jsem si zavzpomínala na svoje dětství a na to, co mě v souvislosti s nehty hodně bolavého potkalo.

Chodila jsem do školy a byla jsem hodně malá. Po návratu ze školy jsem dělala to, co ostatní děti: hodila jsem aktovku do kouta a letěla ven. Tak tomu bylo každý den, lítali jsme do tmy a museli nás svolávat domů, jinak bychom byli schopni řádit snad do půlnoci.

Život na vesnici měl svoje výhody, ale také nastražená rizika, jak jsem se zanedlouho na vlastní kůži přesvědčila. Ten den jsme si hráli u betonových skruží. Byly tak veliké, že jsme si do jedné vedle sebe posedali dovnitř. Napřed jsme si jen povídali, pak nás to přestalo bavit a vymýšleli jsme, co by se s tou skruží dalo provádět. Zkusili jsme se houpat. Ze strany na stranu - tak, jak to dělají Bavoráci s pivem u stolu:). Protože nás tam sedělo dost, povedlo se. Já jsem ke své smůle seděla hned na kraji.

Nevím už, jak se to stalo, jestli do mě někdo strčil nebo jestli jsem byla nepozorná, zkrátka se můj prst najednou ocitl pod betonovým obrem a ten se po něm pěkně zhoupl sem a tam. Bylo mi hloupé začít ječet, tak jsem počkala na interval, kdy jsem mohla prst vysvobodit, a nikdo si ničeho nevšiml. Zato doma. Nehet zmodral, prst bolel. Statečně jsem všecko snášela, ruku schovávala pod stůl, a tak se mi podařilo všecko ututlat. Ještě bych dostala nářez, to tak!

A pak to začalo být zajímavé - po čase se mi nehet odlupoval a já jsem poprvé (a doufám naposled) uviděla, jak to pod ním vypadá. Že ten „měsíček" je vlastně vystouplý a celé je to pod tím tvrdé a nebolestivé. A víte, jak strašně dlouho nehet roste? Připadalo mi to věčnost. Ale dorostl a nic nebylo vidět, žádný šrám. Zato když mě později kočka škrábla až dolů
do nehtového lůžka prostředníčku a zůstal jí tam vězet dráp, tak to mi zůstalo napořád - nehet se mi stále dělí napůl.

Za laky na nehty hodně ušetřím, protože když jsem to párkrát zkusila, připadala jsem si jako ve svěrací kazajce. Razím heslo: čisté a upravené stačí. :)

Gerda


Děkujeme za pěkný příspěvek :).

I když mi z něj teda běhá mráz po zádech... Uf.

A co Vy a Vaše nehtové anabáze, ženy-in? Napište mi o nich na redakce@zena-in.cz!

Reklama