Zdraví

Císařský řez na objednávku

Před asi tak dvěma nebo snad třema lety jsem už napsala do ženy-in malý článek o mém traumatickém zážitku při narození mého syna. Bylo to před čtyřmi lety. Můj syn byl od začátku těhotenství až do konce v poloze pánevní, a tak lékaři ze zdravotního hlediska rozhodli, že se mi narodí císařským řezem.

Tenkrát to pro mě byl šok, zklamání, nad vším co souvisí s tím těšit se z narození svého prvního děťátka. Měla jsem totální narkózu, neb mám genetickou vadu páteře a lékaři si nebyli jistí, zda by mě pří spinální anestesii nějak vážně nepoškodili páteř. Po zákroku jsem si prožila dlouhé „peklo na zemi“..... Nejistota, zklamání a zoufalství mě dohnaly tak daleko, že jsem měla pořádný poporodní blues, snad už i psychózy.

Chodila jsem na terapie a pomalu se ze všeho dostávala. Naučila jsem se žít s mým osudem a chápala, že minulost byla a my žijeme přitomností někdy i budoucností. Můj vztah k mému synovi se krásně rozvíjel a nějak jsem zapomněla na to, co jsem si tenkrát prožila.

Po dvou letech jsme se s manželem dohodli, že by přeci jen nebylo na škodu pořídit si další děťátko. Už jsem věděla jak a co, a musím i říci, že jsem byla smířená s tím, co jsem si prožila. Bohužel otěhotnět se mi moc rychle nevedlo... až teprve na začátku minulého roku, když už jsem vše vzdala, jsem přišla do jiného stavu.

 

Průběh těhotenství byl dost problémový, na začátku jsem měla hematom a moc šancí jsem neměla miminko donosit, ale nedala jsem se a dokázalo to i to maličké. Pak jsme měli dopravní nehodu v mém 15. týdnu a opět štěstí a Anděl strážný nás nedal.

Ke koncí těhotenství mě trápily předčasné stahy. Při posledních prohlídkách leželo mé miminko opět hlavou nahoru, tj. poloha pánevní. Přiznám se, že jsem od začátku byla psychicky připravena na císařský řez, nějak jsem si nedávala naděje, že se mi maličké narodí normálně.

 

Mezi 30. a 34. týdnem bylo miminko ve správné poloze, ale pak to přeci jen vzdalo... a zase se vrátilo. To už lékaři naměřili jeho váhu něco kolem 4 kg, já měla zdravotní potíže, stahy, křeče do rukou a nohou, a tak bylo rozhodnuto, že se mi prcek narodí opět císařským řezem, a to deset dní před plánovaným termínem.

 

Onu skutečnost jsem přijala s klidem a byla smířená s tím, co mě čeká. Věděla jsem do čeho jdu, císařský řez už jsem jeden měla. Žádná neznámá pro mě. Tentokrát jsem měla jedno velké přání..... a to mít spinální anestesii.

 

V nemocnici měli konečně snímek mé defektní páteře, a protože to bylo v místech, kde se žádná taková anestesie neprovádí, nic tomu nebránilo.

 

Den „D“ nastal.... Přesně 13. 1. jsem nastoupila do nemocnice a to na pokoj č. 13 - no samé třináctky!!!

Měla jsem to štěstí, že jsem pracující místní nemocnice, a tak jsem dostala jednolůžkový pokoj. Za což jsem byla všem vděčná, chtěla jsem být sama a mít na vše klid.

 

Následovala vyšetření, kde mi bylo sděleno, že jsem v oblasti pánevní velmi úzká a to z hlediska vnitřních kostí, že bych asi nikdy nemohla rodit děti normálně. Tudíž jsem měla obrovské štěstí, že žiji v dnešním století, pár let zpět - asi bych už tu nebyla... Kdo ví, ale tím se už nebudeme zaobírat. Můj největší strach byla ta spinální anestesie - zda bude fungovat, zda to zabere, a vůbec jak to budu prožívat??

Moje kolegyně kroutily hlavou, že jsem šílenec, že ony by si ji nikdy nedaly, ale já si řekla: MUSÍM to dokázat..... MUSÍM.

 

Došlo mi, že je to úplně jedno, jakým způsobem se mi mé další dítě narodí, důležité bylo to, aby bylo zdravé a živé a já též....

Věděla jsem, že jiná volba není, a za zdraví a život mého dítěte jsem musela podstoupit mou druhou životní zkoušku, na kterou jsem byla lépe připravena než před čtyřmi lety.

Tu noc jsem vůbec nespala, chtěli mi něco dát na spaní, ale já frajerka, že to neni problém, že to zvládnu. No usnula jsem až ve tři ráno. Říkala jsem si klid... to zvládneš, neboj.

 

Přesně 14. 1. nastal ten očekávaný den. Ráno mě porodní asistentka připravila na zákrok. Můj největší strach byl katetr.. brrrrrrrrrr, ale snesla jsem ho. Pak kolem deváté hodiny mě vezli na sál.

 

Bohužel jsem musela čekat půl hodiny, až do mě nateče infuze.

Srdce mi strachy tlouklo až někde u kalhot. Jaký já měla strach, to si nikdo neumí představit!!! Ale mými srandičkami jsem se snažila onu trému zahnat. Na sále si dělaly kolegyně srandu, že jsem si tam přišla zhubnout a zbavit se svého pupku.

 

Zavedení spinální anestezie trvalo poměrně dlouho. Bohužel mám tak špatnou páteř, že paní doktorka měla co dělat, aby se to povedlo. Už jsem se loučila s tou představou, že to zabere. Nakonec po dlouhém zkoušení se to povedlo. Jak jsem si oddychla!

 

Na sále byla i teta mého muže, před čtyřmi lety pracovala jako šéfová operačního oddělení, a tak směla na sál. Tatínky tam nepouští, protože nikdo neví, jak se tam zachovají, a o omdlívajícího tatínka se tam nemá kdo starat. Přiznám se, že jsme se s manželem i dohodli, že takhle to bude nejlepší, že on počká na porodnici, až malého přinesou.

 

Spinální anestesie začala zabírat, musím říci, že těch prvních pár minut bylo pro mě strašných. Začal mi najednou šíleně klesat krevní tlak, nohy tvrdly a já myslela, že exploduji, docela jsem začala propadat panice, ale anestezioložka byla super a uklidňovala mě, za pár minut bylo po všem a já si nahlas oddechla. Jen jsem pořád volala, že chci kyslík. Ten jsem taky dostala. Místo duševní podpory mé tety, která skončila přímo u místa činu a držela gynekologům háky, jsem si odchytla mou kolegyni. A ta strávila celý porod při mně.

 

Ještě jsem si pak dovolila vypustit pár fórů, to když mě pan doktor musel lépe umístit na operačním stole. No a najednou to začalo, vyzkoušeli, jak jsem citlivá, zda cítím studené, či ne.

Tak si tam tak ležím a ptám se, jak jsou daleko???... a moje kolegyně na to: „No za chvíli už bude malej na světě“ to jsem byla v šoku, že už mě řežou a já o tom ani nevěděla. V mžiku se na operačním sále objevilo asi přes patnáct sester. U mé hlavy asi šest. A každý mi referoval, co už vidí. „Vidíme nožičku, jednu, druhou, prdelku....ty jo, ten má ale zadek, ručička a hlavička...“

 

Ucítila jsem tlak, jak pan doktor vytlačuje tu obrovskou hlavičku, mžik, sekunda, kníknutí a bylo to.... Pak přišel pláč, moje ulehčení a hrdost sama nad sebou, že jsem to dokázala. Malého mi ale neukázali hned, nejdříve ho očistili a já slyšela, jak křičí na celý sál. Pořád se kolem mě fotilo a já si přišla jako nějaká filmová hvězda.

Ta radost, že je už malej na světě, byla nepopsatelná. Pořád jsem se ptala, kdy ho uvidím, byla jsem šílene netrpělivá. Jenže do toho mě začala šíleně bolet hlava. A já se ovládala jen proto, abych svého syna viděla. Dostal jméno Tobias.

Ještě jsem se dohadovala s paní doktorkou, co mi může píchnout na ty bolesti hlavy. A pak..... přišla sestřička s malým plakajícím uzlíčkem. Něco tak krásného jsem ještě nikdy neviděla. Odepnuly mi ruce a já ho směla hladit, brečela jsem a byla jsem tak mimo, že jsem na něj mluvila česky, všichni se smáli, protože nikdo nerozuměl ani slovo, a já brečela a hladila toho malého tvorečka, a dávala mu pusinky a on i přestal plakat.

 

Vůbec se mi nechtělo ho nechat odnést. Tenhle moment byl pro mě něčím krásným, nepopsatelným, byla to odměna za vše, co jsem prožila, odměna za mou statečnost a trpělivost a já byla tak pyšná sama na sebe, že jsem málem vyskočila radostí na tom stole J

 

Pak už jsem jen slyšela, jak se můj syn promenáduje po operačním sále a je všem ukázán, půlka špitálu ho viděla. Já jsem si povídala s kolegyní a musím říci, že mi ta doba utekla moc rychle. Jenže ke konci se mi začaly probírat nohy. Radši jsem to nikomu neřekla. Jen jsem doufala, že už to budu mít za sebou. Pak jsem to po pár dnech vyprávěla paní doktorce a ona nechápala, prý to drží až šest hodin, hihi.. a já už na pokoji zvedala nohy.

 

Ke konci jsem dostala něco na zklidnění, no bránila jsem se, ale prý to je lepší, tak jsem jen hlídala, aby mi toho nepíchli moc... A že se moje kolegyně „zlobila“, kdo tu teda tu narkózu provádí: zda já, či ona J

 

Pan doktor, který mi Tobiáška prohlédl, tak to byl mimochodem slovenský lékař, musím říci, že velmi, velmi dobrý lékař. Řekl jen, že je malej vpořádku, prý má určitě kolem 4 kg. Že i naše setkání bude natolik osudné, jsme oba ani pořádně netušili, ale to až v druhém díle mého vyprávění.

 

Zbytek dne jsem nějak proplula v nadšení nad sebou samou. Doktoři mě nutili spát, ale já nemohla, tak jsem byla rozrušená. Odpoledne přišel můj syn s mým manželem a moje tchyně. A pak spousta gratulací od mých super kamarádek ze ženy-in... a telefonátů.

 

Člověk by mohl říci, že štěstí nic už bránit nemůže, ale bohužel.... šok přišel už ten večer.

Nikdy bych nevěřila, co vše ještě přede mnou stálo a jaká zkouška mi byla ještě udělena, a to jen proto, abych si zřejmě konečně uvědomila důležitost a podstatu některých věcí....

 

Pokračování Libčina příběhu si můžete přečíst zítra.

   
31.01.2005 - Zdraví - autor: Čtenářský příběh

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [77] hary [*]

    v Čechách se fakt všecko vykecá... ...ale jo,a kdyby to bylo třeba a nutné,tak budu za dědečka všech,co se na ženě-in vyskytujou,takže takovej dědeček-strážníček,jo?Tak jo.

    superkarma: 0 31.01.2005, 18:49:03
  2. avatar
    [76] Suzanne [*]

    Taky vím prd, na auditka jdu jednou do roka. Hlavně hodně zdraví a štěstííí

    superkarma: 0 31.01.2005, 17:17:30
  3. avatar
    [75] Suzanne [*]

    Jo, dědeček!!! Tak to jóóó, uznávám nárok na cokoli

    superkarma: 0 31.01.2005, 17:16:19
  4. avatar
    [74] Suzanne [*]

    hary:

    superkarma: 0 31.01.2005, 17:13:26
  5. avatar
    [73] Libča [*]

    Manx:

    superkarma: 0 31.01.2005, 15:57:46
  6. avatar
    [71] Libča [*]

    medved: byla jsem trosku dyl v nemocnici vis? jsme byli jejich oblibenci tak nas nechteli hned tak pustit

    Manx: kliiiiiiidek, hary je fakt dedecek maleho Tobiaska a muj tatka a to vis bije se o sve ......

    superkarma: 0 31.01.2005, 14:46:45
  7. avatar
    [70] Libča [*]

    mptp: jak nekdo pise chodi na ta spravna auditka ale protoze se mi nechtelo xkrat vse vypravet tak jsem stvorila tenhe clanek, jelikoz je ale moc dlouhy byl rozdelen na dve casti.... neboj vse se v dobre obrati... i kdyz to stalo fakt dost nervu

    superkarma: 0 31.01.2005, 14:41:24
  8. avatar
    [69] Vivian [*]

    mptp: protože ta operace už proběhla asi před dvěma týdny, dozvěděly jsme se to na auditkách

    superkarma: 0 31.01.2005, 14:36:23
  9. avatar
    [68] talenka [*]

    mptp: chodí na ta správná auditka

    superkarma: 0 31.01.2005, 14:21:42
  10. avatar
    [63] talenka [*]

    Vivian: já to chápu, a proto jsem ji jen chtěla upozornit, jak se věci mají. to není nic proti nikomu

    superkarma: 0 31.01.2005, 13:57:48
  11. [62] Zuzanicka [*]

    medved: ono to dřív asi nešlo,protože Libča byla s Tobiáškem v nemocnici déle než předpokládala

    superkarma: 0 31.01.2005, 13:53:23
  12. avatar
    [60] Vivian [*]

    talenka: myslím, že Manx tu není tak dlouho, aby dokonale znala zdejší poměry a nemohla asi vědět, že hary je Tobiasův děda, ani, že Libča pracuje v nemocnici, ne? Nakonec nic hrozného neřekla, jen se zeptala na rozdíl mezi spinálem a epidurálem, a proč bylo kolem Libči tolik rozruchu...

    superkarma: 0 31.01.2005, 13:36:32
  13. avatar
    [59] medved [*]

    libi...hezky napsane ...jen male rypnuti...melo to tu byt uz davno...cekat 17 dni od porodu...to je mooooc dlouho

    superkarma: 0 31.01.2005, 13:36:06
  14. avatar
    [58] talenka [*]

    Manx: Ale měj trochu pochopení a neryj! Hary je pyšný dědeček a má být na co pyšný - Libča i Tobias to krásně zvládli!

    superkarma: 0 31.01.2005, 12:46:36
  15. avatar
    [57] gira [*]

    Libco, hezkyyyy a jeste jednou hodne stesti vam vsem!

    superkarma: 0 31.01.2005, 12:27:43
  16. avatar
    [55] Šéďa [*]

    Moc a moc gratuluji a přeju hodně štěstí a zdraví jak Tobě tak i miminku a Tvé rodině. A už se nemůžu dočkat jak celý Tvůj příběh dopadne. Držím palce

    superkarma: 0 31.01.2005, 12:25:25
  17. avatar
    [51] Lubar [*]

    Libča : krásně napsáno

    superkarma: 0 31.01.2005, 11:18:41
  18. avatar
    [49] Nunče [*]

    Libča: moc hezky napsaný.Přeju moc a moc štěstíčka.

    superkarma: 0 31.01.2005, 11:12:07
  19. avatar
    [48] abru [*]

    moc krasne jsi to popsala, moc ti preju, ze jsi tentokrat mohla prozivat svuj porod takhle při vedomi, jak sis prala, a ze te tam maji vsichni tak radi hodne stesti a zdravi cele tve rodine

    superkarma: 0 31.01.2005, 11:06:15
  20. avatar
    [46] Janinas [*]

    Libčo, moc gratuluji k narození syna a přeji Vám oběma i celé rodině hodně zdraví a štěstí. Když se narodí do rodiny miminko, je to vždycky velký zázrak. I když jsou s tím spojeny velké bolesti a strach, určitě stojí za to všechno překonat a pak prožívat tu radost. Ten pocit, když ti miminko poprvé ukáží a můžeš si ho pochovat, se nedá popsat a přeji všem dívkám, které ještě nerodily, aby se nebály, protože to určitě stojí za to.

    superkarma: 0 31.01.2005, 11:01:41
  21. avatar
    [45] hary [*]

    jsem..ano,souhlasim...ale to je dáno životními zkušenostmi, už jsem asi alergickej na jaksi...nechápavé názory...a odsud nepůjdu,funguju tady jako jakýsi ochránce rozumných a slušných a hodných,tekže se nediv,když vyletím...

    superkarma: 0 31.01.2005, 10:44:04
  22. avatar
    [44] Ladia [*]

    Nádherný i slzička mi ukápla Hodně štěstíčka vám všem

    superkarma: 0 31.01.2005, 10:42:41
  23. avatar
    [42] Libča [*]

    Manx: nevim ale asi jsem to tam nenapsala ja v tom spitale delam vis? A holt to byla udalost dne.... kdyz jim rodi kolegyne a jeste takovy exot jako jsem ja... takze asi proto to byla takova extra vec vis?
    Nazvu to i klidne protekci.


    Chtela bych vsem moc podekovat za krasna slova.... dekuji holky... moc dekuji

    superkarma: 0 31.01.2005, 10:25:35

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [41] hary [*]

    Manx...jedna .....ehm...se musí najít...proboha když jsi nechápavá,že tento porod byl pro MNOHO lidí,kteří tuhle holku měli,mají a budou mít RÁDI důležitý a tudíž extremně sledovaný, tak jdi o dům dál,buď tak hodná...bohužel statistiky mají pravdu,na košík dobrých jablek jedno shnilé,ale u nás to neplatí,že zkazí ty ostatní,nene,prostě ho vyhodíme a pojedeme dál...sbohem Manxo

    superkarma: 0 31.01.2005, 10:25:26
  2. avatar
    [40] Lucimo [*]

    Manx: Dle dotazu na lékaře - ono spinál a epidurál je totéž. Jen Libi rodila v německu, tak tam tomu možná říkají takhle... NO a focení, hodně sester... NO rodila jim kamarádka, spolupracovnice...tak se všichni přišli kouknout, protože mají Libušku rádi! To nebylo kvůli císaři, ale kvůli ní!

    superkarma: 0 31.01.2005, 10:20:26
  3. avatar
    [39] Arči [*]

    Koukám podle reakcí, že jsme si pořvaly jako želvy skoro všechny

    superkarma: 0 31.01.2005, 10:20:26
  4. avatar
    [38] Arči [*]

    Libčo, přeju ti strašně moc štěstí, a zdraví.. příběh mě strašně dojal, řvu tu v práci jako želva. Držim ti palce, a jsem zvědavá na to pokračování.

    superkarma: 0 31.01.2005, 10:19:45
  5. avatar
    [37] Lhasa [*]

    Libuško, je to krásný vyprávění... Bulím tady jako želva

    superkarma: 0 31.01.2005, 10:18:33
  6. avatar
    [35] Kájina [*]

    Libca- krasne jsi to napsala,a napodobne,hodne a tobe,rodine i Tobiaskovi jeste ze vime jak to dopadlo

    superkarma: 0 31.01.2005, 10:07:44
  7. avatar
    [34] Yaru [*]

    Libusko, hodne a celé tvojí rodine.

    superkarma: 0 31.01.2005, 10:03:28
  8. avatar
    [33] Hanela [*]

    Libčo jsi šikulka

    superkarma: 0 31.01.2005, 09:53:51
  9. avatar
    [30] kytička [*]

    az se mi tajil dech a ..
    ta touha a sila se nekdy v cloveku vezme a ani nevime jak..
    Hodne zdravicka a stesticka vsem..
    ..mame dalsiho adepta na zenicha.

    superkarma: 0 31.01.2005, 09:28:23
  10. avatar
    [27] evusche [*]

    sarobrouk: ať ti to dobře dopadne

    Libčo: jsi dobrá, já bych umřela strachem

    superkarma: 0 31.01.2005, 09:09:51
  11. avatar
    [26] Lotka [*]

    Jsem se úplně , hlavně proto, že jsme to prožívaly v přímém přenosu SMSkovém Je to Libi krásně napsané

    superkarma: 0 31.01.2005, 09:07:20
  12. avatar
    [24] Žábina [*]

    taky jsem si po narození druhého syna uvědomila důležitost a podstatu některých věcí ...jinak Libčo přeju hodně

    sarobrouk: taky přeju hodně

    superkarma: 0 31.01.2005, 08:48:54
  13. avatar
    [23] JanaVi [*]

    Libčo, to jsi napsala moc hezky , celou dobu mi běhal mráz po zádech, i když vím, že všechno dobře dopadlo. Těším se na zítřejší pokračování.
    sarobrouk: Moc a moc štěstíčka na zítra a pozítří

    superkarma: 0 31.01.2005, 08:33:53
  14. avatar
    [22] talenka [*]

    Ferka: Libča rodila v Německu.

    Libuško, moc krásně jsi to napsala. Jsi moc šikovná, že jste to zvládli. Tobiasek je nádherný chlapík

    superkarma: 0 31.01.2005, 08:31:44
  15. [21] Zuzanicka [*]

    Libčo,ty mrško,zase jsi mně rozbrečela ještě že vím,jak to všechno dopadlo

    superkarma: 0 31.01.2005, 08:27:15
  16. avatar
    [20] Kacule [*]

    Mamča rodila bráchu před 22 lety, šel zadečkem, vážil přes 5 kg - mimochodem mamča měří 150 cm... Doktoři ji donutili rodit normálně . TAkže si to dovedete představit, ještě rok po porodu musela sedět na polštářku . Snad jsou už teď doktoři normální a při něčem takovém volí okamžitě císařský řez - jinak rodit nejdu

    superkarma: 0 31.01.2005, 08:24:37
  17. avatar
    [19] Markýza [*]

    Libčo - gratuluju a přeju hodně zdraví, štěstí a lásky Tobě i Tobiáškovi

    sarobrouk: držím , přeju hodně zdraví a a .

    superkarma: 0 31.01.2005, 08:22:52
  18. avatar
    [18] sharonka [*]

    Libča: moc gratuluju k Tobiaskovi a přeju hlavně hodně zdraví a štěstí .

    sarobrouk: neboj, všechno určitě dobře dopadne . Markétka bude mít krásné datum narození. Budu na tebe myslet.

    superkarma: 0 31.01.2005, 08:16:48
  19. avatar
    [17] hary [*]

    ach ty moje romanopisko...rozbrešíš tátu jak starou ...a to vím vše taky napřed....a pokud by to tady Libča nezmínila...vězte,že víra,víra v něco nad námi..ta hodně posiluje a dodává naději..a tak i já dělal vše,aby nám ten nahoře pomáhal..a vidíte...i tady nastalo zlepšení a další zkouška nás všech byla úspěšná...tak se těšte na pokračování..

    superkarma: 0 31.01.2005, 08:00:34
  20. avatar
    [14] Lenki [*]

    Moc krásně jsi to napsala, až mám z toho přeji tobě i tvému hodně a hlavně zdravíčko

    superkarma: 0 31.01.2005, 07:46:36
  21. avatar
    [11] aninas [*]

    Libco - moc hezky jsi to napsala. I jsem si
    Preji pro vsechny hlavne zdravicko a lasku

    sarobrouk: neboj a neplas se zbytecne. Jestlize Libca stacila napsat nejaky clanek, tak ji nic hrozneho nepotkalo

    superkarma: 0 31.01.2005, 04:43:40
  22. avatar
    [10] alušenka [*]

    brečim jak želva,sama jsem porodila plánovaným císařem 11.1.2005 a měla jsem samé problémy a tak jsem napjatá,co bude dál,to nám libča neměla dělat

    superkarma: 0 31.01.2005, 04:02:39
  23. avatar
    [8] Mici [*]

    sarobrouk: držím palečky, aby vše dopadlo dobře !

    Z porodnice jsem 14 dnů doma a po přečtení článku mám sevřené hrdlo a jsem už dopředu vyděšená, co bude v pokračování. Příspěvek Lethé mě trochu uklidnil, že konec bude (snad) dobý, ale určitě budu bulet!

    superkarma: 0 31.01.2005, 02:15:48
  24. avatar
    [7] Léthé [*]

    Libčo znovu a zas tu bulím u tvého vyprávění moc krásně si to sepsala. A jelikož již znám konec, tak jsou to slzičky štěstí, které mi zaplnily oči . Hodně štěstí tobě i Tobiáškovi

    superkarma: 0 31.01.2005, 01:17:31
  25. avatar
    [6] pilulka [*]

    sarobrouk: Preji hodne stesti.

    superkarma: 0 31.01.2005, 00:43:59
  26. avatar
    [5] páťa [*]

    sarobrouk: hodně štěstíčka Libča:jsem napnutá co bude následovat

    superkarma: 0 31.01.2005, 00:37:48
  27. avatar
    [4] Eva_CZ [*]

    sarobrouk: drzim palecky!

    superkarma: 0 31.01.2005, 00:34:06
  28. avatar
    [3] elfos [*]

    Libunko, tak ještě jednou, spoustu radosti a štěstí, Tobiáškovi i tobě

    Sarobrouk, i tobě a tvému mrňouskovi hodně štěstíčka

    superkarma: 0 31.01.2005, 00:32:18
  29. avatar
    [2] stenla [*]

    Sarobrouk: vela vela stasticka...
    Libca, a ja som uz teraz zvedava na pokracovanie

    superkarma: 0 31.01.2005, 00:24:40
  30. avatar
    [1] sarobrouk [*]

    Vzhledem k tomu, že já mám nástup 1.2. a operace mě čeká 2.2. v nemocnici nepracuji, tak jsem si zamluvila nadstandard a nevím, co Libču potkalo, tak jsem trošku znervózněla. Já už si nestihnu přečíst další díl. Budu si muset přivstat před nástupem do nemocnice, abych to stihla.
    Shodou okolností mě čeká všechno jak Libču. Taky mám miminko v poloze koncem pánevním, taky jsem se rozhodla pro spinální anestezii a kamarádku sestřičku budu mít na sále a tatínka v předsálí a jednolůžák si zaplatím. Jen výsledný produkt není Tobiasek, ale Markétka.
    Tak snad to dobře dopadne.
    Libčo, ty lumpe. Já chci pokračování hned.

    superkarma: 0 31.01.2005, 00:22:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme