Bulvár

Císařovna pečovatelkou svého manžela

Předchůdcem Františka Josefa I. byl jeho strýc, který vešel do dějin jako Ferdinand V. Dobrotivý (1793-1875). Ten přívlastek mu skutečně seděl – on takový prostě byl, vstřícný, mírumilovný a bezelstně dobrácký! A jeho manželka Marie Anna Savojská? Ta by si zasloužila svatozář, byl to opravdový anděl v habsburském arcidómu. Celoživotně se o něj dojemně starala.

Císař Ferdinand bývá často líčen jako budižkničemu a moula. Ono to tak úplně pravda nebyla! Od narození byl postižený především tělesně a částečně i duševně. Vlastně se není čemu divit. Ferdinandův otec František I. totiž opakovaně vstupoval do geneticky riskantních vztahů. Třem ze čtyř manželek byl pokrevním bratrancem! Děti měl sice jen z druhého manželství, ale chlubit se jimi rozhodně nemohl. Výjimkou snad byla jen Marie Luisa, kterou provdal za Napoleona (či mu ji prodal, chcete-li).

Ferdinand Dobrotivý

Ferdinand byl od narození neduživé dítě s nezvykle velkou hlavou a krátkým tělíčkem, trpěl epilepsií i mnoha dalšími zdravotními problémy. Svým nápadným nenormálním zjevem vlastně poutal pozornost po celý svůj život. Do deseti let se s ním zacházelo jako s miminkem. Razil se názor, že jakákoli fyzická či duševní zátěž by epileptikům mohla ublížit, takže se jeho vývoj zastavil na úrovni tříletého batolete! Je až s podivem, jaké pokroky potom přece jen udělal! Tedy žádný génius se z něj nestal, ale zásluhou jeho nového vychovatele se konečně začalo s výukou. A zjistilo se třeba, že má hudební nadání, že miluje botaniku a že má talent na jazyky – kromě němčiny se naučil latinsky, italsky, francouzsky a maďarsky (i když v řeči se i nadále zakoktával) a dokonce se na stará kolena při nuceném pobytu v Praze začal učit česky!

Další léta Ferdinand doháněl, co se dalo. Jeho otec chtěl původně kvůli viditelnému handicapu změnit nástupnický řád, ale pak se rozhodl, že nechá vše při starém. Ferdinand byl přece jen jeho nejmilejší dítě a nejstarší syn! Když mu táhlo na čtyřicítku, byl nejen starým mládencem, ale také panicem. Ve Vídni začali uvažovat o tom, že by se měl oženit. Ale s kým?

Marie Anna Savojská

Nakonec mu byla vybrána Marie Anna Savojská (1803-1884), dcera piemontského a sardinského krále Viktora Emanuela I. Svatba se pro jistotu uskutečnila na dálku – v zastoupení v Turíně v roce 1831. Habsburská strana samozřejmě věděla, proč tak činí. Snoubenci se znali jen ze značně zidealizovaných portrétů. O nevěstě se říkalo, že byla spíš hodná než hezká a že měla mimořádně špatný vkus. Neměla žádné nápadníky, ale byla velice zbožná, takže měla ty nejlepší vlastnosti pro úděl, který jí byl vybrán. To ovšem nemohla tušit, že se bude obětovat téměř třicet pět roků! Byla vychovávána v klášteře a v sedmadvaceti letech už uvažovala o tom, že svůj život zasvětí církvi, když si na ni ve Vídni vzpomněli.

Poprvé se manželé uviděli za Vídeňským Novým Městem, když vyjel Ferdinand nevěstě naproti. To, co uviděla, nepředpokládala ani v nejhorším snu. Na to připravena nebyla. Malý muž s obrovskou hlavou, který přicházel podivnou chůzí a nesrozumitelně něco italsky povídal…

To byl tedy šok. Stěží potlačovala slzy. Pomalu začala chápat, co ji nejspíš čeká! Ihned po příjezdu do Vídně se narychlo – opět pro jistotu, aby si už nevěsta nemohla nic rozmyslet – konala druhá svatba. Ferdinandův otec František nemohl uvěřit, že se mu povedlo syna oženit! Hned po obřadu dostalo několik starších vévodů úkol Ferdinanda teoreticky připravit na to, co má dělat s nevěstou o svatební noci. Nicméně nebylo to nic platné! Ferdinand nebyl schopen plnit manželské povinnosti a vlastně Marie Anna ani po něčem takovém netoužila, stále se nemohla vzpamatovat z šoku z prvního setkání. A přitom prý tolik zbožňovala děti, ba přímo po nich toužila. Nakonec prý ale byla ráda, že bude mít na starosti jen jedno dítě – svého manžela!  Že bude spíš chůvou a opatrovnicí, než manželkou a císařovnou. Takový trpký osud snad neměla žádná žena, která se k Habsburkům přivdala!

Rok po svatbě se na Vánoce 1832 katastrofálně zhoršil Ferdinandův zdravotní stav. Ferdinand ležel v horečkách a epileptické záchvaty byly na denním pořádku. Velkou roli sehrál nezdařený atentát na Ferdinanda v Badenu v srpnu 1832. Ferdinandovi se vlastně nic nestalo, ale utrpěný otřes rapidně zhoršil už tak chatrné zdraví. Atentátníka čekal trest smrti, ale zásluhou dobráka Ferdinanda, který tatíčka umluvil, mu byl zmírněn na doživotí (původně pro něj dokonce žádal milost).

Marie Anna se o manžela dojemně starala, proseděla celé dny u Ferdinandova lůžka. Prognózy lékařů byly negativní, vypadalo to, že manžela brzy z utrpení vysvobodí milosrdná smrt. Jaké však bylo překvapení, když se následujícího roku dostal z nejhoršího.

Když v roce 1835 zemřel na zápal plic František I., Ferdinand se stal císařem a Marie Anna císařovnou. Nový císařský pár navštívil v průběhu prvního roku vlády několik měst své říše. A v září 1836 také zavítal do Prahy, kde se nechal korunovat. Byla to poslední korunovace českého krále podle rituálu, který byl vypracován za Karla IV.

Korunovace

Korunovační slavnost i všechny lidové slavnosti konané u této příležitosti byly velkolepé. Korunována byla také Marie Anna. Praha se skutečně ukázala, jako by se vědělo, že je to naposledy!

Ferdinandův nástupce František Josef I. se českým králem korunovat nedal a jeho prasynovec Karel I. to v plánu sice měl, ale až po skončení první světové války. A jak to dopadlo, víme …

Ferdinand byl tehdy i s chotí ubytován na Pražském hradě. To ještě oba netušili, že se jim za několik let Praha stane jejich domovem.

Následující léta plynula celkem poklidně. Ferdinand vládl pouze formálně, o vše se staral nový institut, tzv. státní konference, kterou ještě ustanovil umírající císař, a jejímž členem byl i do té doby nejmocnější muž v říši – kancléř Metternich. Ferdinand byl naprosto neškodný, a díky své slušnosti také proto tak v říši oblíbený. Byl prý nejoblíbenějším a nejslušnějším Habsburkem v dlouhé historii rodu. Marie Anna se o něj vzorně starala, na nějaký manželský život nebo potomky ovšem nebylo ani pomyšlení. Tento sice mírumilovný člověk byl ale zároveň velice svéhlavý, takže život s ním a hlavně s jeho neduhy nebyl pro ni vůbec jednoduchý.

Když vypukla v Evropě v roce 1848 série revolucí, zachvátila také Vídeň. Tehdy Ferdinand nejdříve obětoval kancléře Metternicha, aby posléze abdikoval sám ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Moc se mu ale do toho nechtělo! Tento palácový převrat byl především dílem jeho švagrové arcivévodkyně Žofie Bavorské. Ta zpracovala Marii Annu tak, že nakonec svého manžela o nutnosti tohoto kroku přesvědčila. Často se uvádí, že když František Josef I. děkoval při abdikačním aktu svému strýci, ten si neuvědomoval vážnost situace a prostoduše mu odpověděl: „Rádo se stalo.“

Excísařský pár opustil Vídeň a zamířil do Prahy. Zde jim bylo na Hradě vyčleněno jedno křídlo na druhém nádvoří. Žili tu dlouhých dvacet sedm let!

A Pražané ho milovali. Bývalý císař tu rád muzicíroval, několik hodin denně cvičil na klavír, opět se vrátil ke svému oblíbenému koníčku – botanice. Společně se ženou se často procházeli po Nových alejích, jak se tehdy nazývala dnešní Národní třída, později po něm pojmenovaná Ferdinandova. Císaře vždy obklopovaly děti, kterým rozdával bonbony a všechny drobné, které u sebe měl. Štědrý byl i jinak. Jen samotnému městu Praha postupně věnoval 450 000 zlatých. Ačkoli mu lékaři vzhledem k jeho chatrnému zdraví nepředpovídali dlouhý život, nejspíš díky péči své obětavé ženy, která se mimochodem nikdy nenaučila německy, ani česky, se dožil úctyhodných osmdesáti dvou let! Byl stižen mrtvicí při poslechu Haydnovy symfonie a po několika hodinách zemřel. Jeho pohřeb v Praze byl velkolepý, ovšem ostatky byly přeneseny do Kapucínské hrobky ve Vídni. Sama excísařovna by si možná zasloužila přídomek „dobrotivá“ také. V době manželova života i po jeho smrti se v Praze věnovala charitativní činnosti, také ona byla známá svou štědrostí. Svého manžela přežila o devět let…

Loni se v letohrádku Belveder na Pražském hradě konala velmi zajímavá výstava s názvem Ferdinand Dobrotivý a umění jeho doby. Oba portréty i obraz pražské korunovace byly pořízeny právě na ní.

 

Mohli jste si také přečíst o těchto dalších zajímavých osobnostech:

   
09.09.2013 - Historie - autor: Jana Ládyová

Komentáře:

  1. [7] PEPI11 [*]

    Moc hezký článek. Díky.Sml59

    superkarma: 0 10.09.2013, 18:07:26
  2. avatar
    [6] Jindriska8 [*]

    Pěkný článek,Marie Anna byla opravdu dobrá pečovatelkaSml22.Velice zajímavé čteníSml67

    superkarma: 0 09.09.2013, 22:02:56
  3. avatar
    [5] Suzanne [*]

    Moc pěkný článek Sml67

    superkarma: 0 09.09.2013, 18:10:31
  4. [4] olinka55555 [*]

    Hezký a zajímavý článek. Děkuji za něj.

    superkarma: 0 09.09.2013, 16:33:10
  5. avatar
    [3] peetrax [*]

    Ferdinand je opravdu dojemná postava našich dějin. Kdoví, jak by to s ním dopadlo, kdyby mu nenašli takovou nevěstu.

    superkarma: 0 09.09.2013, 10:06:10
  6. avatar
    [2] gerda [*]

    ano, je hezké, když se někdo dokáže tolik obětovat. Kdo ví, jak by ona dopadla, kdyby měla "normální" manželství? Mohla být nešťastná - takhle měla život naplněný. A Ferdinandovi jsem četla hodně, dobrosrdečný posměch a shovívavost ho provázely celým životem. Určitě lidem škodil míň, než třeba chytrý a nadaný Kalousek s lidumilem DrábkemSml57

    superkarma: 0 09.09.2013, 07:52:20
  7. [1] lidicka [*]

    Hezký článek, o tomto čísaři se nikde moc nepíše, jsem ráda, že jsem se dověděla zase něco nového.Sml59Sml22

    superkarma: 0 09.09.2013, 06:58:56

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme