Odlišný názor na křtiny a víru má od předchozích autorek příspěvků čtenářka s nickem Bonda. Žije na východní Moravě, kde je tradice víry a křtu silně zakořeněná, ale podle ní není správné, když za budoucnost dítěte rozhoduje někdo jiný

Zdravím Vás v hektickém předvánočním čase.

Protože se mi nenadále objevilo okýnko volného času, zkusím něco napsat o dnešním tématu.

Myslím si, že je křest pozůstatkem toho, jak si katolíci snažili zavázat každého nového člena do svého podřízeného stáda. Já vím, zní to možná tvrdě, ale šlo hlavně o peníze a majetek. Nově narozený člověk znamenal nové daně za pár let. A lid si z této nutnosti udělal takový rodinný obřad, aby si to zpříjemnil. Na venkově tradice znamenají mnoho a u nás na východní Moravě hned tak nevymizí.

Řeknete si, co na tom, když je to hezké. Ale já si to nemyslím. Za malého človíčka, který není schopen se tomu bránit, rozhodnou jeho rodiče o tom, kam se má zařadit a co má dodržovat. To už do dnešní doby nepatří. Kdyby se křtilo až po dosažení třeba 15 let, kdy by už mladý člověk rozuměl, co je víra a ztotožňoval se s jejími pravidly, sotva by měla křesťanská obec tolik oveček. 

Křest v tak brzkém věku je podle mě nebezpečný i ze zdravotního hlediska. Tak malé dítě by vůbec nemělo pobývat v kostele, protože je dokázáno, že je to prostředí doslova zamořeno nebezpečnými mikroorganismy. Ono se to moc nepublikuje, ale teplota je nízká tak akorát, vlhkost vysoká, téměř nevyvětratelné a vydýchané místnosti znamenají pro bakterie a viry ráj. Je zajímavé, že ani za totality se neodvážil stát nařídit v době chřipkových epidemií zákaz mší. 

K víře se upínají především starší lidé nebo ti, kteří ztratili někoho drahého a mají problém se s tím vyrovnat. S tím souhlasím. Ale jinak považuji vnucování víry od dětství za násilí, které může některé děti deformovat nebo trvale poznamenat na celý život. Pro ty malé ministranty je to způsob předvádění na veřejnosti, takže v osmi letech by byl kluk na vesnici označen za černou ovci, kdyby ho za ministranta nevzali. Všichni vám budou tvrdit, že se chtějí stát knězem, protože touží, aby i k nim někdo taky tak vzhlížel. Ale zeptejte se jich pak za pět let, už se tomu budou jen smát.

Mám věřící přátele, kteří slepovali svým dětem ty stránky encyklopedie, ve kterých byly obrázky nahého těla nebo popis rozmnožování. Velmi brzy poslali své děti na arcibiskupské gymnázium, kde trávily celý týden. Jejich nejstarší syn se měl stát knězem a poslušně trávil v kostele dlouhé hodiny, až si uhnal těžký revmatismus, jehož následky má dodnes.  A dcera hned v prvním ročníku vysoké školy otěhotněla s přítelem, takže ji rodiče aspoň přiměli k dodatečným vdavkám. 

Já obdivuji ty věřící rodiny, kde všichni praktikují lásku ke všem bližním nejen navenek, ale i doma, v práci a podobně. Takový je i jeden poslanec z řad lidovců z našeho kraje. Ale nesnáším ty pokrytce, kteří se chodí do kostela ukazovat a přitom jejich životní zásady mají k lásce k bližnímu velmi daleko. Můj syn měl děvče, které bylo členkou jedné náboženské komunity. Jakmile tam zjistili, že by ji mohli ztratit, okamžitě jí namluvili tolik nesmyslů, jak jí kluk ublíží. Mám podezření, že jí i něco míchali do čaje na jejich seancích, aby měla vidění, že uviděla panenku Marii. Chceš milovat? Dobře, ale jen někoho z našich. Tak za to bych škrtila.

 A nakonec perličku z naší rodiny. Já se starším bráchou jsme ještě pokřtění, jak si to vynutila matčina matka. Dokonce i biřmování prošlo. Ale křest mladšího bráchy by mohl otci způsobit potíže v zaměstnání, taková byla doba. Proto brášku matka nechala pokřtít tajně bez vědomí otce v sousední vesnici. Jenže na to zapomněla a když se brácha ženil s dívkou z té vesnice, samozřejmě obřad měl být v kostele a kněz trval na křestu ženicha. Už málem došlo k druhému pokřtění, když kněz nahlédl do kostelní matriky a zjistil, že je brácha jeho ovečkou už 25 let. Tak tomu říkám trapas.

 Bonda

Milá Bondo, děkuji za váš upřímný názor

Text nebyl redakčně upraven

Reklama