Reklama

„Muž a žena jsou dva rozdílné živočišné druhy.“ Tato věta, kterou začíná film Samotáři, je asi nejvystižnější úvod k tomuto článku. Už několikrát jsem se pozastavovala nad situací, kdy jsem naprosto nepochopila jednání partnera a nebo naopak, kdy on naprosto nepochopil jednání moje. Občas z toho vznikly neuvěřitelné hádky, které ve finále skončily tím, že jsme oba usnuli na druhé straně postele. Ani jeden totiž nedokázal ve svém postoji ustoupit. Oba jsme totiž měli pravdu.

 

„Kam jsi mi zase dala tu košili?!“

Tak něco takového uslyšíte vždy, když muž spěchá na důležitou schůzku a snaží se ze své skříně vyndat veškeré potřebné oblečení, které by se co nejlépe hodilo k dané příležitosti. Bezradně se prohrabuje mezi ramínky s různými saky a košilemi. Tu správnou však najít nemůže. Slyšíte jen klení a nadávky na svou osobu, jak mu děláte ve věcech bordel. To už nevydržíte a jdete se podívat, zda jsou jeho výtky oprávněné. Jedním okem nahlédnete do skříně a z ramínka přímo před ním mu stáhnete právě tu košili, kterou už 10 minut bezradně hledá. Rudý vzteky vám ji vytrhne z ruky a bez jediného slova se do ní začne soukat.

Zásadně si nerozepíná knoflíčky. Proč taky, když si ji může obléknout jako triko. To zas pro změnu vytočí vás, protože takhle si brzo utrhne nějaký knoflík a vy ho budete muset přišívat. Na vaše napomenutí zahuhlá jen něco o tom, že ho nemáte zdržovat, že se musí soustředit, aby vzal všechny věci. Jako by si nedokázal skládat věci do kufříku a zároveň vás poslouchat.

 

Muž umí dělat jen jednu věc

Ne, opravdu vás není muž schopen vnímat, když dělá něco jiného. Pokud si čte, je naprosto zbytečné mu zkoušet něco vyprávět, protože to prostě a jednoduše vypouští. Pak je schopen se vás za pět minut zeptat na to samé, co jste mu říkala, když byl zrovna začten do té knihy, kterou už má na nočním stolku půl roku.

To, že dokáže dělat jen jednu věc dobře, jste si mohla všimnout už dřív. Pokaždé, když mu zazvonil telefon, musel ztišit televizi zrovna ve chvíli, kdy jste sledovala velmi napínavou část nějakého filmu. On pak mluví se svým kolegou z práce o naprostých kravinách a vám tečou nervy. Naopak když zazvoní telefon vám, nemáte potřebu televizi ztišovat. Normálně s kamarádkou probíráte její zlobivé děti, při tom sledujete děj v televizi a zároveň ještě stihnete zdrbnout hlavního hrdinu, jak nemožně to tentokrát hraje. Muž mezitím sedí vedle a ztrácí se jak ve vašem telefonickém rozhovoru, tak v ději filmu a neustále vás okřikuje, abyste do telefonu mluvila potichu. Hned po zavěšení mu stejně musíte odvyprávět celých 10 minut příběhu, které kvůli vašemu telefonátu nemohl sledovat. Čímž ho vytočíte ještě víc, protože má pocit, že se nad ním vytahujete a snažíte se ho poučovat. Člověk se jim zkrátka nikdy nezavděčí.

 

Pomocník do kuchyně

Jednou za čas ho nejistě požádáte o výpomoc v kuchyni. Svěříte mu přípravu večeře, protože vy zrovna musíte jít na nákupy do blízkého supermarketu a oboje byste rozhodně nestihla. Po návratu domu s plnými taškami však litujete, že se neumíte rozpůlit a nemohla jste udělat obě věci najednou. Celá kuchyň je totiž v dezolátním stavu. Špinavá linka od všeho. Slupky od brambor a cibule, odřezky z masa a hromada špinavého nádobí. On si snad vzal na všechno vždy něco čistého z kredence. Jídlo je sice chutné, ale ta hromada práce, která po něm zůstala v kuchyni je na vás. On vařil, vy umýváte. Nepsané pravidlo domácnosti.

Příště raději vaříte už sama, ale ani tentokrát se to neobejde bez nějakého komunikačního problému. V klidu si pracujete na přípravě ingrediencí, když tu se vám za zády objeví váš partner a začne vás kontrolovat jak žáčka v první třídě. „A tohle už jsi tam dala? Nezapomněla jsi to osolit? A hlavně tam nedávej...“ Neustále rady. Pokud se na něj utrhnete, ať si nechá své poučování a věčné kontrolování, uraženě odejde a pronese něco o vaši nesnesitelné náladě.

 

Kecání do řízení

My však nejsme o nic lepší. Kolikrát se nám stalo, že jsme se neudržely, a začaly jsme drahému kecat do řízení? „Zpomal, jedeš jak šílenec! Tady je padesátka! Nepředjížděj ho, vždyť je tu plná čára! Chceš nás zabít?!“ Muž si zkrátka jezdí podle svého a často je to pěkný drak silnic. Co ovšem nesnese, je neustálá kritika jeho řidičského umění.

Když už však svolí k nějaké té spolupráci, vypadá to tak, že vám vrazí do ruky mapu a chce pomáhat navigovat k cíli vaší cesty. Vy neobratně otáčíte mapou. Přemýšlíte, zda na další křižovatce odbočit doprava nebo doleva a zmateně se snažíte zorientovat. „Copak neumíš tu mapu držet normálně?“ zeptá se nervózní chlap za volantem, když otáčíte mapu po směru jízdy už po třetí. Jak mu však vysvětlit, že ji vlastně normálně držíte? Takhle se vám v ní čte přece lépe a nepletou se vám strany. Kdyby se přece zeptal normálně na cestu, nemusela byste si tu hrát na navigátora a vše by bylo jednodušší. O tom však on nechce nic ani slyšet, na cestu by se nezeptal, ani kdybyste bloudili po okolí tři hodiny.

 

Tímhle vším se navzájem vytáčíme. Předpokládáme od toho druhého, že bude jednat stejně a chovat se stejně, ale neustále narážíme na tu překážku, že to tak není. Můžeme mít někdy pocit, že na sebe mluvíme jiným jazykem, jinak by se to přece bez těch hádek muselo obejít. S nimi to občas nejde a bez nich už to nejde vůbec. Tak nám nezbývá než zatnout zuby a vydržet tyhle rozdíly, které nás vlastně jeden k druhému přitahují.

 

Čím nejvíce vytáčejí chlapi vás? Čím nejvíce jste vytáčela chlapy vy? Co považujete jako největší rozdíl v přístupu k věci muže a ženy? Máte také podobné zkušenosti, kterou jsou pro příklad uvedené ve článku? Nebo jste nikdy takové problémy řešit nemusela?