V předškolním věku, kdy moje vrstevnice snily o tom, že budou herečkou, zpěvačkou, baletkou nebo manekýnkou, já chtěla být Gagarin. Svého času jsem dokonce vyžadovala, aby mi tak doma říkali. Sovětští soudruzi by ze mě určitě měli radost. Nikdo mi to nerozmlouval, nikdo mi nenutil něco lepšího.

Věrna svému sovětskému vzoru jsem si mezi slepicemi na dvorku našla svou oběť, na níž jsem později páchala zkoušky vzletu a přistávacích manévrů. Dala jsem jí jméno Kosmonautka. Namísto startovní plochy s přehledem postačilo okno v prvním patře naší dřevěné stodoly a jako ranvej sloužil dvorek pod ním. Zkoušelo se několikrát denně. Jak chudák Kosmonautka dopadla později, mi není známo. Snad nám chutnala.

Později jsem od svých trýznitelských choutek jakožto i od plánu stát se Gagarinem upustila a vzala jsem si do hlavy svému okolí méně nebezpečné profese – horolezec a potápěč. Pokoušela jsem se tyto dvě profese skloubit s kosmonautikou, když Gagarin ze mě tedy nebude. „Budu lítat na jiný planety, potápět se tam v moři a šplhat na podmořské útesy,“ říkávala jsem. Pak mi řekli, že na Marsu kapalná voda není, a bylo vymalováno.

A tak jsem se vrátila ke svému oblíbenému terorizování. Tentokrát jsem si na mušku vzala svou rodinu i ty, kteří se k nám omylem připletli. Rozhodla jsem se totiž být zpěvačkou a svých několik vlastních oduševnělých textů, z nichž jeden mi ukradl a do angličtiny přeložil Lenny Kravitz (nechápu, jak se to mohlo stát), jsem si denně prozpěvovala z plných plic u otevřených oken.

Moje první textařské a pěvecké nadání se projevilo už v raném dětství, kdy jsem během hodinové jízdy autem (od začátku do konce, samozřejmě) zpívala svůj vůbec první song, který byl směsicí funky a rapu. Text je jednoduchý, můžete zpívat se mnou: „Povídá loď, povídá loď, povídá loď…“ A zhruba jednou za patnáct minut tam vrzněte: „Kapitáne, neutop seeeeee.“ Mimochodem tahle historka se přetřásá na rodinných oslavách už dobrých 18 let. Občas si ten song z nudy zazpíváme.

Ale bohužel, superstar ze mě nebude. Což jsem zjistila jednoho osudného dne, kdy za mnou z vedlejšího pokoje přilezla po kolenou ségra se slovy: „Já tě mám fakt ráda, ale už, prosím, nezpívej!“

Od puberty jsem chtěla být fotografkou, což mi zůstalo dodnes a na splnění tohoto snu neustále pracuju. V těsném závěsu za focením na žebříčku vytoužených povolání byla vždycky novinařina nebo jakékoliv tvůrčí psaní. A hle - splnilo se. A nebudu ani trochu lhát, když řeknu, že svoji práci miluju.

Čím jste chtěla být v děství vy? A čím jste se nakonec stala? Podařilo se vám splnit si svůj dětský sen? Čím jste se řídila při výběru svého povolání? O tom si budeme povídat celý dnešní den. Posílejte mi proto své příběhy na e-mail:

redakce@zena-in.cz

Svoje příběhy můžete doplnit i fotkou, která zachycuje vás v akci nebo vaše pracoviště. Došlé příspěvky budeme v průběhu dne zveřejňovat a pro ty nejzajímavější už tu čeká odměna. Dnes je ve hře kosmetický balíček obsahující Pinnacle - tělové mléko s vůní mandlí a pemzu, dále můžete získat Activ F -šampon pro ženy proti padání vlasů a připraveno máme i něco sladkého.

Reklama