Naše čtenářka Květa se na nás obrátila s velmi intimní záležitostí. Její manžel jí byl nevěrný a ona se ze své bolesti potřebuje vypsat. Zároveň hledá odpověď na svou otázku: Proč právě ona je tím, koho muži vodí za nos. Je příliš tolerantní?

To, co píšu je velmi niterné, ale prostě mě to nutí vypustit to ven a tak jsem se rozhodla vypsat se z toho. Nenávidím nevěru. Nerozumím tomu, proč jsem já tím, kdo se nechá klidně vodit za nos. Už se mi to stalo s předchozím partnerem.

Je to tím, že jsem velmi tolerantní a dávám svému muži veškerou důvěru? Tím jsem si zasloužila, že mě podvádí? Překvapení, šok, vztek a bolest. To je to, co mě napadá pod pojmem nevěra ze strany podváděné ženy. Z druhé strany, tedy ze strany podvádějící tenhle pojem neznám a ani poznat nikdy nechci. Nešmíruju ho a ani bych to nikdy neudělala. On to ví a myslela jsem si, že si té důvěry cení. Chyba, velká chyba.

V noci zapomněl vypnout počítač a tak jsem se aktivně chopila myši, že tak učiním za svého milého muže. Do večerního šera se na mě rozsvítila obrazovka a na ní složky s fotografiemi pojmenované Já+Hanička „Na výletě, V ZOO, na Petříně“..... a všude pěkně i s datem.

Začala jsem se v tu chvíli dusit, ale přesto jsem už dokonala akci a otevřela jako první složku „Penzion Kocanda“ a pak se slzami v očích i další. Už dlouho předtím jsem měla jisté podezření a ptala jsem se ho, jestli ta jeho blond kamarádka není jeho milenkou. Pohladil mě po vlasech a řekl: „hledáš problémy tam, kde nejsou.“ Lhal mi do očí a dokonce se na mě i zlobil, že ho podezírám.

Teď už ho nepodezírám, už jen zírám. V tu chvíli, co jsem shlédla fotky, jsem dlouhou dobu rovnala dech a tlukot srdce. Pak jsem ho vzbudila uprostřed noci a byla jsem krutá sprostá a zlá. Měla jsem pocit, že se roztrhám na kusy jako by ve mě vybuchla atomová bomba. Řekl, že neví proč to vlastně udělal a co u ní hledal. Tvrdil, že se mu zamotaly city a nemohl z toho ven a přemýšlel, jak to ukončit.

Miluju ho, miluju ho, hrozně ho nenávidím a chci ho zabít a přesto ho miluju..... Dusím se vlastním smutkem, vztekem a ponížením. Ví, jaký mám názor na nevěru. Už dávno dřív jsme o tom mluvili a věděl tedy, že poukd to někdy udělá, tak to bude náš konec.

Milenka je ta chudinka co se na ni musí opatrně a utěšovat. Protože je epileptička a chudák by mohla dostat záchvat, až se dozví, že jsem to zjistila a chci aby se s ní manžel rozešel. Tak se spolu poprvé vyspali. On jí tolik utěšoval, aby nebyla smutná, že se s ní její manžel rozvádí až z toho přátelského utěšování skončili u sexu. No, mám velkou radost, že mám tak utěšovatelsky nadaného muže. Bohužel mám ohromnou fantazii a v těhlech chvílích je to hodně nežádoucí dar.

Chce se mi zase zvracet a nevidím na klávesnici. Tak tedy po špičkách a šeptem. Hlavně ať nemá princezna záchvat epilepsie. Já mám záchvat zoufalství a beznaděje, ale to jedno, ano já to přece snesu, nejsem ta něžná květinka, co ji nesmí ofouknout vítr. Mám tuhý kořínek, který drží pevně v zemi a nikdo se nad ním nesklání s ochrannými úmysly. Všichi čekají, že plevel má dost síly.

Ne dnes mi prasknul kořínek a vyvrátila jsem se ze základů jakoby praskla uvnitř mě struna a ten tón, co má znít čistě jak první kapka deště, když dopadne na hladinu vody, už nikdy nikdo neuslyší. Čeho je moc toho je příliš.
Máme bezmála čtyřletého syna a hypotéku na byt. Nemůžu se jen tak sebrat a odejít. Chci mu odpustit. Pořád ho miluji, ale nevím jestli to dokážu a jestli mu ještě někdy budu věřit.

Nikdy už to nebude tak jako dřív....

Květa

Milá Květo, tady je každá útěcha, nebo rada hodně těžká. Vaši bolest chápu. S nevěrou jsem se setkala v minulém vztahu a vím, jak moc bolí. A hodně dlouho trvá, než se ta bolest trochu utiší. Odpuštění je na vás, ale váš vztah už asi nebude takový, jako býval. Já vím, že se těžko radí, ale zkuste ve vašem vzathu vzkřísit to dobré a dát svému muži ještě jednu šanci.

Text nebyl redakčně upraven

Reklama