„Můj manžel s postupujícím věkem kašle na hygienu a smrdí...“ postěžovala jedna ze čtenářek, která si přeje zůstat v anonymitě. Přečtěte si její příběh.

Příběh čtenářky

manNevím jak začít, je mi to velmi trapné, ale mám velký problém se svým manželem. Je hodný, nepije, stará se o děti, ale... strašně smrdí!

Manžel pracuje na stavbě jako stavbyvedoucí. Tam fasují taková ta bagančata, ve kterých když je celý den, no co vám budu povídat, dokážete si to představit. Přijde domů, ano, já chápu, je upracovaný, ale první, co udělá: zuje si boty a natáhne nohy. Když kolem něho jen projdete, začnou vás až štípat oči.

Když jsme se brali, umýval si nohy denně, dnes už to tolik neřeší. Jeho argument, že komu smrdí nohy, ten je zdravý, mě vždycky rozčílí do nepříčetnosti. Někdy se mi ho podaří nahnat ihned po příchodu z práce do koupelny, jindy ne, podle jeho momentální nálady. A tak téma smradlavé nohy je u nás nyní, po sedmnáctiletém manželství, jedním z nejdůležitějších bodů vzájemné debaty.

Po nohách přichází na řadu celkové pocení. Můj manžel se poslední dobou hodně potí, nestačím mu pomalu prát, o výměně prostěradel a ložního prádla ani nemluvím. Byl s tím i u doktora, a ten mu řekl, že příčinou může být i špatný životní styl a nesprávná strava. Ne že by chodil špinavý, ale měl by také dbát na zvýšenou hygienu. Tomu věřím, protože ze stavby chodí vystresovaný, věčně něco řeší a jídlo hltá za pochodu. Když je o víkendu doma, tak se to pak za celý týden snaží dohnat a snědl by i mrtvému z ucha, jak se říká.

Kamarádky mi to potvrdily: Ti naši se taky s hygienou nepřetrhnou

A jeho hygiena? Opět, to samé co s nohama. Po svatbě se sprchoval pořád a dnes ho dostat do vany je doslova utrpení. Když se o tom bavím s některými kamarádkami, většina mi potvrdí, že ten jejich na čistotu také moc nedá, prý je to u chlapů s přibývajícím věkem normální.

Ale já nechci, aby to bylo normální. Mám ho ráda a opravdu mě nebaví se s ním hádat kvůli takové věci. Když mu řeknu, že smrdí, tak se strašně urazí a třeba týden se mnou nemluví. Ale zajímavé je, že se jde bez reptání umýt. Někdy mi připadá jako trucovitý malý kluk.

Manžel je také silný kuřák, a co myslíte? Už ani nepamatuji, kdy jsme se naposledy líbali. Já jsem nekuřačka a pach z jeho úst mi vadí, nejvíc když si jde zapálit těsně před spaním, to je vážně na zabití.

Teď si asi řeknete, že hledám jenom mouchy, že můžu být ráda, že mám manžela, který je hodný a pracovitý… jenže říká se, že chlap je vizitkou ženy. Jestli tomu tak je, tak to abych nevylézala z baráku, protože ta moje vizitka pěkně smrdí, ale co s tím? Po dobrém ani po zlém si neporadím.

Vaše čtenářka R.V.

Čtěte také:

Reklama