V první třídě se nás soudružka učitelka ptala, jaké si vybereme povolání.

Padaly tam velmi zajímavé nápady.

Kupodivu se dětský sen splnil jen dvěma z nás.

Já jsem chtěl být potápěčem a jeden spolužák Kája Svoboda chtěl krmit prasata.

Tehdy se nám nejvíc smál nějaký Přibyl. Na srazu třídy po 30ti letech si právě Přibyl vzpomněl, že se jen nám dvěma vlastně splnil dětský sen.

Mne živí potápění a Kája krmí prasata. Povídá mi: „To je fakt super, že děláš to co jsi vždycky chtěl, ne?“ Já mu na to odpověděl: „Ty vole, já se potápím jen proto, abych tě nasral,..“ a myslel jsem si, óó to jsem ale důvtipný,..

Ale boží mlýny melou někdy dost rychle, posuďte sami:

Nedávno jsem, cestou od babičky, držel v autě ke svému synkovi dlouhou řeč o tom, co z něho bude až vyroste, když nosí domů špatné známky.

Synek poslouchal a bylo mu to patrně ale úplně fuk.

Ožil, až když jsem jej poslal odvalit popelnici z místa, kde jsem chtěl zaparkovat.

Vyskočil z auta a zařval radostně: „Jdu na to, stejnak to bude moje budoucí profese a tak musím trénovat,..“

Ježiši, po kom to dítě má takový fóry?

F@un


Děkujeme F@unovi k jeho dnešnímu příspěvku na téma výchova dětí.

A co vy? Jaké máte metody vy?

Napište nám to a my nejzajímavější příspěvky odměníme - třeba přípravky působícími proti únavě - Pharmatonem Activit

redakce@zena-in.cz

Reklama