Není to tak dlouho, kdy nám Kanada zrušila vízovou povinnost. A netrvalo pomalu ani rok, a obratem nám ji zase zavedla. Kanaďané si to rozmysleli po té, co se na jejich území v této první vlně odebralo žádat o azyl nezvládnutelné množství Romů. Na takový nával zřejmě nebyly tamní úřady připravené a občanům země javorového listu se to asi také moc nelíbilo.

V roce 2007 Kanada vízovou povinnost České republice opět zrušila. A už se začíná situace opakovat. Převážná většina žadatelů o azyl je totiž romského původu.
Není divu, s ohledem na příjemný sociální systém této země je pro romské etnikum, převážně se živící sociálními dávkami a různými příplatky, tento stát v porovnání s Českou republikou doslova nebem na zemi.

Pravda není rasismus

Nejsem vůbec rasista a většina občanů této země také ne. Historie a umění starých cikánů jsou nesmírně zajímavé a sahají hluboko do minulosti. Kultura a hudba toho etnika jsou rozhodně působivé a originální. Trochu problém je v tom, že staré tradice cikánů – ne Romů, byly vyměněny za tradice zcela jiné. Již ne tak romantické.

Vybydlené domy, jejichž okna se dívala přes sklo snad jen týden, paneláková sídliště topící se v odpadcích, které jsou sypány rovnou z oken, byty, kde sociální zařízení není vidět pro hromady exkrementů, zavšivené, špinavé děti, které umí ukrást rohlík snad ještě dřív, než umí chodit, smrad, krysy a všudypřítomný hluk bez ohledu na to, kolik je hodin. To je třeba pověstné sídliště Chánov.
 
Stěžovat si na nepřizpůsobivé sousedy na obecním úřadu? Zkuste to. Bude to trvat tři minuty, než se zmíníte, že jde o Romy. Víte, co stane s úředníkem, který je obviněn z diskriminace? Tak vidíte. Časem to vzdáte, protože stejně není komu brečet na rameni. Nelze se zlobit na úředníky. Své děti totiž živí tou prací, která by v případě rázného zakročení byla vážně ohrožena. A městská policie je na tom obdobně.

A když půjdeme ještě výš – popravdě, co se stane s politikem, který by řešil Romy tak, jako by se řešil kdokoli jiný? Pípni a jsi rasista.

Diskriminace naruby: Práva? Kde?

Fakt, že romské klany (viz nedávný případ) přepadávají a okrádají spolužáky se smetl pod nálepku „nedá se nic dělat“. V momentě, kdy se rodiče rozhodli naučit své děti bránit se, byli tito pranýřováni v médiích pro rasismus. Kde jsou naše práva a jejich povinnost?

Jestliže chceme hovořit veřejně v médiích o romském etniku, mělo by to být v souvislosti s jejich kulturou, odkazy a informace by měly působit pozitivně. V případě pravdivé, leč opačné skutečnosti jde o diskriminaci a podněcování k rasové nesnášenlivosti. A spravedlnost?

Pokud skupina Romů okrade vašeho přítele – nemluví se o tom vůbec, případně bude kladen důraz na to, aby se neobjevila zmínka, že šlo o Romy. Proč?

Pokud ovšem váš přítel nafackuje Romovi, který se mu vykálel na rohožku, bude se o tom nejen mluvit a slovo Rom bude skloňováno ve všech pádech, ale přítel navíc dostane dvakrát větší trest. (Vlastní zkušenost – normálně se takovéto případy řeší jako přestupek proti občanskému soužití – v tomto případě to byl rasově motivovaný čin, posouzený podle trestního zákoníku podmínkou!)  reálné hovínko přede dveřmi je vedlejší. 
Je divné, že se majitel rohožky cítí poškozen?

Tragikomedie dneška

Pan Dohnal je z Prahy. Má rodinu, je mu 42 let a žije na Jižním Městě. „To mi nebudete věřit a já nebudu věřit, jestli si to opravdu někde přečtu, smál se na mě ironicky a vyprávěl. „Koupil jsem před pěti lety malý domeček na severu Čech. Těšili jsme se, že zde budeme trávit víkendy s dětmi. Bylo to na podzim, a tak jsem opravy naplánoval na jaro. V listopadu mi zmizel cihlový plot. Romové naproti čile vystavěli jakousi kůlnu. Hlásil jsem to, ale nikoho při tom nechytli a cihly jsem si hlupák nepodepsal. Následně mi zmizely okenice. Asi neměli čím topit. Hlásil jsem to. Zbytečně. Když jsem tam přijel v únoru (v lednu jsme si dovolili odjet do Turecka), měl jsem baráček vykradený a uvnitř naděláno. Už vynechám, že pokaždé jsem to hlásil. Teď to zkrátím – zjara jsem z baráčku vlastnil ruinu, dokonce bez střechy, která k mé smůle byla hodně o plechu. (Sběrna je jen kousek.) Nakonec rozebrali, co se dalo, a já to vzdal. Manželka už tam stejně nechtěla. A teď přijde ta perlička. Koncem léta mi přišel z místního výboru dopis, že můj majetek hyzdí okolí, a abych na vlastní náklady suť, která zbyla, uklidil. Stálo mě to dalších patnáct tisíc," říká muž.

…a neuděláš nic!

Nedávno jsem se, jak víte, přestěhovala k příteli do německého pohraničí. Kromě kovářství podniká ve vykupování kovového odpadu. Výkupna je součástí pozemku. Nevěřila jsem, když mi některé věci vyprávěl, než jsem se o nich přesvědčila.

Chytíte zloděje na vlastním dvoře a zavoláte policii.
„Co tady děláte? Jste na cizím pozemku!“
„Jejda, to jsem si nevšiml – zaběhl se mi sem pes.“
„Aha – a kde ho máte?“
„Asi utekl.“
„A ten okap, co máte v ruce?"
„No on tady ležel, tak jsem ho chtěl dát stranou.“
I kdyby chtěla policie něco řešit, není co.

Budiž jim přán život v zemi zaslíbené

+ S ohledem na skutečnost, že někteří využívají v míře vrchovaté veškerá práva našeho systému bez toho, aby ctili rovněž povinnosti. 
+ Že se člověk musí odstěhovat, jestliže nechce onemocnět a nemá odvolání. 
+ Že někteří mohou beztrestně krást a mlátit do kohokoli a nesmí se o tom mluvit. 
+ Že je zakázáno nazývat věci pravými jmény a strážník riskuje zaměstnání, pokud hájí zákon.

Protože zde má Rom právo znát svá práva, ale nemá povinnost znát své povinnosti…
...nebudu plakat, jestliže se zítra všichni seberou a požádají o politický azyl v Kanadě.

A přežiju i to, že v kolonce důvod pošpiní Česko slovy jako: špatné životní podmínky, diskriminace, rasová nesnášenlivost, špatná sociální politika, porušování lidských práv. Ze srdce jim přeji jinou dojnou krávu.

Jen doufám, že za půl roku nebudeme opět při cestování do této země žádat o vízum. 

Reklama