Bulvár

Cigarety mi vzaly kariéru


Jako dítě jsem byla velice aktivní a pohybově nadaná. Dřív, než jsem začala chodit, hopsala jsem. Máma mi stále opakovala i v pozdějším věku: „Neskákej jako koza,“ a babička prohlásila se smíchem v očích: „To bude jednou nějaká atletka“. A stalo se.
Než jsem se rozhodla (nevím, zda to byla máma, táta nebo já), prostě než se rozhodlo, že budu dělat lehkou atletiku, dělala jsem snad vše, co se dá v mém věku dělat. Když pominu to, že jsem také chodila do sboru a do hudební školy hrát na příčnou flétnu, tak jsem také dělala gymnastiku, plavala jsem, lyžovala včetně běžek, hrála košíkovou atd.

Ale pak jsem se dostala na školu, kde místní lehkoatletický klub vedl a trénoval také ředitel naší školy, brzo si všiml, že to děvče nějak daleko a vysoko skáče a že ten čas, co má u šedesátky, tak nějak neodpovídá jejímu věku. A pak to mělo rychlý spád. Začal mě trénovat a ždímat ze mě ten talent, který ve mně dřímal. Nebudu vás otravovat zbytečnostmi, ale v mé věkové kategorii jsem vyhrávala, co se dalo. Při tréninku v šesté a sedmé třídě mi trenér přiděloval na rozběhy nejlepšího kluka z osmé třídy, aby mě někdo takzvaně táhnul, kvůli zlepšení času na mistrovství republiky. Byli jsme tak na stejno. Při hodinách tělocviku mě učitelka netrápila dřepy ani kotouly, ale mohla jsem si jít zaběhat nebo jen tak trénovat. Každoroční obhajování zlatého odznaku zdatnosti bylo spíše takovým zpestření. A na školách v přírodě jsem každé ráno před snídaní musela chodit běhat. A hlavně mě to bavilo. Stala jsem se v dorostu mistryní republiky ve skoku vysokém, ve skoku dalekém, v běhu na 60 metrů a 300 metrů atd. Prostě medailí plná skříň. (Medaile se pak za pár let hodily při sametové revoluci, když jsme jeli do Prahy „chrastit klíčema“, rozstříhala jsem medaile na trikolory, přišpendlili jsme je na klopy a hrdě vyrazili na Letnou).
Na pionýrských táborech mi zakazovali soutěžit, aby si také ostatní děti odvezly nějakou tu medaili.

A pak to přišlo. Puberta. Zasáhla mě jak z hluboka, tak ze široka a se vším, co se dalo. Chytla jsem se divných kamarádů, kašlala na sport a hlavně ZAČALA KOUŘIT!!! Netušila jsem, co to se mnou udělá. A jak špatný dopad to bude mít na mé tělo, plíce a svaly. Na tréninky jsem chodila čistě z povinnosti a přestávalo mě to bavit. Poprvé se trenér rozčílil, když se mi na odrazovém prkně podlomila kolena. I mě samotnou to překvapilo. Výkony šly rapidně dolů a já začala zabíjet to nadání, co jsem měla, až jsem skončila úplně.

Měla jsem jít na sportovní školu do Prahy a ten rok se jelo na soustředění na Kubu. Ale já nejela. Moje sportovní kariéra byla u konce a to jen proto, že jsem začala kouřit. Pak jsem kouřila a kouřila. Někdy jsem chtěla přestat, ale nešlo to, tak jsem si nalhávala, že vlastně ani nechci přestat, protože mi to chutná.

Dnes nekouřím… Ale to už je pozdě. Puberta odešla tak, jak přišla, pobrala jsem trochu rozumu a uvědomila si, že jsem byla strašná „kráva“. Dnes jsem mohla být úplně někde jinde. Tím nechci říct, že můj život není plnohodnotný, ale ubírá se úplně jiným směrem, než by se ubíral, kdybych nezačala kouřit a věnovala se tomu, v čem jsem byla dobrá a co bylo mou láskou. A to je konec…
Petra alias DUCKA


Ach jo, milá Ducko,
to je škody. A to nebyl ve vašem okolí někdo, kdo by vám trochu napravil hlavu? Nebo kdo by vás přehnul přes koleno?
 

 

 

   
23.02.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. [8] sdrawa [*]

    Mě cigarety s kariérou naopak pomohli, tedy ty elektronické cigarety

    superkarma: 0 08.01.2013, 10:23:22
  2. avatar
    [6] evadolezalova [*]

    Ale zas na druhou stranu - všechno zlé je k něčemu dobré. Co Ty bíš, co by se stalo, kdybys nezačala kouřit ? Třeba bys měla nějakej úraz , přece se říká sportem k trvalé invaliditě. Možná je to tak lepší

    superkarma: 0 24.02.2007, 18:17:58
  3. avatar
    [5] evadolezalova [*]

    Ach jo, na pubertu by měli vynalézt nějaký léky . Já taky začala v pubertě blbnout a vydrželo mi to hódně dlouho. Dneska bych si s chutí nakopala do zadku. Ducko, Ducko, Tebe je ale vážně škoda .

    superkarma: 0 24.02.2007, 18:15:44
  4. avatar
    [4] ducka [*]

    Naši se rozváděli a tak nějak to bylo vůbec špatné období...

    superkarma: 0 23.02.2007, 13:30:13
  5. avatar
    [3] AJENKA [*]

    Nešťastná puberta, je to škoda... ale tobě vzala jen kariéru, někdo dopadne hůř Možná by ses mohla ještě vrátit, třeba jako trenérka dětí a dorostu.

    superkarma: 0 23.02.2007, 13:25:53
  6. avatar
    [2] Zdendula [*]

    tak to je opravdu škoda, moje dcera si vozí medaile ze sportovní gymnastiky, je jí 12 let a taky se bojím aby jí ta puberta nepřeválcovala :-(..je zvláštní jak strašně se děti v pubertě chtějí odlišovat a vynikat a přitom dělají vše proto aby byli úplně stejní.

    superkarma: 0 23.02.2007, 12:56:25
  7. avatar
    [1] arjev [*]

    Škoda takového talentu.A kdyby to někdo cigarety vymlouval,poslechla bys?

    superkarma: 0 23.02.2007, 12:47:25

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme