Zdravím všechny ženy-in....

 

Taky jsem se ještě nedávno potýkala s tímto neduhem (a tajně doufám, že už nebudu muset), takže naprosto dokážu pochopit, jak moc je těžké s tím přestat. Opravdu nejlepší je nezačít. Já jsem začala kouřit vyloženě z vlastní blbosti ve svých 34 letech. Do té doby mně to nic neříkalo, dokonce jsem nenápadně donutila přestat kouřit i manžela. Jenže pak jsem odjela do Kosova na misi, navíc na základnu, kde jsem de facto byla samotná ženská mezi chlapama. V té době mi navíc zemřel v republice kamarád (mimochodem silný kuřák), a nemohla jsem mu ani připít na rozloučenou. Tak mě napadlo, že si alespoň zapálím doutníček na jeho počest. Poprosila jsem tedy kolegu, aby mi v obchodě koupil vanilkové nebo peprmintové doutníky. Jenže jak už to chodí, kolega to popletl a přinesl mi karton peprmintových cigaret. A tak jsem si tedy zapálila svou první cigaretku. Byl z ní cítit peprmint a nebylo to až tak nechutné. A jak jsem tam tak stála a vzpomínala na kamaráda, začali se kolem hromadit kolegové. Kluci, kteří se mnou do té doby moc nekomunikovali, se začali zajímat jak to, že mě najednou vidí s cigaretou, a po mém vysvětlení jsme už mluvili o všem možném. Paradoxně něco tak škodlivého jako cigarety mi otevřelo cestu do jejich společnost. Už jsem se necítila tak sama. Zapadla jsem do kolektivu. Občas jsem měla výčitky svědomí, ale utěšovala jsem se, že až se vrátím domů, tak s tím seknu.
 

Jenže po návratu domů to vůbec nešlo, jak jsem si představovala. Chuť na cigaretu byla velká a ze mě se stala závislačka. Navíc do toho díky mně opět spadnul i manžel, a tak jsme kouřili oba. Zkoušeli jsme s tím přestat, nebo to omezit jen na cigárko ke kávě, ale nevydrželi jsme to. Začali jsme dle rad odborníků i měnit zvyky (pít třeba čaj místo kafe, vyhýbat se posezení v hospodě, nezdržovat se v blízkosti lidí, kteří kouří na pracovišti apod.), všechno bylo ale marné. Vydrželi jsme to vždy jen chvilku…
 

Po dvou letech snahy o ukončení tohoto zlozvyku jsem loni v létě náhle otěhotněla. A to naprosto rozhodlo. Okamžitě jsem s tím přestala. Prostě ze dne na den. Ze začátku to bylo krušný, ale asi i tělo s miminkem řeklo dost a po krátké době jsem už i přestala mít na kouření chuť. Teď se snaží i můj manžel a už měsíc nekouří. I když vím, že to opravdu není jednoduché, věřím, že to zvládneme. Že já už nezačnu a manžel to vydrží taky.

 

skalnička


Milá skalničko,
držím vám (a jistě nejen já) všechny palce, co mám. 

 

 

Reklama