Ahojky všem ženám, co jsou IN,


mám taky jednu usměvavou historku. Pravda, smějeme se jí s přítelem až teď, s odstupem času, ale ještě jsme se s ní nikde nechlubili... Doufám, že se zlobit nebude, že vám ji teď tak škodolibě prásknu :-)
Můj přítel je takovej ten správnej "samec". Takový ten typ korbiče a drsňáka. Metr devadesát, vymakanec, motorkář, typ vyhazovač z nočního podniku :-) Něco na způsob Dana Landy nebo Jákla... myslím vizuálně. Jinak je to rezervovaný člověk, nijak konfliktní, důvěryhodný a přirozeně autoritativní (ne, to ho fakt nevychvaluju, jen chci, abyste vzápětí pochopily pointu) ...


Bydlíme na vesnici v domečku, tenkrát jsme tam byli čerstvě nastěhovaní, chodili jsme místo dveřmi skrz terásku, a známí tak byli také zvyklí, a byl asi tak červen, takže teráska byla stále otevřená. Bylo to v době té největší zamilovanosti, čili samé ťuťuňuňu, prostě to znáte, chováte se jako děti, oslovujete se kočičko, pejsku, budem papat, hajat...


No a tak jsme takhle jednoho krásného dne doma, já v kuchyni, Mára leží v obýváku a volá na mě: "Čičinko, pojď se mazjáňkovať s kočoujkem, mňaaaaau! Jak to, že ňecháš svýho mazjíka tak šamotního, já še ťadi bojim.... Já šem ťvoje mimiňko a mušíš še o mě šťarať!!! Hoňem něbo žačňu pjakať..."


No a v tu chvíli se od terásky ozve rozpačité odkašlání a výbuch smíchu...
No, asi tak - přišla návštěva. Naši kamarádi motorkáři. A všechno slyšeli. :-))

Hezký usměvavý víkend!

A.

Milá A... a mazjánkovaji jste se nakonec? :o))) Super příhoda... díky :o)))




 

Reklama