Přichází víkend, před Mikulášem. Myslím, že je čas, oprášit básničky, které děti budou potřebovat, aby od Mikuláše něco dostaly. Chystáme se v neděli na akci s Mikulášem do střediska volného času. Nejde jen o předávání balíčků. Děti si tam zacvičí, a zatancují s čerty, v andělské dílně si něco pěkného vyrobí, a pak můžou jít s básničkou či písničkou za Mikulášem.

 

Chci se vrátit, do doby, kdy jsem sice na Ježíška nevěřila, ale na Mikuláše ano. Možná to bylo tím, že toho jsem vždy spatřovala živého stát v předsíni. Možná ta víra v Mikuláše byla v čertech, ti se mi totiž opravdoví zdáli. Na vesnici, ta tradice Mikuláše byla opravdu silná. Tím, že to byla malá vesnička, všichni se znali a co bylo horší, věděli o veškerém zlobení za celý rok. Vůbec mi nešlo do hlavy, že si to pamatují, oni si snad museli dělat poznámky celý rok.

 

Já se na ty čerty i těšila, za to brácha byl strašpytel. Jak přišel den Mikuláše, zalezl pod postel, a čekal co se bude dít. Byla jsem velká dračice, a ne moc hodná, ale i na čerty toho bylo asi moc. Asi v 7 letech mě jeden z nich strčil do pytle. To ale dělat neměl. Zařvala jsem na něj, ať mě okamžitě pustí, a jelikož se k tomu vůbec neměl, tak jsem ho vší silou i přes ten pytel kousla. A byla jsem na svobodě raz dva. Čert porážku nesl těžce, a já se radovala z toho, že si jen přece sním nadílku, kterou mi Mikuláš donesl. Ovšem háček byl v tom, že mi nic nechtěl dát, když prý ubližuji čertům. Jsem mu diplomaticky vysvětlila, že čert si začal, že kdyby si mě nevšímal a nestrkal do pytle, nic by se mu nestalo.

 

Dále jsem mu vysvětlila, že ač zlobím, tak jen málo a že každé dítě zlobí a není teda důvod mě nosit do pekla. Po mé přednášce se v místnosti, rozezněl burácející se smích. A já byla naštvaná. Musela jsem na sebe upozornit, taháním za Mikulášův hábit. Mikuláši dostanu za básničku něco nebo mám jít rovnou spát? Nastala další vlna smíchu. Tohle všechno brácha sledoval z pod té postele a myslím, že se moc nebavil na rozdíl od přítomných dospělých.

 

Z toho co Mikuláš vykoktal přes svůj smích jsem pochopila, ať mu básničku řeknu. Stalo se a já dostala, své vytoužené dobroty. A teď měl přijít na řadu brácha, a ten za boha nechtěl vylézt. Ani se mu nedivím, když mě strkali do pytle, mohlo by se mu přihodit něco podobného. A ten by se z toho nedostal.

 

Tak jsem znovu přišla za Mikulášem, a ptám se ho, zda mi dá ten bráchův balíček, za jinou básničku, když si pro něj nechce přijít. On se mě zeptal, zda ho bráškovi předám. Já na to, že ne, že básničky říkám já, tak proč bych mu měla něco dát. Ovšem to brášku nazlobilo tak, že vylezl z pod postele, řekl dva verše, sebral z košíku svoji nadílku a už byl zpátky pod postelí. V tu ránu se zase začali opět všichni smát. Asi toho bylo na můj dětský mozeček moc, tak jsem si sebrala svůj balíček a odešla do pokoje mlsat.

 

Musím říci, že nejsem moc zastánce strašení malých dětí. A u velkých, už to snad nemá ani smyl. Nebo máte jiný názor? Myslím si, že z výchovného hlediska mi měli dát pytel brambor nebo uhlí. Jsem ale ráda, že to moje zlobení, nepovažovali za natolik závažné když jsem dostala vysněnou nadílku.

Ještě přidávám osvědčené básně pro Mikuláše.

Mikuláš
Mikuláši, přijď dnes k nám,
písničku ti zazpívám,
přines prosím trochu dobrot,
můžeš je dát třeba do bot.
Dáváš dárky pro radost,
pro každého máš jich dost.

Mikuláš
Kde se vzal, tu se vzal,
Mikuláš pod okny stál,
v ruce velkou berličku,
na hlavě měl čepičku,
z bílých vousů teplý šál,
takhle, děti, vypadal!
Vrabec v zimě
Bědoval vrabčák na zimu,
škoda, že nemám peřinu!
Zebou mě nohy, studí mě nos,
protože skáču i v zimě bos.

Mik, miku, Mikuláš
Mik, miku, Mikuláš,
přišel s čertem na koláč.

Čerte, čerte chlupatý,
nechej pytel za vraty.

Babca.P
Za to, že jste se tak statečně udala s čertem vám posílám 500 bodů! Jen tak dál na ty rošťáky chlupatý. ;)
Reklama