Domácnost

Chytré dítě? Žádná náhoda!

Všichni rodiče chtějí, aby z jejich dítěte vyrostl nejen šťastný, ale také inteligentní člověk. Jak ale podpořit jeho vývoj, aniž bychom ho přetěžovali? Rozhodně ne tím, že mu budeme odmalička hustit do hlavy vědomosti.

Myšlenka cílevědomého pěstování „superdětí“ se v Americe stala populární v šedesátých letech. Jedním z lidí, kteří jejímu rozšíření silně napomohli, byl Američan Glenn Dolman se svým „Better Baby Institute“ - jakousi továrnou na zázračné děti v Philadelphii, kde se batolata učila matematiku, atomovou fyziku a japonštinu. Děti, které tímto výcvikem prošly, byly později souhrnně nazývány „superkids“ - a nebylo to míněno jako lichotka. V literatuře je popisován například Joshua, který měl ve svých třech letech za sebou kurzy plavání, lyžování, cizích jazyků a práce s počítačem, k jiným dětem se ale choval egocentricky a arogantně, jeho rodiče nad ním ztratili veškerou kontrolu a stali se oběťmi jeho nálad.

Pro šedesátá a sedmdesátá léta byl jak v USA, tak v Evropě charakteristický značný optimismus ohledně možností výchovy. Nové poznatky ve výzkumu mozku svedly mnohé vědce k domněnce, že je mozek nejmenších dětí schopen prakticky neomezeně přijímat informace. O čtvrtstoletí později ovšem z této euforie mnoho nezůstalo. Ukázalo se, že vůbec nejlépe se dítě rozvíjí ve „staromódním“, ale stále nepřekonaném prostředí normální, úplné rodiny. Hlava dítěte totiž nezůstává prázdná, když ji zrovna nikdo cílevědomě nekrmí poznatky. Dítě nesedí a nečeká, až ho začneme učit. Naopak – velmi aktivně prozkoumává své okolí, předměty, materiály a jejich vlastnosti, vztahy a reakce jiných lidí. My dospělí v podstatě nemusíme dělat nic jiného, než tohle spontánní učení podporovat.

Většina zdravě cítících rodičů se tak ostatně podvědomě chová, aniž by to museli nastudovat v pedagogické literatuře. Maminky na své děti celý den mluví – jednoduchým jazykem komentují všechno, co se okolo děje, ať už je to vaření polívčičky nebo poutavé počínání popelářů. Opakují věty a používají výraznou mimiku. Každý táta na svého synka při fotbálku střílí právě tak silně, aby mohl míč ještě chytit – ale jen když se bude pořádně snažit. Moudří rodiče počkají, když se jejich holčička na louce na dlouhé minuty zahloubá do pozorování žížaly, nebo když se čtyřletý klučina zastavuje u každého staveniště, aby mohl pozorovat práci bagru. Ostatně, záleží i na vlastním příkladu: rodiče, kteří jezdí spíš na kole než autem a tráví víc času nad scrabble než u televize, nemusejí mít o vývoj svých ratolestí obavy.

soutěž - 1.Enem jedna 

Co ještě můžete udělat pro to, abyste podpořili inteligenci vašeho dítěte:
* Buďte s ním a věnujte se mu tak často, jak jen můžete. Jen tak ho budete dobře znát a budete se moci věnovat jeho silným stránkám a rozvíjet je.

* Dopřejte mu co nejvíc smyslových podnětů. Tedy ne jen úžasné encyklopedie a CD-ROMy, ale i opravdovou hlínu a semínka, živá zvířata, bosé nohy v písku nebo v potoce, sněhové iglú a pálící ohýnek.

* Nespěchejte! Dítě potřebuje dostatek času a klidu na zpracování informací. Někdy musí určité „pokusy“ nebo hry zopakovat třeba desetkrát nebo dvacetkrát, než tomu přijde na kloub.

* Přehledné a vypočitatelné prostředí – to je jedna ze základních věcí, kterou vaše dítě potřebuje, aby se mohlo naplno věnovat objevitelské činnosti. Ohraničte jeho svět zřetelnými milníky (hrneček se šnečkem k snídani, v pravidelný čas pohádka na dobrou noc). Dávejte mu jasné a jednoznačné signály; není možné, aby zítra platila jiná pravidla než dnes.

* Pohyb a tělesné dotyky zvyšují počet synapsí, propojení mezi nervovými buňkami. A čím víc synapsí, tím větší kreativita... Zařiďte byt takovým způsobem, aby v něm bylo místo na kotrmelce, skákání přes švihadlo a třeba i šplhání po ribstolech. A samozřejmě nezanedbávejte hlazení, mazlení a „otlapkávání“.

* Když se něco nedaří – třeba postavit hrad nebo složit puzzle – nehrňte se hned na pomoc. Buďte po ruce, až když si dítě už samo vážně neví rady. Jinak ho připravíte o zážitek úspěchu a o odvahu troufnout si příště na něco těžšího.

   
28.11.2006 - Dům a byt - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. [32] Krbi [*]

    Oxy: jako bych to o svém synovi psala ja sama

    superkarma: 0 29.11.2006, 12:18:28
  2. avatar
    [31] sanvean [*]

    Tobbi: Kvůli nezvyklému výhledu ty moje kecy přetrpí :))

    superkarma: 0 28.11.2006, 19:19:01
  3. [30] Tobbi [*]

    sanvean: Přeroste přes hlavu? Za chvilku ti milá kočka řekne něco jako: "Milá paničko, myslíš to dobře, ale relevance tvých podnětů je mizivá, tm pádem hluboce pochybuji u tvé kompetenci stát se mentorem tak moudré kočky, jako jsem já. Mňau."

    superkarma: 0 28.11.2006, 18:01:00
  4. avatar
    [29] Amálie [*]

    Včera jsem byla u kamarádky, která má dva harnaty a ten mrňavější ničema (20měsíců) opravdu neseděl a nečekal, co mu kdo vysvětlí. Zmocnil se mého šanonu s účetnictvím a jal se studovat sám , zatímco ten starší (prvňáček) předváděl, jak umí sčítat a odečítat do deseti.

    superkarma: 0 28.11.2006, 17:15:49
  5. avatar
    [26] Meander [*]

    Díky Vám, drazí moji rodičové, že jste mě nepojali jako experiment nebo výzvu, ale jako normálního piskoře, co Vám visel na krku.

    superkarma: 0 28.11.2006, 14:07:54
  6. avatar
    [25] Suzanne [*]

    sanvean: Aby ti nepřerostla přes hlavu

    Díky Bohu, za moje normální průměrné rodiče. Svoji cestu jsem si našla, i když mi netloukli klíny do hlavy.
    Díky Bohu za moje normálně nadané dítě. Je zdráv, sportuje, má kamarády, v 15 začal být dokonce i ambiciózní, myslím, že se v životě neztratí.

    Btw: kdysi byly v tv dva programy, oba blbé, takže doma se spíš hrály hry - ale dnes mám tv ráda.
    Naši s námi chodili na procházky a tur.pochody, dnes to upřímně nesnáším. Byli jsme často v přírodě, ale já miluju město. Maminka je zanícená čtenářka, mě to nebaví. Každý má jinou cestu

    superkarma: 0 28.11.2006, 14:04:18
  7. avatar
    [24] emma [*]

    sanvean: to jsou ty mateřské instinkty, já taky řikám všechno psovi dvakrát a používám primitivní výrazy "dáme papu? jo? dáme papu?" a úplně podvědomě

    superkarma: 0 28.11.2006, 14:00:00
  8. avatar
    [23] sanvean [*]

    já se přistihla, že takhle podvědomě vyučuji kočku - držím ji v náručí, díváme se z okna a já říkám: Vidíš, Beki, ptáčkové tam lítají a paní jde z nákupu...

    superkarma: 0 28.11.2006, 13:35:27
  9. avatar
    [22] Gabi [*]

    JanaVi:

    superkarma: 0 28.11.2006, 11:54:12
  10. avatar
    [21] Prdlík [*]

    no já mám 2 syny -starší je mimořádně nadaný - přeskočil 2 třídu z 5 šel na gymnázium


    mladší je postižený -autista byt inteligentní

    závěr školy nejsou připraveny ani na jeden extrém - starší má deprese - cítí se příliš sám

    mladší je v 6 třídě jako integrované dítě - je to velice náročné - v podstatě je na tom skoro jako ten starší

    obojí stojí za houbeles -zlatý střed!!!!!!!!!!!

    superkarma: 0 28.11.2006, 11:42:39
  11. avatar
    [20] Vivian [*]

    JanaVi:

    superkarma: 0 28.11.2006, 11:24:16
  12. avatar
    [19] ValinaK [*]

    Oxy: taky si zažívám své soukromé peklo s puberťákem s poruchou učení..... . Navíc mám takový čím dál víc neodbytný pocit, že dnešních osnovách se stakovými dětmi vůbec nepočítá a nebo se počítá s tím, že to holt budou muset nějak zvládnout ......

    superkarma: 0 28.11.2006, 10:30:32
  13. avatar
    [18] Hysteria [*]

    Dítě má mít dětství a ne aby z něj byl tzv.starý mladý!Myslím,že příroda to zařídila za nás.

    superkarma: 0 28.11.2006, 09:52:45
  14. avatar
    [11] JanaVi [*]

    Nejsem odborník, ale není propojení mezi buňkami synapse? Synopse je shrnutí

    superkarma: 0 28.11.2006, 09:35:15
  15. [10] a.... [*]

    Gamibo: Ta ctižádostivost se patrně odvíjí od atmosféry ve třídě. Ve výběrových školách jsou děti velmi ctižádostivé a snaží se vyniknout, každou horší známku cítí jako neúspěch.Přesně naopak je to v těch "obyčejných" třídách. Tam je zájem dětí úplně někde jinde, než je škola, tam ten opravdový "život" probíhá až po vyučování. V současné době ta diferenciace ve vzdělání a mentalitě dětí probíhá už velmi brzy a nevím, jestli je to tak úplně dobře.

    superkarma: 0 28.11.2006, 09:25:25
  16. avatar
    [9] Gamibo [*]

    Na děti jsou dneska kladené zvýšené nároky ve školách a vůbec svět informací je hrozným způsobem nasycen.Mám syna ve 3.třídě výběrové školy a na třídní schůzce mi paní učitelka řekla,že je hrozně ctižádostivý.Na jednu stranu to potěší,ale pak si uvědomím,že by mu díky jeho ctižádosti mohlo utéct to nejdůležitější a to je dětství.Jenže okolí děti nutí být takové.Pak není divu,že tíhu nároku nejsou schopné unést a končí na drogách.

    superkarma: 0 28.11.2006, 09:15:11
  17. avatar
    [5] *Kotě* [*]

    Nyotaimori: asi proto, že většinový harant to skutečně potřebuje a pokud se jedná o menšinového haranta, ten si musí holt počkat, až to bude schopen rodičům přesvědčivě sdělit

    superkarma: 0 28.11.2006, 02:32:06
  18. avatar
    [4] bonda [*]

    Tohle všechno jsme dělali. Přirozeně, do ničeho nenutili (kromě domácích úloh a návštěvy školy,kterou inteligentní děti s vysokým IQ považují za zbytečnou).Teď jen čekám,jestli ta puberta dobře dopadne, mám pocit bezmoci a zbytečnosti mnohaleté práce. Někdy si říkám, jestli by nebylo lepší mít dítě s menším IQ, ale přizpůsobivější a méně prosazující jen to svoje.

    superkarma: 0 28.11.2006, 02:00:59
  19. avatar
    [3] Canadian [*]

    Jeste ze mam normalni rodice a ne dva magory, kteri podlehaji podivnym modnim vlnam

    superkarma: 0 28.11.2006, 01:09:14
  20. [1] 1Mona [*]

    Já myslím, že normální rodiče takhle děti vychovávají a rozvíjejí.I když je fakt, že znám takové, co by udělali nevímco,aby to jejich bylo nejnadanější (když ne na celém světě,tak aspoň v ulici) a ty chuďátka jsou pak vystresované víc než ti praštění rodiče!

    superkarma: 0 28.11.2006, 00:11:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme