Milá ženo- in,
rozhodla jsem se , že Vám napíši také svůj příběh, i když je celkem podobný jako všechny ostatní.

Stalo se mi to už asi před 4 nebo 5 lety, když jsem jela ráno do práce z Kačerova na Budějovickou a metro bylo narvané k prasknutí. Tašku jsem měla k sobě přimáčknutou , ale zdálo se mi, že cítím, jak mi na ni někdo sahá. Já vystoupila a ten mladík, co stál přede mnou také. Sáhla jsem do tašky a zjistila, že tam nemám peněženku, a hned jsem za ním vyrazila a spustila na něj, aby mi ji vrátil. A on mi začal na celé metro nadávat těmi nejhoršími sprostými názvy a pak sáhl pod mikinu a vytáhl mou peněženku a řekl, ať si jí tedy sežeru.

Až po chvíli jsem si uvědomila co se stalo a celá jsem se rozklepala, ale byla jsem šťastná, že to tak dopadlo. Ale mrzelo mne, že se mě nikdo v metru nezastal všichni jen blbě přičumovali.

Pupík pája


To je asi to nejhorší ze všeho. Ta lidská lhostejnost. Já mám tu blbou vlastnost, že se nevydržím jen tak koukat. Občas to dopadne dobře, někdy, když už se ozve jeden člověk, přidají se k němu další, ale rozbitý nos už jsem měl taky.

Reklama