Bulvár

Chyť se madla, ať visíš, kdyby nám upadla podlaha

Moje maminka pocházela z Podkarpatské Rusi. Měla tam sourozence a rodinu, takže jsme tam jezdili. Ovšem za totáče byly se soukromou návštěvou velké problémy. Poprvé se tam maminka dostala asi po 25 letech. A pak se návštevy mohly opakovat co tři roky. Museli jsme mít ovšem tzv. pozvání, podepisovali jsme papíry o tom, že nevyzradíme žádné státní tajemství, a naopak bratr maminky, ke kterému jsme jezdili, musel podepsat, že se bude o nás starat, že budeme u něj bydlet a stravovat se. Asi abychom náhodou někde nežebrali.


Po příjezdu do městečka Korolevo jsme museli navštívit  s "pasportem miliciju"  a podepsat další "bumagu", že se nebudeme z městečka nikam vzdalovat a nebudeme s nikým "gavariť političnye slova" , (mluvit o politice),  protože bychom byli do 24 hodin vyhoštěni a strýc by "šel v tjurmu" (tzn. do vězení).


Samozřejmě že tam maminka měla rodinu i v jiných vesničkách, a navíc tam tatínek za 1. republiky sloužil jako hajný a měl tam také spoustu známých a chtěl se podívat na místa, kde kdysi pobývat. Takže jsme jezdili na černo.


Když jsem se vdala, chtěla jsem, aby i můj manžel viděl, jak se tam žije a tak jsme se všichni opět vypravili na měsíc do "krásné ruské země".  Příroda i lidé jsou úžasní, ale to ostatní - katastrofa. Zažili jsme spoustu příhod, smutných i veselých, ale  jedna z nich manželovi úplně vyrazila dech.


Sestřenice se svým manželem Ivanem jeli na trh do vedlejšího města a my zvědavci - já a manžel - s nimi. Vstávali jsme ve tři ráno a utíkali na nádraží. Ivan koupil "bilety" a čekali jsme. Na nádraží  poposedávali po zemi lidé s košíky se slepicemi, housaty a vším možným a čekali na vlak. Ale ten nějak nejel. Ptám se Ivana: "V kolik jede vlak?" Pokrčil rameny, že neví, jízdní řád zde není a prý až pojede, tak tu bude. Když jsem si představila, že tu třeba strávím celý den... hrůza. Po hodině jsem Ivana  vyprovokovala, že se šel zeptat, kdy vlak přijede. A já samozřejmě zvědavě ťapkala za ním.  "Děžurna" pokrčila rameny a nic.

"A nejede třeba nějaký autobus?" ptám se. Ivan odběhl, za chvíli se vrátil a honem, honem poběžte, jede. No jó, ale my máme jízdenky. Ivana jsem tak doblbla, že ještě utíkal k okénku, (já opět za ním) že vrátí lístky, ale "děžurna" si poklepala na čelo a zatáhla záclonku. A bylo vymalováno.


Pádili jsme na autobus. Jízda pro bohy. Nacpaný autobus tak, že lidé viseli ze dveří, já měla pod nosem zadní část husy v košíku, a když se autobus rozjel, tak manžel prohlásil, ať se držím madla, kdybychom náhodou ztratili podlahu, tak ať aspoň visím.


Šťastně jsme dojeli na trh. Manžel pivař měl žízeň, ale kdepak pivo. Jenže Ivan nám chtěl splnit i nemožné, a tak zase odběhl a po chvíli se vrátil. Honem, pojďte, přivezli Staropramen z Čech.  Zase běžecký maraton. Řada z budky až ven, lidé se hádají, strkají a dopředu se dřou chlapi s legitkama válečného invalidy.

Naštěstí na nás rychle přišla řada. Jenže ten zážitek čepovaného piva manžela pronásleduje ještě dnes.

Naražený sud, pod pípou plechový kýbl  a nějaký chlap ho naplní až po okraj. Postaví kýbl na výčepní na stůl, ta narovná do řady asi 20 sklenic, podotýkám, že každá je jiná, snad i barevně. Vezme dojačku, nabírá pivo z kýblu a lije do skleniček. Žízniví chlapi ani nečekají, až bude sklenička plná, kdo dřív urve, ten dřív pije. Pak hodí na stůl prázdnou sklenici a peníze a výčepní do téže sklenice opět nalije pivo pro druhého.  

Tak jsme si odtamtud přivezli takové malé ponaučení.

1. Neumíme rychle čepovat pivo.

2. Zbytečně dodržujeme správnou míru.

3. Sklenice se nemusí pokaždé mýt, ušetří se za vodu.

4. Kdyby náhodou přišla hygienická kontrola, tak s ní prostě vyběhneme.

Takových příhod máme více a manžel po dovolené prohlásil: "To raději budu "harovat" na šachtě, než trávit měsíc dovolené v Rusku."

OlaSm  


Děkuju za krásné vyprávění, vzpomínám na bumážky, bez kterých člověk nedal ani ránu. Bohužel devastace, kterou v té krásné zemi můžeme velmi často vidět člověku, trhá srdce.
Byli jste v SSSR? Pamatujete "bumažky"?
 

ČTVRTEČNÍ TÉMA:
RUSSKIJ JAZYK
Pamatujete si slovíčka?
Napsali byste ještě něco azbukou?
A co tvrdé a měkké znaky?
Zarecitovali byste básničku?
Co víte o Sovětském svazu?

Domluvíte se rusky?
Uvítáme vaše příspěvky v ruštině!
redakce@zena-in.cz


   
12.01.2006 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [18] Meander [*]

    Blues: No a co má být?

    superkarma: 0 12.01.2006, 18:15:36
  2. avatar
    [16] fialinka [*]

    Ale z textu mám dojem, že tam byla pisatelka, ještě když Ukrajina patřila pod Rusko, když už se to tady řeší. Letos jsem byla na Krymu, který je taky ukrajinský, ale 80% obyvatel je Rusů a ukrajinštinu slyšíš jen výjimečně. pak si vyber..

    superkarma: 0 12.01.2006, 16:18:48
  3. avatar
    [15] Blues [*]

    Gerda, Meander: No ohrazujete se tady, že se Ukrajina nazývá Ruskem v souvislosti s tamějšími tristními poměry. A že to není žádné Rusko. A jelikož jeden z mých předků tam také žil (za první republiky), tak vím, že ta současná neuspokojivá situace na Ukrajině je dílem až sovětské, potažmo ruské nadvlády. Takže Ukrajina sice není Rusko, ale mají tam typický ruský bordel :-)
    On to byl vždycky chudý kraj, ale teprve kombinace slovanské rezignace a improvizace s komunistickým systémem tomu dodala tu "pravou šťávu"..

    superkarma: 0 12.01.2006, 15:07:22
  4. avatar
    [13] gerda [*]

    mnó, tak kdyby nějaký civilizovaný cizinec zavítal před náš barák a uviděl nevyvezené popelnice, za barákem hordu puberťáků, kteří si s tělesnými projevy nedělají problém a vypadají taky jako produkt kontejneru - tak by mohl po návratu vlasti docela barvitě líčit, jaká jsme tady nekulturní čuniska.

    superkarma: 0 12.01.2006, 12:59:38
  5. avatar
    [11] gerda [*]

    Blues: Co??? Já to nechápu, můžeš to nějak vysvětlit nebo něčím podložit?

    superkarma: 0 12.01.2006, 12:14:16
  6. avatar
    [10] Meander [*]

    Blues: Já ti nerozumím

    superkarma: 0 12.01.2006, 11:54:52
  7. avatar
    [9] Blues [*]

    Gerda, Meander: Jenomže ten bordel, nespolehlivost a rezignace na jakoukoli kulturu pochází právě z Ruska, jakožto hlavní součásti bývalé SSSR. Špatné návyky se holt šíří snadno a vydrží dlouho..

    superkarma: 0 12.01.2006, 11:53:28
  8. avatar
    [7] Kelly [*]

    ... jak to čtu, je to opravdu země neomezených možností

    superkarma: 0 12.01.2006, 11:38:24
  9. avatar
    [6] Janinas [*]

    Moc hezky napsané vyprávění.Podobné příběhy jsem slyšela vyprávět od své maminky,která byla několikrát na návštěvě v Rusku.

    superkarma: 0 12.01.2006, 11:23:27
  10. avatar
    [5] erKa [*]

    superkarma: 0 12.01.2006, 11:12:38
  11. avatar
    [4] gerda [*]

    Meander: hm, bohužel, u nás je teď móda zesměšňovat všecko, co je na východ od hranic. Nejsme na tom tak, abychom si mohli dovolit kritizovat jinou kulturu, když ji sami ztrácíme...

    superkarma: 0 12.01.2006, 11:11:06
  12. avatar
    [3] Meander [*]

    gerda: Tak jest. Můj táta se na Ukrajině narodil, já tam byla každé prázdniny a sama nesnáším to řazení Ukrajiny do Ruska.

    superkarma: 0 12.01.2006, 11:09:06
  13. avatar
    [1] gerda [*]

    Jestli jsem dobře pochopila, jedná se o pobyt na Ukrajině. Hodně lidí, i dnes, Ukrajinu řadí do Ruska. Ukrajinci jsou na to dost hákliví, s Rusy tedy rozhodně v jednom pytli být nechtějí.

    superkarma: 0 12.01.2006, 10:49:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme