Reklama

Jsou situace, že i kdybychom nastokráte dělali to, co se dělat má, tak to nestačí. Pojedete autem po hlavní silnici předpisovou rychlostí, jenže pokud vás z vedlejší doslova „sestřelí“ nějaký šílenec, tak máte smůlu (chraň Bůh, že bych to někomu z vás přála!).

Nemoci, tak to je kapitola sama za sebe. Jsou případy, kdy rakovina plic skolí zavilého nekuřáka, zatímco kuřák se dožije požehnaného věku, aniž by měl nějaké vážnější problémy. O lecčems totiž rozhodují geny, a ty nelze obejít.

A co chudoba? Hm, tak to je slovo do pranice. Spousta lidí bude nejspíš tvrdit, že to není jejich vina, když přišli o práci. Že se stali obětí nešťastné souhry náhod, protože zrovna u nich se propouštělo a někdo to být musel. Znám lidi, kteří si byli svým místem natolik jistí, že by nikdy nepřipustili jakékoli pochybnosti.

Mně se to stát nemůže. Tak to by nejspíš řekli, kdyby viděli v televizi reportáž o těch, co jim osud přestal přát. Avšak jen do té doby, dokud by je to nepostihlo samo.
„Dělala jsem na personálním útvaru, rozhodovala jsem de facto o lidech, a pak se najednou stalo, že jsem sama o práci přišla,“ tak to jsou zkušenosti pětačtyřicetileté ženy, která ještě vloni v prosinci pracovala ve velké firmě. „Jenže na ústředí se rozhodli, že veškerou agendu od nového roku převezmou k sobě, a tak jsem byla najednou bez místa. Se dvěma dospívajícími syny a s manželem, kterého dva roky předtím postihla vážná mozková mrtvice, takže se do práce už nikdy nevrátil. Stalo se to v době, kdy jsme spláceli půjčku na dům. Nevěřila jsem tomu, že by se na naši rodinu sneslo tolik smůly najednou.
Bohužel, stalo se.“

Ano, asi je dobré myslet na zadní kolečka, spořit a být připravený na to, že se může stát opravdu cokoli. Ale vsadím se, že kdyby tato žena v době, kdy s manželem cestovali po světě, radovali se z baráčku a byli naprosto v pohodě, začala předvídat problémy, které se na ni sesypaly, tak by ji všichni měli za škarohlída. Určitě by jí vyčetli, že nemyslí pozitivně.
Asi je dobré mít třeba nějakou rezervu, ale ne na všechno se člověk v životě může připravit. A tak mne napadá: v jaké souvislosti si říkáte ono známé: Mně se to stát nemůže?