Bulvár

Chudáci? Ti, kteří se postiženým posmívají!

Ve 13 letech jsem se poprvé bavila s manžely, kteří byli slepí.

Tehdy jsem si myslela, že to jsou chudáci, až za čas mě vyvedli z omylu.

Uměli si užívat života líp než zdraví lidé. Chodila jsem s nimi na výlety, vylezli jsme na Radhošť, hráli různé hry. Dokonce jsme byli na koupališti, kde skákali z vysokého můstku. 

Byla jsem překvapená, co všechno dokáží přes svůj handicap. Po čase se jim narodila holčička a i o tu se dokázali postarat sami.

Místo abych jim pomáhala já, pomáhali oni mně. Naučili mě Brailovo písmo, používat jejich speciální počítač a i s učením do školy mi dost pomohli.

Za chudáky jsem pak považovala lidi, kteří se jim pošklebovali a nijak to nezakrývali, proč by zakrývali, oni to přeci nevidí.

Je fajn, že si postižení dovedou užívat života a že se od nich můžeme naučit plno novým věcem, jako se to stalo vám.

editorka Mira


Naučili vás postižení něčemu, co jste před tím neznali? Setkali jste se s posměchem? Napište nám o tom.

Téma na pondělí:
Zdravotně postižení
Máte ve svém okolí zdravotně postiženého?
Jak vnímáte tyto lidi?
Existuje něco, co vám na nich vadí?
Jsou diskriminováni?
Znáte příklady jejich integrace do společnosti?
Podílíte se na pomoci zdravotně postiženým a jak?

Napište nám a my ty nejzajímavější příspěvky odměníme dárečky!
redakce@zena-in.cz

   
21.11.2005 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [6] Myškomedvídek [*]

    Sml67dobry

    superkarma: 0 19.07.2009, 21:08:38
  2. [5] MartinaC [*]

    hezky napsany

    superkarma: 0 06.08.2006, 15:35:01
  3. avatar
    [4] Markýza [*]

    svetluszka: skvělý přístup, dcerka boduje

    superkarma: 0 21.11.2005, 15:29:42
  4. avatar
    [3] svetluszka [*]

    Tanzánie: ... ...

    superkarma: 0 21.11.2005, 11:18:32
  5. avatar
    [2] svetluszka [*]

    ....moc kezky napsaný...
    Já sama ve svém bezprostředním okolí nikoho "s postižením"// to je ale blbý slovo// nemám. Moc tyhle lidi obdivuju a taky jejich rodiny , jak to všechno zvládaj.
    Moje dcera, když byla asi ve druhé třídě, jela na tábor a s nimi jel nevidomí kluk. Jsou od nás z vesnice. A když přijela domů, tchýně se jí ptala kdo všechno jel s nima. Když jí řekla že i " Honzík"....tchýně se zhrozila.." On je přece postiženej..?" A malá jí jen s klidem odpověděla....." Neee, on jenom nevidí......" ....

    superkarma: 0 21.11.2005, 11:17:17
  6. avatar
    [1] Tanzi [*]

    Koukám, že tady dnes strávím půl dne..že snad ke každému příspěvku něco napíšu.
    My jsme se s vysloveným posměchem nikdy nesetkali.
    Pochopitelně pokud je něco za rohem co nevidím, tak o tom nevím.
    ALe popíšu co jsem udělala ještě, když byl Petka ještě malej. Vlastně dělám to dodnes.
    Už od jeho malinka byl jinej a děti jsou na tyto věci vnímavé.
    A já nečekala, až si začnou špitat a následně posmívat.
    Vždy jsem si s něma (třeba na pískovišti) začala povídat..sama jsem je oslovila a sama začala řeč na téma Péta.
    Vždy jsem jim vysvětlila, že je jinej a proč..a hned jsem dodala, že to nevadí, protože i tak ho máme rádi.
    Děti se třeba i na něco zeptaly a pak už byl klid.
    Docela se stávalo, že od té doby , když nás potkávaly tak nás zdravily.
    tedy nás..mě dobrý den a Petkovi Ahoj Péto.
    A to i přes to, že dobře věděly, že jim nikdy neodpoví.
    Je to maličkost, ale je to milé.

    superkarma: 0 21.11.2005, 10:27:38

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme