Píše naše čtenářka Marianaant, která se a manželem teď momentálně stará o čtyři kočky, ale jinak jich její domácností prošlo mnohem více. Sirotci, přistěhovalci i nalezenci u nich vždycky našli nový přívětivý domov.

Jak jsme ke čtyřem kocourům a jedné kočičce přišli. Před deseti lety manžel onemocněl a přestěhoval se na chalupu, kterou máme na jižní Moravě. Jelikož na ní byl sám, vzhledem k tomu, že jsem byla zaměstnaná, tak si jednoho dne pořídil kocourka malinkatého, musel ho krmit kapátkem.

Dali jsme mu jméno Matýsek a zamilovala si ho celá rodina. Kocourek nebyl žádný andílek, jelikož s námi cestoval do města, kde se mu vůbec nelíbilo, tak prováděl různé schválnosti, jednou mně načůral do boty, protože jsem chodila pryč, podruhé do postele protože nám přijela návštěva a ta se mu vůbec nelíbila. No přesto mu bylo vše odpuštěno. A tak našemu milému Matýskovi bylo již 13 let a odešel do kočičího nebe.

Po třech letech jsem našla opuštěného kocourka rezavobílého v největších mrazech opuštěného v lese a tak jsem ho dovezla manželovi , aby náš Mates měl kamaráda. Tento kocourek velice miloval mého manžela, neudělal bez něj ani krok, ale jednou se vydal na procházku po zahradách a někdo nám jej postřelil, chudáček umíral týden, pak ho pan doktor uspal .

Manžel z toho byl celý nemocný, dcera se rozhodla, že mu pořídí jiného, ale nakonec z jednoho kočičího útulku dovezla koťátko. Byla to tříbarevná kočička ve věku tří měsíců. Letos je ji už 10 let a jmenuje se Adélka. Je vykastrovaná, moc hodná, ale nemá moc ráda mazlení jenom, když ona sama chce. Chytá myši, bohužel i ptáčky, motýlky, ještěrky no zkrátka vše, co se hýbá a je živé.

Vzhledem k tomu, že žijeme většinu roku na chalupě na venkově a z mužské ješitnosti nenechal manžel našeho kocourka vykastrovat, tak tady běhá dost jeho potomků .

Jednoho krásného dne si náš milý Matýsek přivedl do chalupy dvě malá koťátka, zjistili jsme, že jsou to kocourci a už u nás zůstali. Jmenují se Kuba a Bertík letos jim bylo osm let. Bertík nám odešel asi k jiné rodině, protože jsme ho párkrát viděli, ale on už k nám nepřišel.

V květnu jsem odjeli na tři dny na návštěvu do Čech a po návratu manžel na půdě našel cizí kočičku a pět koťátek. Nechali jsme ji tam, protože nám každý říkal, že ona si je potom odvede domů, tak jsme milou kočičku krmili, dávali ji mlíčko a koťátka byla moc krásná. No jednoho dne přišla pohroma v podobě kuny, která čtyři koťata roztrhala a zůstalo jenom jedno mourovaté a to nám milá kočka tady nechala a šla pryč.

Zjistili jsme, že to je opět kocourek a tak se nám naše rodinka rozrostla na dva mourovaté kocourky a jednu tříbarevnou kočičku.

Časem k nám začala chodit černá kočička od sousedů. Byla velice bázlivá a bojácná, hlad byl silnější a tak jsem ji utáhla na žvanec. Časem si nás kočička adoptovala a tak jsme ji vybrali jméno Lízinka. Je taková droboučká a maličká, pan doktor říkal, že už je starší, není vykastrovaná, ale koťata neměla a nemá. Milá Lízinka nechala sousedy a zabydlela se u nás.

Tak máme celkem dva kocourky a dvě kočičky. Ještě k nám chodí na stravu sousedů kocourek Oskar, ale ten bydlí doma.

Já jsem v důchodu a manžel už je v něm cca10 let. A tak o tu naši kočičí rodinku pečujeme a to tím, že je necháváme pravidelně očkovat, odčervujeme je a poctivě krmíme. A tak si někdy říkáme, že bychom u nás chtěli být kočkou.

Marianaant

Milá Marianaant, ty kočky asi moc dobře vědí, u koho jim bude dobře

Text nebyl redakčně upraven

  • Máte také nějaký příběh?
  • Ujaly jste se někdy opuštěného mláděte? Jak jste k němu přišly?
  • Našly jste někdy v přírodě srnečka, nebo zajíčka? Co jste udělaly?
  • Už jste někdy vypiplaly nějaké mládě? Dožilo se ve zdraví dospělosti?
  • Máte nějakou optimistickou příhodu s dobrým koncem, nebo jsou to spíš smutné případy?

Napište nám, pošlete třeba fotku nějakého vašeho sirotka.

Na vaše příspěvky se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz

 

 

Reklama