.

Chtěla jsem se podělit o to, co pomohlo nejen mým dětem a nyní žiju své sny naplno

Novinky

Chtěla jsem se podělit o to, co pomohlo nejen mým dětem a nyní žiju své sny naplno

mas

Po absolvování lékařské fakulty se odstěhovala za svou láskou do Nizozemska. Nenechala se odradit tamními kulturními rozdíly, ani nepříznivou situací na pracovním trhu. Po narození dvou dětí objevila kouzlo nového konceptu rozvoje dítěte.

Textové pole: Jana Mašátová • Vystudovala lékařskou fakultu • Podobně jako dalších 79 % žen výzkumu Obě děti navštěvovaly The Little Gym v Amsterdamu a staly se nadšenými členy. Janu bavilo sledovat, jak obě získávají úplně nové zkušenosti a všestranně se rozvíjejí. „Kouzlo konceptu jsem pochopila hned na začátku. Poznala jsem tam spoustu skvělých lidí, kteří mi pomohli přečkat těžké časy. Navíc moje děti se mi zdokonalovaly před očima. Speciální program spojuje vše, co mám ráda,“ říká Jana. The Little Gym se stalo její vizí do budoucna. Po návratu dokázala otevřít první dětskou tělocvičnu i v České republice. Nyní už jich řídí pět a plánuje otevřít další.

Jaké jste měla dětství a jak formovalo váš život?

Vyrostla jsem v malém horském městečku v lékařské rodině. Hodně jsem se věnovala alpskému lyžování, tatínek mě učil lyžovat sotva jsem stála na nohou. Pak jsme se ale přestěhovali do jižních Čech, kde žádné pořádné hory nejsou a tak lyžování skončilo. Celé dětství jsem tak trochu cítila velká očekávání od okolí. Dědeček byl profesorem na gymnáziu, rodiče lékaři a tak byla moje kariéra lékařky tak trochu předurčená.

Ovlivnil tento tlak vaše budoucí rozhodování?

Tak nějak automaticky se počítalo s tím, že půjdu na medicínu. A mně se to samozřejmě líbilo, je to krásná práce, člověk pomáhá lidem a tvoří skutečné hodnoty. Vystudovala jsem všeobecné lékařství a v letních měsících jezdila vydělávat peníze do Německa na různé brigády - od obsluhy v restauraci po sváření v továrně. Návrat do školy pak byl o to příjemnější s vědomím, že u takovýchto prací zůstat nechci.

Jak jste odstartovala vaši lékařskou kariéru?

Po studiích mi nabídli v nemocnici pouze neplacenou práci, což jsem odmítla, protože už během studií byl člověk zvyklý starat se sám o sebe, nechtěla jsem žádat rodiče o peníze.  Ti samozřejmě byli proti, chtěli mě podpořit. Jejich dojem byl, že po první atestaci už budu schopná najít si řádně placené místo. Ale mně celý koncept toho, že šest let studuji a pak mi nabídnou práci zdarma, byl proti srsti. Navíc jsem se kvůli rodinným důvodům nemohla přestěhovat, proto jsem se zřekla lékařské kariéry a vzala místo ve farmaceutickém průmyslu.

Do zahraničí jste se přestěhovala za manželem? Čím vám tak učaroval?

Zkrátka to byl osud, my jsme oba v tu dobu měli partnery, ale byla to láska na první pohled.  Nejdříve to byl vztah na dálku, který se nejen prodražil, protože v té době ještě nebyl Skype, ale zkrátka nebyl dostačující. Tak jsem po dlouhém váhání skončila v práci a odstěhovala se za ním do Amsterdamu.

Právě takovéto životní situace jsou ty, kdy přichází ke slovu vnitřní kritik a pochybnosti. Zda život v zahraničí zvládnete. Jak jste se s tím vyrovnávala?

Určitě, myšlenka na opuštění dosavadního života, předchozích plánů a všech jistot přináší pochyby o vlastních schopnostech. Všichni mi říkali, že jsem se zbláznila, že jedu za někým, koho pořádně neznám. Až na tatínka. Ten je sice na jednu stranu hodně konzervativní, ale miluje cestování a celý život toužil po tom, žít v zahraničí. Takže skrze mě si trochu plnil svůj sen. Maminka si sice nebyla úplně jistá, ale nakonec mě podpořila. Já jsem ale vždycky žila podle svých představ a rodiče to vždy respektovali.

Takováto výrazná životní změna jistě přináší spoustu emocí. Jak jste se cítila a jak se vám podařilo uchytit v cizím městě?

Po příjezdu jsem byla hrozně nadšená a motivovaná. Začala jsem se učit holandsky a po půl roce chodit na první pracovní pohovory, které kvůli charakteru pozice probíhaly v holandštině. To bylo kvůli zaměření mého původního oboru samozřejmě dost náročné. Jedním z těch složitých přijímacích řízení jsem prošla, ale potom nastal problém s tím, že jsem nebyla z členské země EU. I přes snahu obou stran to nešlo nijak jednoduše administrativně ošetřit. Což mě samozřejmě frustrovalo. Bylo těžké se s tím smířit.

Jak jste tedy postupovala dál?

Nenechala jsem se zastrašit. Hledala jsem si různé brigády i mimo obor, abych měla alespoň nějaké zaměstnání. Do toho jsem začala studovat marketing a pořád se ještě učila jazyk. Uvědomila jsem si, že sice nemám práci, ale na druhou stranu to znamená, že si můžu užít věci, které bych si normálně neužila.

Mezitím jsme organizovali naši svatbu, která se konala v Čechách. Po svatbě jsem otěhotněla, jenže po prvním ultrazvuku se zjistilo, že miminko má srdeční problém a podezření na genetickou vadu. Vrátila jsem se do Čech, do péče své maminky a jejich kolegů. Chlapeček se ale narodil už v Holandsku, aby u toho mohl manžel být. Naštěstí vše dopadlo v  pořádku.

ggMomentálně vedete české pobočky sítě tělocvičen pro děti. Jak jste se k tomu dostala?

Díky kamarádkám, které v Nizozemí chodily do The Little Gym se svými dětmi. Já tam později začala chodit s malým Davídkem. Hodně mu to pomohlo nejen fyzicky, ale i sociálně. Seznámili jsme se tam s ostatními rodiči a jejich dětmi a navázali nová přátelství. Program se stal neodmyslitelnou součástí našeho života. Poskytoval nám zázemí. Přitom jsme stále tak trochu mysleli na návrat do Čech. The Little Gym je vlastně franšíza a my jsme s manželem probírali možnost, že bychom ji někdy mohli otevřít i u nás.

Proto jste se vrátili zpátky do Čech?

Ne, to až později. Kvůli práci jsme se nejprve přestěhovali do Německa. Moje dcera ale bývala hodně nemocná a vše vyústilo v to, že musela jít na poměrně náročnou operaci. To byl impuls k návratu domů, do Čech. Zatímco já jsem byla v nemocnici s dcerou, malý David si hrozně užíval babiček, učil se jazyk a vyloženě rozkvetl. Právě blízkost rodiny a rodinné štěstí nás přiměli k přehodnocení života v zahraničí.

Zaskočilo vás po návratu něco?

Po příjezdu do Čech jsme prošli kulturním šokem. Čekalo nás úplně jiné pracovní prostředí. A změna byla i to, že jsem se vrátila do práce.

Jaký pro vás byl návrat do práce?

Tak samozřejmě ho doprovázely určité pochybnosti o sobě samé. Po sedmi letech jsem se vracela do práce a nebyla jsem si jistá, jak to všechno zvládnu.

Moje nová práce sice spojovala moje dosavadní oborové znalosti. Časem mě ale zaměstnávala natolik, že to šlo na úkor rodiny. Musela jsem se všechno učit znova. Po nocích jsem byla mezi papíry a za počítačem. Tento stav nebyl dlouhodobě udržitelný. Přišel okamžik, kdy jsem zase dostala rozpis školení a kongresů - měla jsem být pryč každý třetí víkend. Manžel měl v té době též velmi exponovanou práci a já nechtěla, aby naše děti vychovávaly chůvy. Ta práce vyžadovala velké nasazení a tolik času, kolik jsem jí nemohla dát. Rodina prostě dostala přednost.

Jak probíhaly začátky s The Little Gym?

Pořád jsme čekali na vhodnou chvíli, kdy bychom se pustili do podnikání. Ta přišla shodou okolností, po nějáké době, co jsem odešla z práce. Ozvali se z centrály The Little Gym, protože jsme k nim kdysi podávali návrh na rozšíření franšízy do Čech. Prošla jsem spoustou školení, trénování s dětmi a cvičení. Jenom najít prostor nám trvalo přes dva roky. Pomalu už jsem přestala doufat, že mi to je souzeno. Nakonec jsme objevili krásný prostor v blízkosti pražského Andělu. Projekt se rozjel i přes obtížné začátky skvěle. Momentálně jsme otevřeli druhou pobočku v Praze a koncept se rozšířil už i do Brna, Ostravy a Bratislavy.

maskt

Naplňuje vás nyní vaše práce?

Ano, moje motto zní: Žij své sny naplno. Koncept The Little Gym je ideálním spojením všeho, co jsem kdy dělala a milovala. Spojuje jak medicínské aspekty, tak i láskyplnou výchovu dětí, i kulturní rozmanitost, která jde ruku v ruce s tím, že je to globální firma. Máme také skvělý tým, který se neustále někam posouvá a roste. Osobnostní rozvoj členů týmu je pro nás hodně důležitý. A těší mě
i to, jak se kolem nás tvoří komunita rodičů a dětí podobná té, která mi tak pomohla v Holandsku.

Další prioritou je udržet kvalitu našich poboček, nechci, aby se z nich vytratil původní duch. Někdy se musím hlídat, abych se o jednotlivé pobočky nestarala až moc. Jsem moc ráda, že se nám daří udržovat skvělé vztahy a že se nám povedlo dosáhnout jakési harmonie a příjemného pracovního prostředí pro všechny. Snažím se vybalancovat i složky svého života tak, abych byla spokojená a nenechat se zastavit pochybnostmi.

Zastavit pochybnostmi? Cítíte se být v současné době vyrovnaná sama se sebou? Takzvaně Insync?

InSync pro mě představuje celkovou spokojenost s tím, co dělám a co po sobě zanechávám. Dále samozřejmě šťastný rodinný život, příznivé vztahy s okolím a pozitivní pocity z každého prožitého dne.

Chcete vědět, zda se nenecháte ovlivnit vnitřní kritikou a děláte skutečně to, co vás naplňuje, stejně jako Jana Mašatová? Udělejte si krátký test, který Vám může pomoci si uvědomit několik zásadních životních skutečností nebo se inspirujte příběhy dalších odhodlaných žen na  www.insync.cz.

Jak to vidí přední životní koučka Lenka Černá?

Příběh Jany může být inspirativní z mnoha důvodů. Prvním je, že se nebála opustit životní plán, a tím byla profese lékaře. Někdy není jednoduché si přiznat, že i když investuji do studia mnoho času i energie, v dané oblasti nebudu šťastná a spokojená. Druhým, a velmi odvážným krokem, je odstěhování se do zahraničí a navyknutí si na nový způsob života. Co se týče Janina podnikání: nese v sobě nejen dobrou strategii, ale zohledňuje i rozvíjení mezilidských vztahů mezi dětmi a rodiči. Janě se podařilo být “InSync”, našla určitou rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem.

 

 

   
06.02.2017 - Redakční novinky - autor: (red)

Komentáře:

  1. avatar
    [11] Matinea [*]

    InSync v čele s Lenkou Černou jsou v poslední době zřejmě hlavním "mecenášem" Ž-in

    superkarma: 0 07.02.2017, 21:35:16
  2. avatar
    [10] Matinea [*]

    Davidek — #9 Přijeď a uvidíš Sml30 ... možná budeš po pár dnech také dost čubrnět Sml52

    superkarma: 0 07.02.2017, 21:33:33
  3. avatar
    [9] Davidek [*]

    risina — #6 .. ještě lepší slovo je "franšíza"Sml52

    jinak by mě též zajímal ten "kulturní šok" co si prožili po návratu do ČR po pár letech pobytu v zahraničí ..Sml80

    1. na komentář reaguje Matinea — #10
    superkarma: 0 07.02.2017, 07:33:31
  4. avatar
    [8] man-mimo [*]

    Eva_CZ — #7Óóó, jak vám závidím, taky bych chtěl být InSync Sml15

    superkarma: 0 06.02.2017, 21:46:42
  5. avatar
    [7] Eva_CZ [*]

    risina — #6Žijte InSync. Teprve když v sobě objevíte dostatečnou vnitřní sílu a dosáhnete životní rovnováhy, můžete naplno využít vlastní potenciál.

    Sml28

    1. na komentář reaguje man-mimo — #8
    superkarma: 0 06.02.2017, 19:48:41
  6. avatar
    [6] risina [*]

    Co je In Sync????? Sml80

    1. na komentář reaguje Eva_CZ — #7
    2. na komentář reaguje Davidek — #9
    superkarma: 0 06.02.2017, 19:23:50
  7. avatar
    [5] Myškomedvídek [*]

    Sml59Sml59Sml59

    superkarma: 0 06.02.2017, 19:11:29
  8. avatar
    [4] vladka321 [*]

    Je skvělé roztáhnout křídla. Osobně si myslím, že k takovému bezprostřednímu chování byly dány předpoklady již v dětství. Paní dobře využila vše, co bylo vloženo. Ani špetkou jsem necítila, že by někdy měla problém se sebevědomím, či nepochopením.

    superkarma: 0 06.02.2017, 15:51:38
  9. [3] babinka [*]

    Sml67Sml67Sml67

    superkarma: 0 06.02.2017, 15:37:45
  10. [2] MARIE MATEJKOVA [*]

    Klobou dolů. Přeji hodně úspěchů ve vaší iniciativě a díky za krásný článek.

    superkarma: 0 06.02.2017, 15:02:39
  11. avatar
    [1] jarka1234 [*]

    Zase to "InSync"Sml15.

    superkarma: 1 06.02.2017, 14:37:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme