Reklama

Čtenářka Januše chtěla být jako její maminka učitelkou v mateřské školce. Proč se tak nestalo, se dočtete v jejím milém příspěvku, za který děkujeme.

MAMINKA - to nejkrásnější slovíčko na světě. Moje mamka (jak jsme jí celý život všichni v rodině oslovovali, včetně našeho táty) už bohužel přes 14 let není mezi námi. Celý svůj život pracovala jako učitelka v mateřince. Měla vždy na starosti 3-4 leté caparty. Předávala jim své zkušenosti a vychovávala je podle svého nejlepšího svědomí. Já jsem už od malička  ráda pobývala v její třídě a hrávala si s malými špunty.

Proto jsem chtěla být vždy jako ona, učitelkou. Můj sen ale ztroskotal na tom, že tehdy musela každá učitelka umět hrát na nějaký hudební nástroj a já jsem byla hudební analfabet. A moje nejmilejší vzpomínka na mamku - učitelku?

Vždycky před každým jídlem zavelela: „Alou, do koupelny, umýt pořádně ruce, aby bacily se lekly a utekly a nechtěly spapat, co máte na talíři!"  Prostě - nemoc z povolání. Taťka , já i sestra s bráškou jsme to brali jako hru a pokaždé poslechli.

Januše

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

A čím nakonec jste, milá Januše? České mateřské školství přišlo o hodně, protože mám pocit, že byste byla dobrou učitelkou

Co vy, milé ženy-in? Jdete ve šlépějích své matky? Zajímala vás její profese, nebo jste šla úplně jiným směrem?Co na své mamince obdivujete? Co vám na ní vadí?

Věnujte svým maminkám chvíli svého času a napište nám o nich, svěřte se, zavzpomínejte, určitě si to zaslouží.

redakce@zena-in.cz

Soutěž: Olga Sommerová