Dnes už nedělám nic. Ale když jsem byla na střední škole, chtěla jsem jít dál studovat psychologii. Byl to obor, který mě bavil. Ale připletl se mi do cesty mladík, časem z toho byla svatba, přišly děti a bylo po plánech.
A co by mě bavilo nyní nejvíc? Vlastnit malý penzionek. A jak jsem na to přišla? Před 15 lety jsem se starala známému o chatu v Tatrách, která byla pro 40 lidí. A já byla ve svém živlu. Bylo to strašně fajn, starat se o směsici různých národností. Domluva byla sice někdy všemi možnými způsoby, ale vždy jsme se nějak domluvili. Ráda na ty časy vzpomínám.
Damil

Takový hoteliér asi taky musí být tak trošku psycholog, viďte? Musí vyjít s každým hostem, i s tím obtížnějším, a taky by měl umět jednat se svými lidmi, se svými zaměstnanci. Docela vás obdivuju, starat se o čtyřicet lidí není žádná legrace.

Čekám na další příběhy ze života! A na autorku toho nejhezčího zase čeká welness čajíček na zvýšení mentálního výkonu (zelený s gingkem a jablečnou vůní). Bystrý mozek totiž potřebujeme v každém (no, skoro každém) povolání.

Reklama