Vždycky jsem si představovala, že žádost o ruku u mě proběhne podobně, jako ve scénáři typického romantického filmu. Večeře při svíčkách, můj nastávající klečí u mých nohou a se zjihlým pohledem mi podává krabičku s prstýnkem a klade mi otázku, zdali si ho vezmu. Bez následného tleskání hostů v restauraci už bych se ale obešla.

Vím, že přeháním, a i na mě je to moc romantická představa, ale realita předčila všechna má očekávání.

Po 4  měsíčním vztahu s mojí drahou polovičkou jsem jednoho krásného dne zjistila, že jsem těhotná. Když jsem mu tuto zprávu sdělovala po telefonu, žádné nadšené výkřiky se neozývaly, ale hned večer dorazil za mnou, abychom vše osobně probrali, a pozval mně do kavárny. Po hodinovém ošívání a vrtění se na židli z něho vypadla věta ve smyslu „A jak si to teda do budoucna představuješ?“ Byla jsem docela zaskočená a opravdu nevěděla, jak mu na tuto otázku odpovědět.

Až když jsme večer uléhali do postele, můj skoromanžel se ke mně ve tmě otočil a zamumlal něco ve smyslu „Jestli si ho vezmu“. Na tuto otázku jsem už odpověď znala, ale po pravdě odpověděla, že to z povinnosti dělat nemusí a my se můžeme vzít třeba až za rok, nebo žít spolu jen tak. Pak teprve jsem dostala uspokojivou odpověď, že mě miluje a stejně to chtěl jednou udělat, jen nepočítal s tím, že to bude tak brzy.

Na závěr musím podotknout, že žádost o ruku u mých rodičů už probíhala podle kritérií, manžel dorazil s pugétem velikosti menšího stromku a pěkně v obleku, jedinou zvláštností bylo, že se s našimi viděl poprvé. Za dobu 4 měsíců jsem ho totiž s nimi ještě nestihla seznámit. Naši ale pro to měli docela pochopení, protože oni spolu, než se vzali, chodili měsíců 6 a jsou spolu šťastní už 35 let.

 

Zdraví

 

Šáfa


Milá Šáfo, to jste to tedy vzali docela hopem. :-) Tak ať vám to funguje stejně dobře jako rodičům. Díky za příspěvek!

Soutěž: nápověda č. 14 - Nor bydlí vedle modrého domu.

Reklama