Mám také jeden příběh.
Každé ráno si chodím vyzvedávat na stanici tramvaje synovce od jeho tatínka, který pak dál pokračuje do práce.
A jak tam takhle jednou v 7 ráno jdu parkem, tak tam stál krásnej kluk a zcela bezostyšně se ukájel. Docela jsem se lekla (bylo to v zimě a byla po ránu ještě tma), říkala jsem to hned u tramvaje bratrovi a ten se pěkně naštval.
Ale ne na toho úchyláka, ale na to, jak maj ženský lehčí život než chlapi.
Jemu se prej stát nemůže, že by šel ráno do práce a v parku ho čekala krásná žena, která by se před ním ukájela!
Prej máme jako ženský samý výhody :-).
Když teď vidím nějakýho úchyla, hned si vzpomenu na bráchu, jak by asi koukal on, být to ženská, a je mi hned líp.


Milá ženo-in,
trochu nerozumím poslední větě.
Vzpomenete si na bráchu, jak by koukal, kdyby byl ženou (tzn. na vašem místě), nebo kdyby tím úchylem byla žena?
Reklama