Muž: „Doufám, že jsi jí něco řekla pěkně od plic.“

Žena: „No, to ani ne... stáhla jsem okénko a omluvila se.“

Muž: „Vždyť ti vjela přímo do cesty!“

Žena: „Stejně jsem se cítila hrozně – měla vzadu na sedačce malé dítě. Možná jsem měla jet pomaleji?“

Muž: „Prostě ti nerozumím. Já bych ji za to seřval!“

Všichni podobné situace známe. Žena viní samu sebe, muž všechny ostatní. My, ženy, jsme přebornice ve vciťování se a sebeobviňování, což ale často vede k menší úspěšnosti v dosahování toho, co chceme. Muži vytěsňují problémy mimo své zorné pole - a dosahují svých cílů.

 

Jdu požádat o zvýšení platu

„Věděla jsem, že si zasloužím víc peněz,“ říká Marika, účetní u velké firmy. „Přesto se mi hlásek třásl jako vlásek a zněl nesměle a provinile, když jsem se ohlásila u šéfa a začala: Zdá se mi, že tady pracuju už docela dlouho, a tak si myslím, že už bych mohla dostávat více peněz... a pak mi hlas vyšuměl do ztracena. Vedoucí mi slušně, ale suše odpověděl, že je mu líto, ale přidáno nedostane nikdo, protože firma snižuje stavy. Začervenala jsem se a omluvila.“

Ženy jsou většinou ostýchavější při zviditelňování svých zásluh. Nerady o cokoli žádají, protože mají pocit, že by měly být odměněny, aniž si o to řeknou. Muži jsou většinou přesvědčeni, že si větší plat prostě zaslouží, a proto je pro ně snazší žádat o něj jasně a důrazně.
Zachovejte se jako muž:
Ujasněte si, proč si zasloužíte přidat. Napište si seznam vašich úspěchů a zásluh, který bude základem vyjednávání, a klidně si ho vezměte s sebou. Když vás zaplaví nejistota a tréma, budete se mít čeho chytit. Vyhněte se formulacím jako „zdá se mi“ nebo „možná“. Podívejte se nadřízenému do očí a pevně a stručně vyslovte svou žádost.

 

Musím zadat podřízeným úkoly

Muži jsou ve vztazích více zaměřeni na řešení problémů. Nemyslí příliš na mezilidské následky toho, co řeknou nebo udělají. Žena přemýšlí: „Jak se bude cítit, když mu řeknu tohle? Nebude na mě naštvaný?“ Funguje to už od malička: průzkum mezi dětmi ze školek ukázal, že se už šestileté holčičky brání chopit se vedení skupiny, aby je ostatní nepovažovali za panovačné. Je pro ně snazší kamarády okouzlit nebo jimi manipulovat. My, ženy, raději taktizujeme nebo intrikujeme, hrajeme „společenské hry“, než abychom prostě řekly, co chceme. Někdy je to velmi účinné, pro ženu ve vedoucí funkci je ale takový přístup zdlouhavý, nespolehlivý a zbytečně namáhavý.
Zachovejte se jako muž:
Slyšela jste někdy muže, aby zadával úkol a začínal přitom slovem „promiň“? Třeba jako: „Promiň, ale mohl bys tohle zkontrolovat?“ Legrační, že? Ženy přitom takhle mluví běžně. Zkuste to jinak: Mluvte jednoduše a přímo, neomlouvejte se a s úkolem vždycky uvádějte i termín. Nebojte se, že vás budou kritizovat nebo že se někoho dotknete

 

Chci zhubnout

Když Anna začala chodit s Radkem, vážila se svými 75 kilogramy o trochu víc než on. Protože měla s dietami mnoho – a  vesměs špatných – zkušeností, rozhodla se jít na to jinak. Začala přítele napodobovat. „Nebylo to jenom o tom, co jedl. Převzala jsem taky jeho způsob vnímání jídla – umírněně jíst, co chci, nepočítat kalorie a nemyslet neustále na jídlo. Teď vážím o sedm kilo méně.“

Pokud drží muži a ženy stejnou dietu, muži mají třikrát větší šanci zhubnout než ženy. Jedním z důvodů je i to, že jídlo pro muže nemá žádnou emocionální hodnotu. Není to nic, k čemu se obracejí, když jsou ve stresu nebo když se cítí osamělí a nejistí. Vina z jídla je pro ně také neznámá věc – pizza a dvě čokoládové tyčinky nespustí záchvat sebepohrdání.

Zachovejte se jako muž:
Muži neupadají do koloběhu baštění, výčitek a viny - nejsou posedlí kaloriemi ani se nepřejídají jako my. Když chtějí ztratit váhu, považují to za projekt a racionálně se do něj pustí. Pokud vám to ujede, nevzdávejte se. Považujte to za ojedinělou chybu a začněte znovu – tak, jak by to udělal muž.

Reklama