I když mám svoji kamarádku Naďu ráda, občas mě dovede hrozně naštvat. Známe se už od základní školy, přistěhovali se, když jsem chodila do páté třídy. Učitelka posadila Naďu vedle mě a naše kamarádství bylo na světě.

S Naďou byla vždycky legrace, je takový smíšek, dokázala si střílet ze sebe i druhých, ale zas ne za každou cenu. Už jako malá měla trošku problémy s dodržováním termínů pro domácí úlohy - tehdy ji ale rodiče vždy nějak donutili ke splnění povinnosti. Větší problémy měla na gymnáziu, kam jsme spolu po základce chodily.

Jak přibývalo nesplněných povinností, Naďa začala chodit za školu a prolézala s čím dál většími problémy. Přitom hloupá není, jen se prostě těm nepříjemným věcem raději vyhne. Když jsme byly ve čtvrťáku, rodiče Nadi si s ní už pomalu nevěděli rady - hlavně její hodně přísný a akurátní tatínek. Naďa odmaturovala na druhý pokus, myslím, že mu tehdy opravdu spadl kámen ze srdce. Na vysokoškolské studium Naďa rezignovala, a místo toho střídala různá místa od obchodní cestující, přes asistentku ředitele až se nakonec rozhodla pro podnikání.

Kamarád jí přenechal už docela zaběhnutou malou firmu a vypadalo to, že se konečně našla. Pak se seznámila s Honzou a asi za dva měsíce otěhotněla. Nikdo jsme moc nechápali, proč si vybrala zrovna Honzu, který byl její naprostý opak - skoro až pedant, spořádaný a dochvilný. Ale byla to její volba, a jako její nejlepší kamarádka jsem jí šla za družičku.

Když se narodil malý Martin, Naďa se po šestinedělí hned vrátila do práce. Honza jí nijak nebránil, asi chápal, že Naďa potřebuje být mezi lidmi. Jenže v práci se jí postupně přestávalo dařit a taky se jí povedlo nasekat docela slušné dluhy. Honza o tom samozřejmě nic nevěděl, když se toho dobral, byl na mrtvici. Nicméně za Naďu její dluhy zaplatil, ale tehdy byl asi začátek konce jejich manželství.

Jejich dvě odlišné povahy na sebe narážely čím dál častěji a Naďa si našla milence. Teď na podzim se odhodlala podat žádost o rozvod a s novým partnerem si zařídila nový byt.

Dohodli se s Honzou na střídavé péči, ale jejich Martin vzniklou situaci nese dost těžce. Zdá se mi úplně vykolejený, nemluvný, a přitom to byl vždycky takový veselý kluk. Naďa to navíc ještě zbytečně zhoršuje tím, že ho neustále nechává někde čekat, není schopná přijít včas ani do družiny.

Už několikrát jsem musela Martina vyzvedávat za ni - nemám s tím problém, jen je mi ho hrozně líto. Nadě už mluvila do duše i Martinova třídní, která si všimla, že je nějak rozhozený. Ale nevím, je možné její nespolehlivost nějak řešit?  

Reklama