Reklama

Nebudu psát o prvních milostných zkušenostech, ale o prvních zkušenostech s lékařským odvětvím, co není právě milováno.

 

O svůj první zoubek (a tím nemyslím ten mléčný) jsem přišla ve dvaceti letech. Docela brzo. Jeli jsme tenkrát s kamarády do jedné hospůdky za městem, dali pár piv a cestou zpět se kamarád rozhodl, že jedu moc rychle, a proto mi přibrzdí kolo. Skončila jsem na zemi s konstatováním: „Do p....e, mám v puse písek. Nebyl to písek, ale moje dva přední zuby. V tu chvíli jsem měla depku jak hrom, protože za pět měsíců jsem měla mít svatbu, a kdo by si bral bezzubou ženskou, že jo? Ale zubařka byla šikovná a moje chroupáky byly zase v pořádku. Kdybych já tenkrát dala na tohle malé varování osudu! Zoubky jsem měla jak perličky a čekalo mne představení rodině. Večer před setkáním jsem si drhla chrup a ouha. Zoubek se zase odporoučel a já žhavila telefon zubařce, jestli se můžu brzo ráno dostavit na generálku. Ráno jsem odfrčela k dentistce a odpoledne jsem zase frčela ke své budoucí tchyni. Že mi ty zuby nevypadaly všechny :-)

 

Když nastal čas a já šla na první kontrolu se svými potomky, rozhodla jsem se, že nejlepší bude jít příkladem a hrdinně usedla na zubařské křeslo. Vyšly z toho asi dva kazy a šlo se na ošetření. Bolelo to jak čert, ale vzhledem k tomu, že v ordinaci stála má robátka, musela jsem se tvářit statečně, jak to jen šlo. Mačkala jsem v ruce kapesník, drtila si palce, až se sestřička smála, že od zubaře půjdu rovnou na chirurgii. Dokonce mi dala do ruky gumovou hračku, že prý se tolik nebudu bát. Pomohlo to hlavně dětem. Viděly, že s gumovým koníkem zvládnou vše. To, že máma má vykloubený palec, je až tak nebralo :o)

 

Moje další setkání se zubařem bylo docela úsměvné. Jmenovec paní zubařky se v historii „proslavil“ vražděním neviňátek. V duchu jsem si říkala, jestli se paní doktorka Herodesová nespletla při vybírání lékařského oboru a neměla se raději věnovat pediatrii. Nakonec jsem byla ráda, že mne k ní tenkrát manžel zavedl. Má zlaté ruce a její práce je koncert. I když vrtačka není z mých nejoblíbenějších hudebních nástrojů a skladby pro jekot a vrtačku si doma často nepouštím. Tím chci jen říct, že znám pocit lidí, kteří se bojí zubaře, ale opravdu záleží jen na volbě správného lékaře, ke kterému máte naprostou důvěru, věříte v jeho profesionalitu, a pak je po strachu. Nebojte se vyměnit svého lékaře...

 

Šárka


Díky za pěkný příspěvek! A pozdravujte paní doktorku Herodesovou - s takovým jménem jí snad ani nezbývá, než být skvělá (a mít vytrénovaný smysl pro humor).