.

Chodící bludný kořen

Cestování

Chodící bludný kořen

Vždycky jsem měla dobrý orientační smysl a byla jsem na něj patřičně hrdá. Nemusela jsem si otáčet mapu vzhůru nohama, když jsem zrovna stála opačným směrem, stačilo mi znát směr a udržela jsem ho i v noci v lese, a i když jsem si přesně nepamatovala cestu, nepotřebovala jsem se otáčet čelem vzad, abych poznala, jestli jsem tudy už šla. A pak jsem potkala chodící bludný kořen.

Začalo to vcelku nevinně. Kamarádka už předem inzerovala, že ona se moc neorientuje a že neví, jestli na místo srazu trefí. Nakonec trefila, i když se zpožděním. Vyrazili jsme cestou, kterou jsem prošla snad už tisíckrát, znala jsem ji zpaměti, dokonce i moje nohy si ji pamatovaly, a snad právě proto jsem si nedávala pozor. Šly jsme a šly... Pomalu se ve mně vzmáhal pocit, že něco není v pořádku.
„Počkej,“ řekla jsem a zastavila v domnění, že nás snad někdo sleduje. Rozhlédla jsem se... a zděsila se. Vůbec jsem nevěděla, kde to jsme. Ulice kolem byly temné a tiché, pouliční lampy líně poblikávaly a někde za rohem teskně vyl pes. Neznala jsem to tady. Ani trošku.

„Kde to jsme?“ vyhrkla jsem mimoděk.
„Já nevím,“ pokrčila kamarádky nevzrušeně rameny. „Ty znáš cestu.“
Pro ni nebyla naprostá ztráta orientace ničím výjimečným. Ale mně se doslova a do písmene ježila srst - najednou jako bych vypadla z mapy světa - nejen že jsem nevěděla, kde přesně jsem, ale já neměla ani to nejmenší tušení, odkud jsme přišly. Jako bychom se ocitli v Gaimanově Podlondýně - akorát že tohle byla Podpraha - svět za světem, do kterého se občas někdo propadne a v němž žijí podivní obyvatelé.

„Musíme odsud,“ šeptla jsem vyděšeně a přešlápla z nohy na nohu. Ale kudy? Zaposlouchala jsem se. Možná že támhle, kdesi nalevo slyším cinkání tramvají... Opatrně jsem vykročila. Pod nohama nám poletovaly kusy kartonů, přes cestu přeběhla černá kočka s jedním okem bílým jako rozlité mléko a z hromady odpadků v podchodu nás pozorovaly hladové oči. Nepátrala jsem po tom, jestli patří potkanům nebo lidem, a protáhla krok.
„Tohle vypadá jako Botič,“ vydechla jsem si a přikročila k zábradlí nevoňavého potoka. Jenže voda byla nějak moc vysoko a pluly v ní podivné, podlouhlé tvary.
„Nevíš, kde jsme?“ zkusila jsem se zeptat kamarádky.
„Ne,“ zavrtěla nezúčastněně hlavou, jako by se v podobné situaci ocitala každodenně... no, ona se v ní možná opravdu každodenně ocitala.

Konečně jsme narazily na koleje tramvají a po čase i na zastávku. Vydechla jsem si. Mrkneme, jaká tady jezdí čísla, a popojedeme, kam bude potřeba. Jenom ten název zastávky mi nic neříkal. A pak přijela tramvaj. Neměla žádné číslo - jenom takové to X, ale zastavila a otevřela dveře. Chvíli jsem rozpačitě zírala dovnitř. Že by cvičná jízda?
„Tak jedete, nebo ne?“ vyklonil se z kabiny řidič. Zalapala jsem po dechu. Měl černé brýle, tramvajáckou uniformu a na krku přívěšek z drobných kůstek. Než jsem stačila cokoliv namítnout, kamarádka nastoupila. Tak jsem ji následovala.

Cestující té podivné linky mi na klidu nepřidali. Jednomu seděla na rameni straka, další za sebou táhl plechovky uvázané na šňůrce a ten poslední, který na první pohled vypadal celkem normálně, se na mě usmál chrupem plným zlatých zubů. Tramvaj drkotala po kolejích a do ulic se vracel život. Nejdřív auta, pak i lidé. Na jakési zastávce vystoupil ten se strakou a pak i pan „plechovky“. Zlatý zub nás opustil jako poslední. Příští zastávka byla Svatoplukova...

Od té doby pokaždé, když někam jedu s touhle kamarádkou, dávám pozor na cestu. Už jsme párkrát nastoupily do špatného metra nebo se vydaly opačným směrem, ale vždycky jsem si toho stihla všimnout dřív, než jsme se dokázaly doopravdy ztratit...

 

 

 
Jak jste na tom s orientačním smyslem?
Ztratila jste se někdy? Nebo se ztrácíte často?
Kde jste se ztratila? A s kým?
Vzpomenete si na nějakou bloudící historku?
Jak jste se našla? Nebo Vás někdo našel?
Dáte na rady „domorodců“, nebo raději hledáte v mapě?

Podělte se o svá „bloudění“ na redakce@zena-in.cz a nejlepší příběh obdrží cenu!

   
12.06.2007 - Zahraničí - autor: Ivana Kuglerová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [48] puca [*]

    Meander: jojo, taky jsem jednou v Norimberku odbocila od nadrazi podel hradeb doleva s tim ze "tudy jsem jeste nikdy nesla" Akorat jsem neco nadsene vypravela kamaradovi a jak jsem byla pootocena na nej (k hradbam celem, k chaloupce zady) tak jsem si toho kde jsem vsimla az dost pozde Prestala jsem vykladat a pridala do kroku - fakt se mi tam nelibilo

    superkarma: 0 12.06.2007, 15:57:47
  2. avatar
    [47] wampiregirl [*]

    Já se ztratila příteli a rodičům v Louvru . Odskočila jsem si na WC, narazila na nějaké schodiště, tím pádem vynechala jedno patro a už to bylo. Nejdřív pohoda, klídek, po hodině a půl už menší, tak si říkám, že najdu aspoň východ, jenže... Ani ten jsem nemohla najít, všude samé nápisy Exit a šipky, ale exit nikde. Když už jsem začínala propadat panice, potkala jsem přítele, který se mě vydal hledat a mně se ohromně ulevilo .

    superkarma: 0 12.06.2007, 14:17:35
  3. avatar
    [46] Ťapina [*]

    Manx: Na škole jsem dělala stáž na malých zvířatech právě v době, kdy se nově otevřela velká moderní klinika. Většinu stáže jsem strávila blouděním po chodbách, ale byla jsem aspoň často vidět a vypadala jsem zaměstnaně

    superkarma: 0 12.06.2007, 13:04:56
  4. avatar
    [45] ivana.kuglerova [*]

    Manx: Já takhle pravidelně bloudím v nemocnici v Motole . To místo je prostě "divný" .

    superkarma: 0 12.06.2007, 13:01:36
  5. [44] Čírina [*]

    Mám orientační smysl poměrně dobrý - v terénu jsem ještě nezabloudila, i když český ráj mi dal zabrat, mapy si většinou po shlédnutí pamatuji a kamarádím s nimi. Někdy se mi občas stane, že dojedu na místo nějakého srazu per mhd, a když nedávám pozor na cestu, dostaví se onen nepříjemný pocit ztracenosti. Nevím kde jsem, i když jsem u zastávky autobusu. Prostě mně znervózňuje,když se neumím vrátit zpátky bez dopomoci cizích lidí či dopravního prostředku. Jo a ve složitějších budovách jsem schopná zabloudit - naposledy v Karolínu... i když se nakonec vždycky najdu.

    superkarma: 0 12.06.2007, 12:50:53
  6. avatar
    [43] paviocko [*]

    S orientačním smyslem jsem na tom docela dobře , ale i přesto pořád někde v lesích bloudíme, zvláště když značkeři KČT v lesích značí nějakou podivnou metodou. Ale většinou se neztratíme a podle mapy dojdeme kam jsme chtěli. Jen je to občas skrz křoví a mlází

    superkarma: 0 12.06.2007, 12:50:42
  7. avatar
    [39] Meander [*]

    Manx: Já zabloudila v Plzni v budově soudu.

    superkarma: 0 12.06.2007, 12:35:20
  8. avatar
    [36] gwen [*]

    Ťapina: Jo, dlouhé trasy či velké území, žádný problém, to se neztratím. Pamatuji si, že jsem jednou šla na výběrové řízení, které se konalo v jedné velké budově. Samozřejmě jsem se tam ztratila, místo pohovoru nenašla a navíc se ani nebylo koho zeptat. Tak jsem šla domů.
    Ale chlap teda nejsem.

    superkarma: 0 12.06.2007, 12:23:18
  9. avatar
    [35] femme [*]

    cmelda: i u nás

    superkarma: 0 12.06.2007, 12:17:01

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [34] cmelda [*]

    Ťapina: u nas doma je to prave naopak

    superkarma: 0 12.06.2007, 12:15:34
  2. avatar
    [33] Ťapina [*]

    Chlapi prý mají lepší orientační smysl, co se týče velkých území a dlouhých tras, zatímco třeba v budovách jsou ztraceni. U nás to docela sedí.

    superkarma: 0 12.06.2007, 12:04:16
  3. avatar
    [32] femme [*]

    *Kotě*: to já dělám taky a proč ne

    superkarma: 0 12.06.2007, 11:59:37
  4. avatar
    [31] cmelda [*]

    ja s orientacnim smyslem problem nemam. s mapou i bez ni (pokud znam priblizne smer) trefim i v noci kamkoliv. Ale pustit mne nekdo do obchodaku .. jsem ztracena. Muzu tam byt klidne uz po desate, a presto nikdy nevim, kde jsem a jak se dostat k tomu vychodu, ktery potrebuju

    superkarma: 0 12.06.2007, 11:59:05
  5. avatar
    [30] femme [*]

    Nyotaimori: já si to taky nemyslím ale chlapi si tenhle blud pěstujou jako orchidej

    superkarma: 0 12.06.2007, 11:59:02
  6. avatar
    [29] paviocko [*]

    S orientačním smyslem jsem na tom docela dobře , ale i přesto pořád někde v lesích bloudíme, zvláště když značkeři KČT v lesích značí nějakou podivnou metodou. Ale většinou se neztratíme a podle mapy dojdeme kam jsme chtěli. Jen je to občas skrz křoví a mlází

    superkarma: 0 12.06.2007, 11:48:19
  7. avatar
    [28] *Kotě* [*]

    Amálie: tak to já se přiznám, že JSEM jednou z těch, co si natáčí mapu ve směru jízdy, aby z ní vůbec něco vykoukala Letos v zimě jsem jela s kamarádkou a dětma na dovču do neznámých končin, měla jsem ji navigovat, tak jsem vytáhla mapu, prozkoumala situaci a pečlivě si ji natočila ve směru trasy... kamarádku to málem složilo

    superkarma: 0 12.06.2007, 11:45:26
  8. avatar
    [25] femme [*]

    1/ můj orientační smysl je vynikající (nejsem já vlastně chlap? )
    2/ + 3/ + 4/ + 5/ neztratila jsem se nikdy, teda aspoň kam mi paměť sahá a já mám paměť jako slon

    superkarma: 0 12.06.2007, 11:20:25
  9. avatar
    [24] Kassy [*]

    Já mám spíš orientační nesmysl. S mapou je to dobré, v terénu i ve městě. Pokud teda dokážu v té mapě určit, kde jsem. Ale absolutně postrádám cit pro směr. Cestu si pamatuju tak nějak automaticky, dokud jdu, tak trefím. Ale jak na to začnu myslet, jsem schopná ztratit se i v té restauraci. A popsat někomu cetu taky nedokážu. Vždycky říkám: Kdybych tam byla s tebou, dovedu tě, ale takhle si to fakt nepředstavím.

    superkarma: 0 12.06.2007, 11:15:55
  10. [23] Bébina [*]

    Mam temer dokonaly orientacni nesmysl. Zabloudim i na zachode (ve veku 24let), zabloudila jsem i prvni den ve skole, kdyz jsem sla na zachod, co byl jen pres chodbu naproti tride. Ve meste chodim na neznama mista s mapou, jinak ani ranu. Na cestu se neptam, neb si popis stejne nezapamatuju. V prirode netrefim ani podle mapy. Nejhur jsem se ztratila v lese s kamaradkou na houbach. To bylo furt rozprostri se, nechod za mnou, takhle nic nenajdes, az jsem se rozprostrela tak dokonale, ze jsem par hodin bloudila, nez jsem nejakym zazrakem nasla cestu. Do neznamych koncin se vydavam akorat na koni, protoze ten ma zabudovanou GPS a spoleham na nej, ze me doveze domu. Zatim jeste nezklamal.

    superkarma: 0 12.06.2007, 10:43:10
  11. avatar
    [22] Ch.Z. Kochanská [*]

    Můj drahý jednou zastavil auto u malého hřbitůvku se slovy: dívej, takhle končí navigátoři, jako jsi ty...
    Ale když spolu vejdem do cizího objektu, kde jsme poprvé, já cestu ven vždy bezpečně znám a on zabloudí
    S autem teď díky tomu pánovi, co mluví z té krabičky, nebloudíme...

    superkarma: 0 12.06.2007, 10:42:56
  12. [21] tornado-lou [*]

    s mapou nemam nejmensi problem. v terenu zvladam drzet smer i bez mapy, takze vzdycky dojdu tam kam potrebuju, ne vzdycky uplne nejjednodussi cestou, ale dorazim. ve mestech je to trochu zradnejsi, protoze se da jit jen ulicemi a na slunko neni videt. ale smer vetsinou taky udrzim. jediny mesto, kde jsem se ztratila 4krat za 4 dny byla Granada. nemela sem chut jit po hlavni ulici protoze byla preplnena tak jsem sla po paralelni ulici. no a ona nebyla tak paralelni, jak vypadala. vpodstate se stacela do kruhu. ale takovyhle bloudeni mi vubec nevadilo. a az me prestalo bavit, tak sem se rychle nasla. na dovolenych bloudim fakt rada, tak nejak mi pripada, ze to k tomu patri.

    superkarma: 0 12.06.2007, 10:35:25
  13. [20] gobi [*]

    S mapou i orientací jsem na tom dobře, v zaměstnání jsem byla nucená vždy někam za někým dojet po půlce Moravy, tak jsem zvyklá. Nejhnusnější na hledání mi připadá Zlín, v Čechách pak je maso pro lidi zdaleka Jablonec a Liberec s jejich nekonečnými jednosměrkami.

    superkarma: 0 12.06.2007, 10:02:52
  14. avatar
    [19] Ťapina [*]

    S mapou v pohodě, bez mapy blbě Ale já bloudím ráda, člověk se podívá na tolik nových míst

    superkarma: 0 12.06.2007, 09:53:56
  15. avatar
    [17] Amálie [*]

    Blues: Role navigátora, v podání mé kamarádky, je zcela šílená akce! Ona je schopná zabloudit i u sebe před barákem. A když mě přejde vztek nad tupostí některých jedinců, kteří nemusí dělat nic jiného, než čumět do mapy a stejně to udělaj blbě, moc dobře se bavíme. Jednou nám chudák kluk, kterého se ptala s mapou v ruce "mládenče, kde to vlastně jsme", nabízel i jointa, abysme si spravily chuť. Dovolené s ní miluju!

    superkarma: 0 12.06.2007, 09:40:04
  16. avatar
    [16] Blues [*]

    S mapou trefím všude, mapa je kamarád. Ale orientace v prostoru, pamatovat si, kudy jsem už šla a kterým směrem? Ani náhodou, dokonalý orientační nesmysl! :-)
    Takže při cestách autem jako spolujezdec dělám navigátora, před delší cestou tvořím itineráře... a pak jdeme na večeři a já se pokouším (byť zcela střízlivá) odejít přes kuchyň. Však už jsem si vysloužila hlasitou otázku: "Jak, proboha, můžeš zabloudit v restauraci?" :-)))

    superkarma: 0 12.06.2007, 09:34:10
  17. avatar
    [15] Simoušek [*]

    Já disponuji orientačním nesmyslem. Jsem schopná se ztratit prostě všude. Do lesa na houby bych nešla sama ani omylem. Kdyby se mě chtěl někdo zbavit, tak to má děsně jednoduché. Postaví mě doprostřed nějaké krajiny a já už v životě nenajdu cestu - jakoukoliv

    superkarma: 0 12.06.2007, 09:25:40
  18. avatar
    [14] Amálie [*]

    kareta: Nejpřesnější je GPS, ale děsně mě rozčiluje, jak neustále přepočítává, když se tupě nedržím jí vytyčenou cestou. V jednom autě je v němčině a to je o trošku lepší. Tam neslyším to děsné "moment, přepočítávám" na každém rohu, kde odbočím jinak.

    superkarma: 0 12.06.2007, 09:04:06
  19. avatar
    [13] Z cluster [*]

    *Kotě*: mám něco podobného, taky si pamatuju krajinu podle zvláštností ale hlavně když jsem na tom místě něco "intenzivního" zažil ... například když jsem na kole s kamarády jel na kole, mě chytla migréna a já po každém kilometru zvracel do škarpy

    superkarma: 0 12.06.2007, 08:56:15
  20. avatar
    [12] Amálie [*]

    kareta: Já vím, že čísla silnic jsou nepřesnější. Ale na dálku do toho stejně kouknu jen orientačně, nepočítám, za kolik vesnic doprava. Prostě vidím, že tímhle směrem je od ČB Jeseník a kouknu na dvě tři větší města, kterými mám projet. Hotovo, jedu. A po Pze ulice dle mé mapy nemají číslování, zato lze po A5 otáčet v kroužkové vazbě a jsou tam vyznačené jednosměrky, o které mi jde.

    superkarma: 0 12.06.2007, 08:54:47
  21. avatar
    [11] kareta [*]

    Amálie: když jezdíš podle čísla silnice a ne směrovek, je to přesnější

    superkarma: 0 12.06.2007, 08:42:03
  22. avatar
    [10] Amálie [*]

    * Velmi dobře, za volantem jsem chlap. Na závodech, dálnici i ve městě.
    * Nepamatuji si. Snad možná když se v autě zakecáme a zapomenu odbočit, ale toho si člověk okamžitě všimne a otočí to.
    * --
    * --
    * --
    * Mapa mi nečiní potíže. Nepotřebuju ji ani otáčet ve směru jízdy a podobné blbiny, co někdy vídám. Na dálku i po cizím městě jen kouknu na směr a zbytek cesty už většinou ani nevzdechnu, že bych do ní měla koukat. Po Praze si ji položím na volant a jedu. Hodlám předcházet tomu, že mě to někde vyplivne a díky systému a hustotě pozemní dopravy budu muset objíždět půl města, abych se mohla vrátit na kýžené místo.

    superkarma: 0 12.06.2007, 08:33:48
  23. [9] Dada0005 [*]

    Orientační smysl mám totálně na nule. Každý rok jezdíme na stejné místo na houby a dopadne to mým 2-hodinovým blouděním v úplně krásném a přehledném lese. Asi tam dám směrovky

    superkarma: 0 12.06.2007, 08:17:42
  24. avatar
    [8] monyk [*]

    Orientacni mam spis nesmysl. S mapou to jeste jakz takz ujde, to se ztracim minimalne, treba kdyz si to suverenne namirim zcela opacnym smerem , ale napoprve bez mapy nekam dojit,to je horor Takze se ptam domorodcu, z nichz nekteri se pak ukazou jimi nebyt nebo mnou pozadovane misto neznat, ac se nachazi napriklad ve vedlejsi ulici

    superkarma: 0 12.06.2007, 07:59:19
  25. avatar
    [7] kareta [*]

    Jsem na tom jako *Kotě*, neztrácím se, improvizuju a ptám se místních. Mapy ovládám celkem bezpečně, v podstatě profesionálně. S nimi se neztratím.
    Bez map jsem se ztratila s otcem v Roháčích při hřebenovce- zkazilo se počasí a v létě začalo sněžit, udělala se mlha jako mlíko, viditelnost 3m a my na řetězech Tak jsme po přechodu několika kopců sešli do doliny a značku hledali tak, že jsme odhrnovali z balvanů sníh. Za celý den jsme narazili na 2 lidi, a ti taky bloudili a chtěli už do kempu. Ačkoliv to tam mám za posledních 25 let prochozené cikcak, tak mi tenkrát cvakala pr..l.
    Toulání po cizích městech nepovažuju za ztracení se.

    superkarma: 0 12.06.2007, 07:36:34
  26. avatar
    [6] Pentlička [*]

    Můj orientační smysl je naprosto nulový. Ztratím se i na našem sídlišti. Mapy jsou pro mě nesmyslnou změní čar. Nikdy nezapomenu na pocit paniky, který se mě zmocnil v Paříži, když jsem v La Defence (nevím jak se to píše) ztratila své společníky. Nevěděla jsem, kde máme autobus, jakou má SPZ, nic. Ač mi bylo přes 30, měla jsem chuť zoufale plakat. Pak jsme se našli - ta úleva se nedá popsat!

    superkarma: 0 12.06.2007, 07:28:08
  27. avatar
    [5] *Kotě* [*]

    Orientační smysl toho typu, že bych věděla, kterým směrem je sever nebo kolikrát zahnout doleva či doprava, naprosto postrádám, neboť si často pletu i levou a pravou stranu , ale díky fotografické paměti jsem se za dlouhá léta praxe vypracovala k tomu, že se dokonale orientuji podle obchodů, benzínových pump, božích muk, podivně pokřivených stromů a podobných krajinných prvků. Takže napoprvé se beznadějně ztratím, ale napodruhé jsem již profíkem

    superkarma: 0 12.06.2007, 04:24:32
  28. avatar
    [4] Canadian [*]

    S mapou je to doby, ale bez ni... jako Meander

    superkarma: 0 12.06.2007, 01:12:31
  29. avatar
    [3] Meander [*]

    Jsem zdravá, žádný orientační smysl nemám
    Když jsem bydlela v Norimberku, denně jsem chodila do práce a z práce skrz nádraží. A NIKDY jsem netrefila. Jednou jsem si dokonce zašla dobře 5 kilometrů podél hradeb a divnou čtvrtí.
    Ztrácím se vždy a všude. O víkendu se mi žení šéf a já mám trefit do nějaké kaple v lese v Novohradských horách. Zabloudím i ve větším bytě. Nepamatuju si trasu ani po několikerém projetí a při čtení z mapy panikařím. Domorodců se ptám, ale většinou zbytečně, protože oni popisují cestu jako domorodci. A já fakt nevím, v kterém baráku jedí psy a kde se stal ten mord tenkrát.

    superkarma: 0 12.06.2007, 00:35:09
  30. [2] Morgiana [*]

    Pěkné vypravění o bloudění ve městě, tak trochu horrorové. Připomnělo mi knížky Michaela Ajvaze nebo Daniely Hodrové. Nezdá se to, ale stačí se trochu zapovídat a zahnout jinde a je to.

    superkarma: 0 12.06.2007, 00:26:23

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme