V Čelákovicích, kousek za Prahou, se kdysi musely dít prapodivné věci… Asi před čtyřiceti lety tam jistý pan Zmek kopal vodovod. Jaké ale bylo jeho překvapení, když se na něj z hlíny zazubila lidská lebka! Naštěstí se brzy ukázalo, že na jeho zahrádce sériový vrah neřádil, a pokud ano, jde o zločin dávno promlčený, jelikož se odehrál už velmi dávno - v 11. století. Přivolaní archeologové pak odkryli neobvyklé pohřebiště. Kostry nesly stopy vykloubení čelistí či proražení kůlem, některé měly spoutané ruce a nohy, jiné dokonce utrženou hlavu. Všechno nasvědčovalo tomu, že s pohřbenými naložili jejich současníci právě tak, jak se odedávna zacházelo s upíry!

A přestože mužové vědy unisono prohlásili, že jde jen o pověry a o nic zvláštního se nejedná, přiznávají například, že někteří pohřbení měli v čelisti tzv. deváté zuby. Z celého nálezu je volně přístupných jen pozoruhodně málo fotografií, nikomu se o tom nechce moc mluvit a výpovědi pamětníků si podivně odporují. Proč? Jiný názor na to zřejmě bude mít historik, jiný romanopisec. Dovedete si vůbec představit, jak něco takového probouzí fantazii?

Pro známou spisovatelku hororové fantasy Jenny Nowak byly temné nápovědi prastarých kostí příliš naléhavé na to, aby z nich v její hlavě nevznikl příběh. Příběh o děsivé kráse, o hrůzné zvířecí nevinnosti, o touze po lásce, po krvi a věčném žití. Protože kdo ví, zdali na dvorec nerudného vladyky Ješka skutečně kdysi nepřišla mladičká Graen, aby spustila řetězec krvavých událostí, končících narozením jejího syna – napůl člověka. Kdo ví, zda boleslavský pán netoužil po tajemství nesmrtelnosti tak mocně, že jej málem zahubily zlé síly, kdo ví, zda se mokřinami u řeky za nocí netoulal smrtící bělozubý Stín…

V řadách archeologů román vzbudil posměch a nevoli, v řadách čtenářů a milovníků tajemna pochopitelně nadšení. Dokonce takové, že první vydání už dávno nebylo nikde k sehnání. A právě v té chvíli se do toho vložil Netopejr. Tedy přesněji řečeno Karel Petřík, majitel nakladatelství a provozovatel proslulého pražského sci-fi a military knihkupectví jménem Netopejr. Taky kdo jiný už by se měl nadšeně hlásit k upírům, že ano? A tak se ve čtvrtek 22. 4. začaly do jeho obchodu trousit černě oděné postavy, mezi nimiž by znalec odhalil např. nejznámějšího českého magika Josefa Veselého, aby obklopeny regály s literaturou oslavily nové vydání krvavé legendy čelákovických upírů, příznačně nazvané Jiná rasa.

Kmotrovství se ujal dr. Ivo Šmoldas, někdejší moderátor politické frašky Dementi, který si získal srdce národa šílenou historkou o slepicích a kunách, mistrně podanou v pořadu Banánové rybičky. Kromě něj se na křest cestou na svůj koncert dostavil i „český Vangelis“, hudební skladatel a zpěvák Richard Pachman – možná proto, aby jeho veskrze pozitivní energie vyvážila ty houfy čarodějek, záhadologů, rockerů a černých mágů. Anebo možná i pro něco jiného…
Soutěž:Uveďte původní jméno( N.J.B.) slavné herečky M.M.

Proslýchá se totiž, že ruský režisér rumunského původu Vlad Taupeš má vážný zájem Jinou rasu zfilmovat a dát jejím postavám tváře, aby si kromě čtenářů mohly konečně najít i svoje diváky. A každý dobrý film potřebuje i dobrou hudbu, takže… ale nepředbíhejme událostem. Komu by se však jméno pana režiséra zdálo povědomé, tomu prozradíme, že podoba se jménem legendárního valašského knížete Draculy čili Vlada Tepese není vůbec náhodná, nýbrž legálně zděděná po tomto slavném pokrevním prapředkovi. Z čehož plyne zatím nedokázaný, ale nadějně vyhlížející zákon, že nejenom protivy, ale i upíři se navzájem přitahují.

Reklama